Před sto padesáti lety, 17. května 1866, se narodil francouzský skladatel Erik Satie, který je označován za předchůdce impresionismu, neoklasicismu, konceptuálního umění či ambientní hudby.
Jeho nejznámějšími díly jsou klavírní opusy Gymnopédies, Gnossiennes a Vexations či balet Parade. Legendární excentrik přišel po první světové válce s tezí „hudby jako nábytku“. Podle něj lze vytvářet užitkovou hudbu pro určitá místa – pro obytné pokoje, kanceláře, školy. Tato hudba může být neutrální, nebo naopak může podtrhovat charakter místa.
Rodák z normandského Honfleuru patřil v devadesátých letech devatenáctého století do okruhu bohémy na pařížském Montmartre. Založil vlastní církev, zabýval se mysticismem, studoval gotické umění a stal se známým jako „Monsieur le Pauvre“; tak je nazvána i jeho mše Messe des Pauvres (1893–1895). Později léta pracoval jako kavárenský klavírista.
Ve dvacátých letech dvacátého století byl Satie znám jako „Picasso v hudbě“ a jeho balet Parade z roku 1917 byl označován jako kubistický. Satie zkomponoval řadu ojedinělých skladeb, z jeho originální tvorby těžili jak jeho současníci Claude Debussy, Maurice Ravel, Igor Stravinský a další, tak pozdější skladatelé jako John Cage, Morton Feldmann, Christian Wolff, Steve Reich a jiní. Zemřel 1. července 1925 na cirhózu jater.
