Glosa: Il tabarro a Gianni Schicchi ve Volksoper

Pucciniho Plášť a Gianni Schicchi ve vídeňské Volksoper jako extrémní srovnání

Vídeňská Volksoper má nyní na programu v jednom večeru dvě opery Giacoma Pucciniho – aktovky Plášť (Der Mantel – Il tabarro) a Gianni Schicchi, které spolu s další aktovkou Sestra Angelika (Suor Angelica) tvoří Triptych (Il trittico). Premiérovány byly společně 14. prosince 1918 v Metropolitní opeře v New Yorku, poměrně často bývají uváděny i odděleně. Dvě z nich teď ve Volksoper nastudovali v němčině, s německými titulky.

Plášť
Postarší majitel nákladního člunu na Seině Michel miluje svoji mladou ženu Giorgettu, ta však nyní prožívá tajný vztah s přístavním dělníkem Luigim. Milenci si domluví noční setkání na Michelově lodi. Než k němu však dojde, Michel domlouvá své ženě a bezúspěšně prosí o obnovení jejich vztahu. Giorgetta ho odmítá a umocní tak jeho nejhorší podezření z její nevěry. Osamocený Michel si zapálí dýmku, což se ve tmě jeví jako smluvený signál pro Luigiho, který se přikrade na loď. Dojde k hádce, v níž se Luigi hrdě přizná ke své lásce a Michel svého soka přemůže a uškrtí. Před blížící se Giorgettou zahalí instinktivně doposud u jeho nohou klečící mrtvolu do pláště. Rozpolcená žena přistupuje blíž, zpytuje svědomí a chce se skrýt pod Michelův plášť. Michel jej však s vyčítavými slovy rozhalí, takže se na zem sesune mrtvola jejího milence. Giorgetta vykřikne a opona jde dolů.

Hudba, zpěv i děj se odvíjely v duchu důsledného verismu. K tomu přispěla i přesvědčivá scéna (Christof Cremer), obsahující dokonalou iluzi mlhavého říčního přístavu včetně části lodi, ze které dělníci v úvodu vynášeli pytle s nákladem. Počáteční idylka se rychle změnila tragédii, bylo až neuvěřitelné, jakého extrému jsme byli svědky. Jistým pěveckým výkonem nejvíce zaujala Maida Hundeling, které dobře sekundoval partner Alik Abdukayumov. Tenorový part v podání Michaela Endeho se výškách maličko zajíkal. Všichni představitelé však vynikli silnými hlasy, snad jen na začátku se objevilo několik méně srozumitelných míst. Stejně tak se dal často vhodně pocítit malebný zvuk orchestru.


Gianni Schicchi
Jestliže v úvodní jednoaktovce byl předložen první dějový extrém, pak si nelze představit větší tématickou odlišnost, než je přechod od působivé tragédie k tomuto bláznivému komickému titulu.

Bylo nutné se rychle „přeladit“, přesto silný příběh z první části jaksi přetrvával a člověk si musel dlouho přivykat předkládanému poměrně morbidnímu humoru. Hudba i děj opery, týkající se manipulace se závětí a vychytralosti hlavního hrdiny, jsou díky několika nedávným uvedením u nás jistě známější než Plášť. Zajímavé bylo očekávání, jak v němčině zapůsobí nejznámější árie O mio babbino caro. Nakonec to bylo docela prosté a přirozené: O mein lieber Vater… Celkově zde byla němčina poněkud zvláštní, někdy vystupovala více, někdy méně (na rozdíl od Pláště, kde nevadila vůbec). Zajímavá byla opět důkladně provedená dobová scéna s množstvím rekvizit. Výkony zpěváků byly dobré, nad všemi se nesl mohutný hlas Martina Winklera v titulní roli, který zaznamenal největší ovace.

Giacomo Puccini:
Der Mantel (Il tabarro) / Gianni Schicchi
Režie: Robert Meyer
Dirigent: Enrico Dovico
Scéna a kostýmy: Christof Cremer
Michael Tomaschek
Světla: Guido Petzold
Premiéra 26.února 2011 Volksoper Vídeň
(psáno z reprízy 6.3.2011)

Michele – Alik Abdukayumov
Giorgetta – Maida Hundeling
Luigi – Michael Ende

Gianni Schicchi – Martin Winkler
Lauretta – Bernarda Bobro
Zita – Sulie Girardi
Rinuccio – Alexander Pinderak
Gherardo – Christian Drescher
Nella – Edith Lienbacher

Související články


Reakcí (2) “Glosa: Il tabarro a Gianni Schicchi ve Volksoper

  1. Příjde mi pro dnešní hektickou dobu příznačné, že třeba Pucciniho Triptych se kompletní v původní podobě hraje ne moc často. Je to škoda, ty tři věci se výborně doplňují. Docela aspoň pro mě překvapení, že ani ve Vídni Triprych celý nejde, že Sestru Angeliku vypustili. RS

  2. V Paríži bol túto sezónu uvedený kompletný Triptych (Plášť, Sestra Angelika a Giani Schicchi), výborné predstavenie prevzaté z La Scaly. Aj keď sú tri opery dosť odlišné, predsa spolu tvoria nádherné dielo, kde sa akoby koncentruje celá Pucciniho tvorba. A naozaj škoda, že vo Viedni vynechali Sestru Angeliku, pretože aspoň v parížskej Bastille bola vynikajúca režijne a hlavne hudobne – asi jediná opera, kde vystupujú len ženské postavy…

Napsat komentář