Franzova Válka s mloky má premiéru

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Premiéra české operní novinky není v našich končinách rozhodně záležitostí běžnou, ba právě naopak. Válku s mloky – svoji operní prvotinu – napsal Vladimír Franz napsal už před osmi lety, na základě tehdejší objednávky Opery Národního divadla. K volnému zpracování části známého Čapkova románu si vybral Rostislava Křivánka, pod třemi písňovými texty je podepsán Jiří Suchý. Autoři Mloků přitom anoncují především téma „nekonečné lidské neschopnosti uvědomit si rodící se nebezpečí, zpupného sebevědomí a jistoty nadřazenosti lidské rasy“, ale i „přilnavosti k dobrému bydlu a přesvědčení, že účel vzrůstající životní úrovně posvětí jakékoli prostředky.“ Dnešní premiéra Franzovy Války s mloky na scéně Státní opery má být současně prvním příspěvkem k naplnění slibu nového vedení Opery Národního divadla, podle kterého by každou sezonu měla být uvedena jedna světová operní novinka. Pod inscenací je podepsán činoherní režisér David Drábek, autor scény Šimon Caban a kostýmů Simona Rybáková, hudebního nastudování se ujal dirigent (a sám také úspěšný skladatel) Marko Ivanović.

Jako dirigent, který přijal úkol nastudovat nové dílo současného autora, máte nejlepší pozici pro charakterizování jeho hudební stránky. O čem tedy v tomto směru Válka s mloky je?

Válka s mlokyje dvouaktovou operou, postavenou na tradičních evropských operních principech. Pokud vnímáme vývoj opery od monteverdiovského počátku, přes klasicismus, romantickou operu, verismus až po klasická díla první poloviny dvacátého století, tak se dá říct, že Vladimír Franz se snaží na tuto tradici navazovat. Není to tedy dílo avantgardní, ve smyslu bourání zažitých a vytváření nových pravidel a forem.

Je něčím specifické?

Hudební jazyk u tohoto díla vychází z velké části z rozšířeně tonálního až atonálního expresionismu. Hodně je to samozřejmě dané námětem, ke kterému není přistupováno, jak bývá poslední dobou hodně zvykem, post-dramaticky, ale v tomto případě spíš tradičně (tedy narativně), i když dílo obsahuje řadu zcizovacích prvků a žánrových citací. Nejedná se ovšem o koláž, tak jak ji známe u Schnittkeho, ale spíš o žánrové inspirace. Jako příklad mohu třeba uvést muzikálovou pasáž, která je ve Válce s mloky velmi výrazná. Nejde u ní o pouhou citaci muzikálu, takováto hudba by v dnešním komerčním muzikálu nejspíš neobstála. Jedná se spíš o zapracování muzikálových znaků do typické Franzovy hudební řeči.

Dá se tedy Válka s mloky zařadit hudebně mezi opery, které divákovi zůstanou znít v uších i po odchodu z divadla, takže si pasáže brouká ještě po cestě domů?

V tuto chvíli těžko říct. Jsou tam na jedné straně výrazné melodické nápady, ale na druhé také hudba natolik komplikovaná, že opravdu pochybuji, že posluchači utkví v uších. V místech, kde si to situace žádá, obsahuje Válka s mloky hudbu velmi disonantní, nicméně je tam i hudba skoro až dryáčnicky podbízivá a tu by si posluchači vlastně klidně broukat mohli.Válka s mloky je druhou světovou premiérou v Národním divadle, při které se jako dirigent představíte. V minulé sezoně to byl ovšem Čarokraj, jehož jste byl sám autorem. Je současná opera vaší doménou?

Baví mě dělat současnou hudbu a pomáhat na svět novým věcem. Ať už jako autor nebo dirigent. Moje vzdělání skladatele mi v tom druhém případě navíc dává určitou výhodu: mohu rychleji proniknout do myšlení svého kolegy, jehož dílo mám hudebně nastudovat. Snáze třeba rozpoznám, co chtěl vyjádřit a mohu skladbě tím pádem možná i pomoci. Ve chvíli, kdy diriguji svoji vlastní hudbu, je celá situace těžší. Skoro až schizofrenní. Sice si jako posluchač ověřuji, jestli to, co jsem napsal, skutečně zní, tak jak jsem si to představoval a zda to kompozičně funguje, ovšem současně se musím potýkat s vlastním úskalím nastudovávání. V takovém případě jsem mnohem méně trpělivý. Vím, jak by to mělo znít a rozčiluje mě, že to tak ještě není. U cizí věci jsem na tyhle věci mnohem připravenější, myslím psychicky.

Je hudební příprava cizího díla tedy snazší?

Svým způsobem ano. Sice tu skladbu neznám tak důvěrně, ale mohu se méně soustředit na hodnocení kompoziční stránky věci. I když je pravda, že premiérování jakéhokoliv díla se málokdy obejde bez zásahů do notového zápisu. Neustále dochází ke konfrontaci mezi skladatelovou představou a reálným výsledkem, za který zodpovídá dirigent. V případě, že jde o žijícího autora, mívá tato konfrontace podobu často mnohahodinových debat.

Když mluvíte o zásazích, máte na mysli nějaké zásadní úpravy? Jak moc změnila Válka s mloky svoji hudební podobu od začátku zkoušení?

Dovolím si malou odbočku. Dnes je trend vydávat tradiční partitury symfonického repertoáru v podobě „urtextů“, to znamená v jejich nejstarších známých podobách. Tedy ne v tom tvaru, jak se v současnosti dílo většinou hraje, ale v takovém, jak ho skladatel v době premiéry napsal. A často se člověk nestačí divit, kolik detailů se během doby, co se skladba hraje na pódiích, změnilo, přidalo a upravilo. V mnoha případech pak musíme konstatovat, že změny byly k lepšímu a skladbě to pomohlo. A to je právě výsledek práce dirigenta. Jeho úkolem je vcítit se do kůže skladatele, pochopit o co mu jde a v místě, kde autorova vize z nějakého důvodu není úplně čitelná, je na něm, aby skladatele přesvědčil o nutných změnách. Je to úplně běžné, zvlášť u současných děl. A nejinak tomu bylo i u Války s mloky. Během zkoušení se vždy ukáže spousta úskalí. Dílo je konfrontováno s akustickými podmínkami sálu, některé věci instrumentačně nevycházejí tak, jak si to skladatel představoval a pak je zapotřebí třeba změn v dynamice nebo je nutné krátit, když se ukáže, že děj na jevišti hudbě prostě nestačí. V podstatě je to jako u spisovatele a redaktora, který mu rediguje rukopis. Dobrý román je také potřeba dobrousit. Řeči o tom, že Válku s mloky za Vladimíra Franze dodělával dirigent, sbormistr nebo kdokoliv jiný, jsou ale opravdu úsměvné a absurdní. Konečné slovo má vždy skladatel.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Franz: Válka s mloky (ND Praha)

[Celkem: 2    Průměr: 3.5/5]

Mohlo by vás zajímat


Napsat komentář