Festival Opera Schrattenbach 2012: Navrať se i za rok

Jak jsme již na Opeře Plus v uplynulých dnech informovali, Olomouc se v úterý 11. prosince skutečně stala místem všeevropského sletu kontratenorů. A že ten slet opravdu stál za to! V rámci olomouckého festivalu soudobé hudby Festival Opera Schrattenbach 2012 se nakonec sešli v mírně pozměněné sestavě, protože ohlášenému Carlu Thiemtovi účast překazila nemoc. Tím se ovšem síly poněkud vyrovnaly a rozdělily se v poměru Česko – Německo – Polsko na 2:2:1.

Na programu dotyčného večera byla díla olomouckých skladatelů Víta Zouhara a Tomáše Hanzlíka. Jména, která se jsou zapsána do povědomí mnoha milovníků současné vážné hudby a jejichž charakteristickým rysem je navracení se do minulosti, nejčastěji do baroka. Snad se jednou bude o tomto stylu psát jako o hudebním neobaroku, případně o hudební neogotice?…

Koncert byl zahájen provedením skladby Tomáše Hanzlíka In exitu Israel de Aegypto. Jak prozradil autor v programu koncertu, byla tato skladba v zásuvce od roku 1993 poněkud pozapomenuta. Nicméně „její inspirací bylo první setkání s fascinujícím hlasovým projevem – když muži zpívají vysokými hlasy“. A tak tato kompozice konečně po devatenácti letech spatřila světlo světa a pro zcela naplněnou Kapli Božího Těla to byl překvapivý zážitek. Tomáš Hanzlík využívá například zvuku saxofonu, který je při troše fantazie zvukově připomíná barokní hoboj, takže spojením smyčcové i dechové sekce vzniklo pozoruhodné dílo vracející posluchače hluboko do historie. Závěrečné části 7.-10. byly provedeny v podání polského kontratenoristy Piotra Olecha, po nich následoval cyklus scén pro smyčce a kontratenor, jehož inspirací jsou tři stylizovaná hudební gesta, která symbolizují afekty hněvu (1. Tandem caput metam morti), žalu (2. Cor meum) a radosti (3. O grande cordis solamen), a to v interpretaci německého kontratenoristy Steva Wächtera. Jejich dramatičtější ráz dal dostatečný prostor intepretovi k barvitému podání a pozoruhodným uchu lahodícím přechodům k prsním rejstříkům. Přestože je mnohdy kontratenorový zpěv barevně srovnatelný s mezzosopránovou či altovou ženskou polohou, jsou to právě tyto přechody a pro ženy technicky náročné pasáže, které posluchače nenechají na pochybách, že se jedná o mužský hlas. V tomto směru byl hlavně výkon Steva Wächtera během večera jedinečný.Druhá část koncertu byla zahájena Hanzlíkovou skladbou Precatio  v podání nejmladšího včerejšího protagonisty Stefana Kunatha. Původně altová árie je vlastně vnitřním „týrajícím hlasem rozpolcené postavy, rozpolcené na tenor a alt“. Další opravdu překvapivý zvukový zážitek přinesla skladba Pinnas columbae. „Je remixem tří zlomků z Žalmů a hudebních symbolů. Východiskem byl verš Abyssus abyssum vocat .(…) Na něj pak navazují dva další fragmenty, Pinnas columbae  a Exaudi me, které spolu vytvářejí triádu –  propast, unikání a osvícení. Ta odkazuje jak k Žalmům 41, 54 a 12 Vulgaty, tak k remixování jejich významů. Posuny spojením.“ Provedena byla českým kontratenoristou Janem Mikuškem, který nejen zpíval, ale dokonce se i doprovázel na cimbál. Velice překvapivě zvukomalebně přitom znělo „brnkání“ na cimbálové struny připomínající zvuky nějakého zvláštního loutnového, nebo kytarového nástroje. Udivuje mě fantazie autora, který si je dokázal představit a takto jedinečně pak využít. Jan Mikušek tedy kromě vynikajícího pěveckého výkonu doslova šokoval i svou cimbálovou virtuositou. Není divu, že tato skladba již slavila úspěch na soutěži Nuberg 2010, kde získala Cenu veřejnosti.

Pravděpodobně nejniternějším zážitkem celého koncertu ovšem bylo provedení Stabat mater Tomáše Hanzlíka v podání Piotra Olecha. Jeho hluboce procítěný projev mě dostal doslova až do stavu hlubokého niterného prožitku. Do prožitku takového typu, kvůli kterému mnozí tak milují lidský hlas, že znovu a znovu poslouchají a prožívají své oblíbené nahrávky. Přiznám se, že bych nevěřila, že se mi toto může stát i u tohoto typu repertoáru.Závěr koncertu byl vskutku v grandiózním stylu velkých pop koncertů. Tři madrigaly Tomáše Hanzlíka Gli arcieri nudi – Nazí lučištníci na texty Ottavia Rinucciniho daly příležitost ke společnému vystoupení všech pěti kontratenoristů současně. Čtyři výše zmiňované interprety doplnil náš začínající kontratenorista Bedřich Lévy, který pohotově zaskočil za nemocného Carla Thiemta a umožnil tak provedení zmíěnných tří madrigalů, napsaných u příležitosti tohoto koncertu pro pět kontratenorových hlasů a jejich vzácného setkání. A tak zazněly madrigaly oslavující tři antické bohy Apolla, Amora a Dafne. Koncert skončil dlouhotrvajícím potleskem spokojeného publika, mnozí přítimní neskrývali svoje nemalé překvapení ze silného zážitku, kterého se jim dostalo. Zajímavý a hlavně jedinečný projekt se uskutečnil díky neoblomné snaze produkční Kateřiny Zahradníčkové, která se zarputilostí – znásobenou svým obdivem ke kontratenorovému oboru – dotáhla svůj sen až k realizaci.

Festival Opera Schrattenbach 2012
Ritorni
Koncert kontratenorů
Stefan Kunath, Jan Mikušek, Piotr Olech, Bedřich Lévy, Steve Wächter
Damian orchestra:
Tomáš Hanzlík – umělecké vedení
Václav Návrat, Jitka Hanáková – housle
Braňo Lariš – viola
Petra Čadová – Machková – violoncello
Michal Reich – kontrabas
Marek Kubát – arciloutna
Martin Stánec – klarinet, saxofon
Pavel Krchňák – saxofon
Gabriela Coufalová – flétny
Radka Rozkovcová – flétny
Aleš Slaměník – bicí nástroje
11. prosince 2012 Atrium Božího těla Jezuitského konviktu Olomouc

program:
Tomáš Hanzlík, Vít Zouhar

www.ensembledamian.com

Hodnocení

Vaše hodnocení - Ritorni-koncert kontratenorů (Olomouc 11.12.2012)

[Total: 5    Average: 4.8/5]

Související články


Napsat komentář