Filharmonie Brno vybízela k postní meditaci

Název koncertu „Poslové starých časů“ odkazoval na dramaturgický záměr Filharmonie Brno představit díla, která se navzdory zřejmým modernistickým výbojům (platným pro dobu svého vzniku) nezříkala inspirace hudbou starších stylových období. V tomto smyslu navíc program citlivě kombinoval hudbu klasicistní (v podobě dvou symfonií Josepha Haydna) s hudbou současnou (reprezentovanou Tigranem Mansurjanem a Valentinem Silvestrovem).

Celý večer rámovala právě díla Josepha Haydna, přičemž na úvod zazněla jeho Symfonie č. 26 d moll. Skladba s podtitulem „Lamentatione“ odkazuje na citaci lamentace zpívané na Zelený čtvrtek, čímž posluchačům připomněla závěr postního období a blížící se dobu velikonoční. Alexander Liebreich symfonii vedl jasným a ostrým gestem, občas rovněž patřičně teatrálním. Ačkoliv však Liebreich nezvolil závratně rychlá tempa, v prvních dvou větách byl orchestr místy tempově nesoudržný. I přesto dal jeho přístup vyniknout dynamickým kontrastům skladby a jejímu oslavnému charakteru, který díky umístění na počátek programu působil jako pomyslná intráda. První polovina večera pokračovala „živou“ brněnskou premiérou Agnus Dei od arménského autora Tigrana Mansurjana. Původně komorní dílo z roku 2006 skladatel instrumentoval pro orchestr v roce 2021 z podnětu brněnské filharmonie. Premiéra této úpravy se však odehrála „pouze“ na vlnách Českého rozhlasu, a to kvůli protipandemickým opatřením platným v první třetině roku 2021. I tehdy dílo dirigoval Liebreich, který kromě toho s brněnskou filharmonií roku 2020 provedl také českou premiéru Mansurjanova Requiem – za skladatelovy osobní přítomnosti. Po krátké přestavbě pódia se tedy spolu s dirigentem představil také klavírista Miroslav Beinhauer, specializující se na soudobou hudbu. Právě přítomnost klavíru, ale také bicích nástrojů, skladbě zajistila patřičnou barevnost, již podporovala niternost až tklivost celkového vyznění. Výslednou meditativnost díla navíc vyzdvihla rubatová klarinetová quasi kadence ve skvělém podání Emila Drápely, který zvládl udržet dynamiku v jemných, avšak zřetelně deklamovaných tónech.

Po přestávce druhou polovinu večera zahájila hudba Valentina Silvestrova, ukrajinského skladatele v současnosti žijícího v Německu. Ani v tomto případě se nejednalo o první setkání filharmonie s dílem uváděného autora: v roce 2010 byl Silvestrov osobně přítomen provedení jeho cyklu Melodie okamžiků pro housle a klavír (v rámci festivalu Expozice nové hudby), v únoru loňského roku zazněla píseň Sbohem, světe, sbohem, země… z cyklu Tiché písně jako bezprostřední reakce na vpád ruských vojsk na území Ukrajiny. Vzhledem k erudici dramaturga filharmonie Vítězslava Mikeše a jeho oblibě skladatelů z postsovětských zemí však konflikt na Ukrajině v tomto případě nelze považovat za pomocnou dramaturgickou či marketingovou berličku. Uvedené dílo Visnik (v překladu „Zvěstovatel“) pro komorní smyčce, klavír a zvukový záznam (obsluhovaný samotným dramaturgem) vzniklo v roce 2011 a vyznačuje se typickými znaky skladatelova (pozdního) kompozičního jazyka. Převládající lyrismus a intimita – umocněna takřka neustálým hraním smyčců s dusítky – se v některých pasážích pohybuje na hraně kýče, avšak zřídkakdy sklouzne k opotřebovaným harmonickým postupům a samoúčelnému hudebnímu patosu. Beinhauerova subtilní interpretace klavírního partu, jenž je v tomto případě možné považovat za součást komorního orchestru, velmi dobře doplňovala celkové provedení s citlivým Liebreichovým přístupem. Kontrastně tak vyzněla závěrečná skladba programu, při níž se dirigent vrátil k aktivnější gestikulaci. Bez otálení za doznívajícího potlesku zahájil další Haydnovu, tentokrát pozdnější, čtyřvětou Symfonii č. 79 F dur. Dle vizuálního dojmu bylo patrné, že si Liebreich i orchestr provedení Haydnových kompozic náležitě užívají: nejenže dirigent svou živelností úspěšně řídil více či méně zřetelné dynamické odstíny, ale také jednotlivé skupiny mezi sebou komunikovaly tak, aby docílily pokud možno co nejucelenějšího zvuku. Jistá oslavnost symfonie zajistila patřičnou gradaci celého večera, v jehož závěru interprety ocenil takřka zaplněný sál Besedního domu zaslouženým potleskem.

Celkově lze ke koncertu doplnit jen myšlenku, že by jeho výstavba snad lépe vyzněla bez přestávky. Pompéznost krajních částí by tak zřetelněji orámovala meditativní střed, který by v kontextu dramaturgického oblouku vynikl ještě více. Je však zřejmé, že z provozních důvodů je přestávka nedílnou součástí abonentních koncertů a i přes tento podnět je proto možné konstatovat, že Haydnovo kontrastní dílo účinně doplnilo přístupně znějící soudobou hudbu, která posluchačům poskytla prostor k postnímu zamyšlení a usebrání se. Jak již bylo naznačeno v úvodním odstavci, koncert velmi citlivě naladil publikum nejen na blížící se velikonoční období, ale také program Velikonočního festivalu duchovní hudby, který začíná 2. dubna 2023.

Poslové starých časů
23. března 2023, 19:00 hodin
Besední dům

Program
Joseph Haydn: Symfonie č. 26 d moll „Lamentatione“ Hob.I:26
Tigran Mansurjan: Agnus Dei (in memoriam Oleg Kagan), orchestrální verze vytvořená na objednávku Filharmonie Brno
Valentin Silvestrov: Visnik (Zvěstovatel) pro smyčce a klavír
Joseph Haydn: Symfonie č. 79 F dur Hob.I:79

Účinkující
Miroslav Beinhauer – klavír
Filharmonie Brno
Alexander Liebreich – dirigent