Gabriela Beňačková a Jakub Pustina zcela nečekaně rozezpívali publikum

Sedadla ve velkém sále Měšťanské besedy byla tentokrát stupňovitě uspořádána, a díky tomu bylo krásně vidět na pódium i ze zadních řad. Diváci byli zpočátku trochu v nejistotě z absence tištěného programu, ale vše uvedl na pravou mírou Jakub Pustina, který kromě zpěvu také velice obratně zastal funkci konferenciéra celého večera. Je obdivuhodné, jak pohotově přecházel od mluveného projevu ke zpěvu a naopak. Jako první zazněla píseň Dejte klec jestřábu z Dvořákova cyklu Cigánské melodie. Projev sólisty byl velmi příjemný a naladil publikum na další body programu. Nezbývalo než pozvat na scénu hlavní osobu večera.

Jakub Pustina nezapomněl zmínit zásadní úspěchy pěvkyně, připomněl její začátky v Národním divadle, dlouholeté působení ve Vídni i hostování v předních operních domech, a to po boku Plácida Dominga, Luciana Pavarottiho nebo Petera Dvorského. O své pěvecké partnerce, Gabriele Beňačkové, mluvil v superlativech, ale sám se příliš nepředstavil, a tak připomeňme, že ke zpěvu se dostal tak trochu oklikou po předchozím studiu chemie. Dnes je držitelem řady ocenění v pěveckých soutěžích a působí na jevištích domácích i zahraničních divadel. Začínal jako baryton, postupem času přešel do tenorového rejstříku. Je žákem Gabriely Beňačkové. Plzeňští jej shodou okolností mají možnost vidět v Divadle J. K. Tyla v hlavní roli v inscenaci Smetanova Dalibora a dále jako rytíře Rinalda ve Dvořákově Armidě. Nelze opominout ani klavíristu Jiřího Hrubého, absolventa brněnské JAMU, který nejenže velice citlivě doprovázel všechny pěvecké výstupy, ale prezentoval se i jako sólový hráč vysokých kvalit.

Titulek koncertu zmiňoval tři stěžejní postavy operního repertoáru, které Gabriela Beňačková mnohokrát ztvárnila, Jenůfu bez nadsázky tisíckrát! A právě Zdrávas královno z Její pastorkyně zaznělo jako druhý kus večera. Sólistka také krátce promluvila k publiku a s ostychem předeslala, že její hlas již není takový, jako před dvaceti lety. Jakékoli porovnávání by bylo nemístné, a tak pouze konstatuji, že jsme slyšeli zřetelně každé slovo, viděli velice vřelý a civilní projev, a naopak nezpozorovali jakýkoliv tlak na hlas.

Po zaslouženém potlesku se představil Jiří Hrubý s 2. řadou Smetanova klavírního cyklu Črty. Ve druhé části nazvané Zádumčivost absolutně vystihl charakter skladby, provedení bylo bez patosu, klidné, ale emočně silné. Ve třetí části zaujal příjemný salónní zvuk klavíru, ve čtvrté technické zvládnutí, ale tempo bylo příliš svižné, než aby vynikly rytmické speciality v úvodu frází. Brilantní techniku prokázal Jiří Hrubý i jako doprovazeč v árii z Lazebníka sevillského. Publikum mělo možnost se přesvědčit, že Jakub Pustina není hbitý jen v moderování, ale i jako mluvka Figaro.

Vrcholem večera byla všemi očekávaná árie z Rusalky. Hloubka projevu podpořená skvělým klavírním doprovodem vynikla zejména ve střední pasáži. Za „měsíčku postůj“ s opravdovým „í“ by mohla být ráda leckterá mladší kolegyně. Pak jsme se dočkali duetu Věrné milování, kde mužský hlas trochu vyčníval. Virtuozitu klavíristy prokázala Uherská rapsodie č. 6 od Ference Liszta. Stejně jako Smetanu hrál i tento kus Jiří Hrubý zpaměti a opravdu dokonale. Nemám ráda, když se tempo provedení žene do extrému na úkor vnímání skladby posluchačem. V tomto případě bylo tempo velmi svižné, ale sólista byl nad věcí.

Ve své kariéře se Gabriela Beňačková nikdy nedostala k operetě. Do koncertu tohoto typu se naopak lehčí žánr velice hodí, a tak se zařazení operetních melodií do programu přímo nabízelo. Nejprve Jakub Pustina roztleskal publikum v písni Blondýnky sladké, pak spojili své hlasy v duetu z Kálmánovy Čardášové princezny a Nedbalovy Polské krve. A když jsme slyšeli v podání Gabriely Beňačkové „služka jsem pouhá přec“, bylo jasné, že radost ze zpěvu ji neopouští. Publikum bylo nadšené a společně s Jakubem Pustinou se pustilo do zpěvu v proslulé neapolské písni Funiculì, Funiculà. Po posledním čísle následoval dlouhotrvající potlesk vestoje a operetní přídavek.

Koncerty uzavírající kariéru hudebních hvězd vyvolávají rozporuplné reakce, přitahují publikum, které se ztotožňuje s vrcholným obdobím působení interpretů, ale proto nemusejí být méně kvalitní. Tento večer se nesl ve znamení radosti z hudby, příjemné atmosféry a ocenění dlouhodobé práce, která vedla k mnoha světovým úspěchům.

Gabriela Beňačková aneb Mařenka, Rusalka a Jenůfa se loučí
28. dubna 2024, 19:00 hodin
Měšťanská beseda, Plzeň

Program
Antonín Dvořák: Cigánské melodie (Dejte jestřábu)
Leoš Janáček: Její pastorkyňa (Zdrávas královno)
Bedřich Smetana: Črty, op. 5
Gioacchino Rossini: Lazebník sevillský (árie Figara)
Antonín Dvořák: Rusalka (árie Rusalky)
Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta (árie Jeníka a Mařenky)
Ferenc Liszt: Uherská rapsodie č. 6
Oskar Nedbal: Polská krev (Blondýnky sladké)
Emmerich Kálmán: Čardášová prinzezna (duet Sylvy a Edvina)
Funiculì, Funiculà
Oskar Nedbal: Polská krev (Jste kavalír, to vím)

Účinkující
Gabriela Beňačková – soprán
Jakub Pustina – tenor
Jiří Hrubý – klavír