Gidon Kremer uvedl Fišera, Maskatse a Bernsteina

Vypravit se na večer hudby dvacátého století by mnohý posluchač možná zvážil, nebýt to věhlasná Kremerata Baltica a její umělecký šéf Gidon Kremer osobně. Program, který jsme mohli v jejich podání slyšet 16. května ve Dvořákově síni, byl ovšem z toho druhu soudobé hudby, kterou si rádi vyslechnete „bez mučení“, byly to skladby půvabné, zábavné a krásné.Jako první nastoupil Gidon Kremer na pódium jen s tympánistou – uvedli Crux (Kříž) pro sólové housle, tympány a zvony Luboše Fišera, od jehož smrti letos uplyne patnáct let. Skladba vychází z Fišerova Requiem, variačně zpracovává třítónový motiv, který v Requiem doprovází slova: „Převeď je, Pane, ze smrti k životu.“ Osamělý výkřik houslí se nejprve vznese do výšky, pak se přidávají tympány a nad jejich nekonečným ostinatem, které postupně sílí k vyvrcholení, se odehrávají akordické variace houslí (vertikální a horizontální rozvinutí tématu přitom tvoří pomyslný kříž). Kremer hrál tuto skladbu nesmírně soustředěně, sugestivně a energicky (popraskané žíně z jeho smyčce jen vlály…). Byla to v letošním Roce české hudby důstojná připomínka odchodu jednoho z velkých českých hudebních talentů.V následující skladbě složil Gidon Kremer poctu své rodné Rize, když uvedli spolu s orchestrem dílo současného lotyšského skladatele Artürse Maskatse Půlnoc v Rize. Autor není u nás zcela neznámý, před třemi lety se hrál v Brně jeho balet Nebezpečné známosti. Půlnoc v Rize je jednodílná fantazie, která kouzlí atmosféru nočního města zajímavou instrumentací, rozechvělými tóny vibrafonu, šepoty města a rytmy z tančíren… Do toho se odehrává dialog dvou sólistů – houslí a violoncella (Gidon Kremer a cellistka Giedré Dirvanauskeité). Je to hudba uvolněného až filmového charakteru, občas se komplikuje složitějšími rytmy a akcenty, vytváří nosné melodie pro sólisty. Gidon Kremer hrál jímavým vřelým tónem, nádherně svítícím ve výškách nad orchestrem. Na Pražském jaru zazněla Půlnoc v Rize v české premiéře.

Novinkou bylo i to, že orchestr tentokrát neřídil Kremer sám od houslí, ale pozval si na pomoc mladou dirigentku Mirgu Grazinyte-Tyla. Její mimořádně drobná a štíhlá postava před orchestrem působí křehce, dokonce s taktovkou v ruce trochu připomíná pohádkovou vílu s kouzelnou hůlkou, kterou umí přičarovat hudbu… (To ten Maskatson a jeho vibrafony a zvony a jiné efekty mohou nesporně za tyto asociace.) Ale zdání klame, ve skutečnosti je to energická slečna, která svým půvabným gestem řídí opery (Bern, Heidelberg), dirigovala i Mahlerův komorní orchestr na festivalu v Salcburku.Posledním číslem před přestávkou byla rozsáhlá Bernsteinova Serenáda podle Platonova Symposia. Dílo krásné, závažné i zábavné, především však nesmírně náročné pro houslistu, jehož sólový part je nesmírně exponovaný. Kremer hrál ve všech pěti větách víceméně bez přestávky, je to jako hrát dva nebo tři klasické koncerty za sebou. Stejně náročné je to dílo i pro orchestr, který hrál fantasticky, skupiny byly natolik kompaktní a sladěné, že jste každou z nich slyšeli jako jeden hlas, jednu barvu v partituře. Občas navázali na sólistu tak dokonale, že nebylo rozeznatelné, kde končí jeho tón a kde nasadil již orchestr, byla tam spousta takových neuvěřitelných míst. Výtečná sóla předvedli cellistka Giedré Dirvanauskeité, jazzující basista Oskars Bokanovs a další. Ve vypjaté dynamice dokázal smyčcový orchestr dosáhnout mohutnosti téměř symfonické, v Bernsteinově hudbě jsou takové dynamické zlomy, kontrasty… Pro mě to byl vrchol večera. A před Kremerem hluboce smekám, je starší, vlasy má bělejší, ale sil mu neubývá…

Očekávala jsem, že se angažovaná osobnost jako Kremer nějak vyjádří k probíhající krizi na Ukrajině – a nezklamal. Před přestávkou, když jej nadšené publikum nechtělo propustit z pódia, přidal dojemnou miniaturu pro sólové housle od kyjevského skladatele Valentyna Sylvestrova a věnoval ji obětem bojů na Ukrajině.

Po přestávce nastoupil orchestr již bez Kremera, na programu byla Ščedrinova Suita Carmen, napsaná pro balet Maji Plisecké. Moc jsem si ji neužila, pro mě ty aranže se čtyřmi bicisty, kde pořád něco štěrkalo, práskalo, kde se motivy rozmělňovaly, byly hodně rušivé. Kdyby to byla více Ščedrinova hudba než Bizetova, pak bych to vnímala asi jinak… Nicméně za Carmen sklidili nadšený ohlas publika.

Hodnocení autorky recenze: 80 %

Pražské jaro 2014
Gidon Kremer & Kremerata Baltica
Dirigent: Mirga Grazinyte-Tyla
Gidon Kremer (housle)
Kremerata Baltica
16. května 2014 Dvořákova síň – Rudolfinum Praha

program:
Luboš Fišer: Crux pro housle a bicí nástroje
Artūrs Maskats: Midnight in Riga (česká premiéra)
Leonard Bernstein: Serenáda podle Platonova Symposia
=přestávka=
Georges Bizet / Rodion Ščedrin: Suita na témata z opery Carmen

www.festival.cz

Foto Pražské jaro – Ivan Malý

Hodnocení

Vaše hodnocení - Kremerata Baltica-M.Grazinyte-Tyla & G.Kremer (Pražské jaro 2014)

[yasr_visitor_votes postid="107591" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments