Vypadalo to jako jedna z mnoha zpráv, kterou si bulvární televize a tisk chtějí „přilepšit“ a „vyšperkovat“ rozsah svých zpravodajských relací a tištěných či internetových stránek. Už několik dní však (k mému velkému údivu) i veřejnoprávní televize a serióznější zpravodajská média rozebírají, zda si Národní divadlo v Praze může dovolit nabízet „jako kšeft“ pronájem některých svých prostor pro pořádání svatebních obřadů.
Odezvy zamýšleného kroku Národního divadla v médiích jsou vesměs negativní. Herci, operní zpěvačka i sám pan ministr kultury říkají, že by to tak být nemělo. Jde přece o svatostánek, nedotknutelné a pietní místo naší národní kulturní sounáležitosti. Přitom ti herci, operní zpěvačka i sám ministr kultury jakoby zapomněli na to, že tomu není tak dávno, co se přímo na střeše Zlaté kapličky vdávala sólistka baletu Adéla Pollertová (nemyslím si, že by pro tuto svatbu žádalo Národní divadlo o povolení ministerstva kultury nebo že by paní Pollertová platila pronájem využitých prostor). Dotyční při svých vyjádřeních zapomněli i na to, že prostory první scény včetně jeviště si může prakticky kdokoliv pronajmout i nyní. Třeba pro firemní shromáždění, zadané představení, ale také pro jakoukoliv jinou akci (koncert, sympózium, mítink, raut nevyjímaje…). Tak proč takový humbuk? Komerční pronájmy jsou nedílnou součástí příjmů každého divadla, tedy i Národního. Navíc: ministerstvo by bylo asi velmi nerado, kdyby komerční aktivity tohoto typu Národní divadlo dělalo za zavřenými dveřmi, bez jakékoli publicity, a výnosy z těchto akcí náležitě nezahrnovalo do svého rozpočtu.
Je to zkrátka mnnoho povyku pro nic. Svatby se konají na mnoha jiných historických místech, které mají k našemu státu a jeho dějinám fatální vztah. Hrad Karlštejn jako vrcholná kulturní památka české královské státnosti hostí svatby různých podnikatelů, umělců a jiné smetánky jako na běžícím pásu. Stejně tak si můžete pronajmout Pantheon Národního muzea. Londýnská Covent Garden nabízí své prostory pro svatby také. Palaise Garnier jabysmet. Navíc – a to je potřeba zdůraznit -Národní divadlo hodlá nabízet pro konání svateb jen terasu a salonky, o jevišti byla řeč jen v případě Stavovského divadla. Pan ministr kultury jako dlouholetý hokejový činovník by mohl vědět, že mnoho slavných hokejistů volí pro své svatby neméně slavné historické objekty velmi často a s chutí, a že za ně neváhá velmi dobře zaplatit. A ještě něco. I pohřbů a tryzen už hlediště historické budovy ND pár zažilo. Nebyly to vždy jen pohřby kulturních elit národa, mnohdy šlo z historického pohledu o pohřební obřady kontroverzních osobností.
Takže spíš než svateb se bojím toho, aby v Národním divadle neproběhl pohřeb, pohřeb kultury jako takové. Naše politická elita posledních deseti patnácti let kultuře pomohla k předsmrtné křeči, a pokud bude aplikovat i nadále takovou „péči“ o pacienta, jako doposud, dočkáme s v Národním divadle i pohřbu – uložíme do rakve domácí kulturu. Rezignujeme tak na kulturnost sami sebe jako jednoho z nejstarších evropských národů.
