Festival Dvořákova Praha byl zahájen koncertem souboru Filarmonica della Scala

Koncert pro violoncello a orchestr h moll, op. 104 je pro každého hráče pomyslná meta, které chce v průběhu své kariéry dosáhnout. Díky své technické obtížnosti je tento koncert vyžadován na konkurzech světových orchestrů a svými poutavými melodiemi velké lákadlo pro publikum. Premiéra tohoto koncertu se konala dne 19. března 1896 v Londýně přímo pod taktovkou skladatele. Interpret, který byl poctěn premiérovat tuto skladbu, byl anglický violoncellista Leo Stern.

O+

Na samém úvodu této slavnostní události zazněla Česká státní hymna. Orchestr Filarmonica della Scala hrál velmi jemným a charakteristickým zvukem, známou a důvěryhodnou melodii písně „Kde domov můj?“ pod taktovkou hudebního ředitele a šéfdirigenta Vídeňského symfonického orchestru Andrése Orozco-Estrady, který je i zároveň od sezony 2014/15 šéfdirigentem Frankfurtských rozhlasových symfoniků, hudebním ředitelem Houstonského symfonického orchestru a diriguje mnoho významných hudebních těles – například Berlínskou filharmonii, Staatskapelle Dresden, Královský orchestr Concertgebouw, Philadelphia Orchestra, Cleveland Orchestra aj. Pod vydavatelstvím Pentatone vychází jeho nahrávky, které jsou neustále pod drobnohledem kritiků.

Německý violoncellista Daniel Müller-Schott, který před třiceti lety vyhrál prestižní Čajkovského soutěž v Moskvě, přijal pozvání zahájit festival Dvořákova Praha violoncellovým koncertem h moll. Dle programu se mohli diváci těšit na vynikající techniku, intenzivní expresivitu a na zvuk vzácného benátského nástroje z dílny Mattea Goffrillera z roku 1727.

Sály v Rudolfinu jsou pověstné svými skvělými akustickými vlastnostmi. Možná s touto skutečností kalkuloval i sólista, jehož začátek koncertu vyzněl pro diváky na balkoně v mezzoforte a později se dynamika v prvních dvou větách propadala do někdy místy i téměř neslyšitelného ševelu – zejména v technických pasážích, kde je harmonie hlavním faktorem a dotváří napětí v hudbě. První věta probíhala v bezpečnějším tempu, melodie zde byly hrané expresivně, ale s jistou odměřeností. Po počáteční technice konce frází „nářků violoncella“ záměrně odsazuje, čímž vytváří zbytečně velké mezery a zvuk společně s napětím se tak v tomto místě vytrácejí. V hlavní teskné melodii, kdy ho doprovází dechová sekce, zejména flétny, užil jako výrazového prostředku glissanda. Orchestr reagoval pohotově na každé gesto dirigenta, doprovázel sólistu vnímavě a dynamicky přívětivě.

V druhé větě se konečně objevily náznaky emocí a vroucnosti během hry lidově působící melodie po D struně. Tempo bylo standardní, technika opět hůře slyšitelná. Ke konci této věty na počátečních dvou taktech kadence bylo znát, že se nástroj během hry trochu rozladil, což si violoncellista uvědomil a intonaci tomu přizpůsobil.

Třetí věta vzbudila dojem, že veškerou energii, dynamiku a emoce si šetřil interpret pro tuto větu. Technika byla zahrána dokonale, lehce, ale zároveň byla i slyšitelná, dynamika místy vygradovala i do silnějšího zvuku. Koncert pro violoncello a orchestr h moll je oblíbený právě pro vroucnost svých melodií, ale i pro pokoru, se kterou Dvořák psal i tvořil. To mi v této interpretaci nesmírně chybělo.

Orchestr Filarmonica della Scala se věnuje zejména symfonickému repertoáru, kvůli němuž byl i založen. Hostuje v nejprestižnějších sálech světa a spolupracoval s mnoha světovými dirigenty – například Danielem Barenboimem, Valerijem Gergijevem, Wolfgangem Sawallischem aj. Orchestr je schopen neskutečné dynamiky – mistrného piana, kdy se hudba jeví jako vzdálená ozvěna nebo také ohromného forte.

Další skladbou večera byla Symfonie č. 9 e moll, op. 95 „Z Nového světa“. Již při první větě oslovil orchestr publikum svojí neskutečnou energií, perfektní souhrou a klenutými melodiemi. Až na jedno zřetelné nadechnutí hobojisty působila dechová sekce jako kdyby nepotřebovala dýchat, až tak byly melodie propojené a vyzpívané. Slavná melodie druhé věty vnesla do sálu teskno po domově, které skladatel cítil během svého pobytu v zahraničí. Pocit odcizení gradoval v každé melodii, které podpořil dirigent vytvořením silného ritardanda, sólisté a orchestr reagovali výhradně na jeho gesta. V následující větě odhalil orchestr širokou škálu dynamiky a během masivního zvuku zněl jako celý batalion. Všeobecně barvy zvuku tohoto tělesa jsou trochu jiné. Charakter každé věty vystihl dirigent dokonale a poslední věta symfonie vítězně zakončila tento slavnostní program. Potlesk byl ohromný a asi by byl i nekonečný, kdyby dirigent neohlásil přídavek tak typický pro orchestr milánského operního domu: předehru z Lazebníka sevillského od G. Rossiniho, která doplnila okázalý večer a stala se tak sladkou třešničkou svátečního koncertu.

Dvořákova Praha – Zahajovací koncert
Pondělí 6. září, 20:00 hodin
Rudolfinum, Dvořákova síň

Účinkující:
Daniel Müller-Schott – violoncello
Filarmonica della Scala
Andrés Orozco-Estrada – dirigent

Program:
Antonín Dvořák: Koncert pro violoncello a orchestr h moll, op. 104, B. 191
Antonín Dvořák: Symfonie č. 9 e moll, op. 95, B. 178, „Z Nového světa“