Náhodný návštěvník moravské metropole nestačí žasnout nad mraky, které se nedávno zatáhly nad budoucností Janáčkovy opery. Obzvláště pak žasne, když měl během jednoho měsíce možnost slyšet hned dvě vynikající představení – Turandot 4.února a Madamu Butterfly 3.března 2012. Pokud bylo u Turandot možné mít výhrady vůči tenorovi v nezdařilém Nessun dorma – byť nevděčném vzhledem k ohromné světové konkurenci, potom zmíněná Madama Butterfly stejného realizačního týmu byla hvězdnou hodinou pucciniovské interpretace. To, co bylo v Brně ke slyšení a vidění v orchestru, u sólistů a vůbec na jevišti, to sneslo prakticky ta nejpřísnější kritéria. Madamu Butterfly jsem opakovaně viděl po celém světě, ať už v Itálii v Torre del Lago Puccini či v Římě, tak i ve Vídni (tam mě sami členové operního orchestru varovali před „plešatými“ inscenacemi Pucciniho ve Staatsoper, které se monotónně opakovaly a prakticky nikdy nestudovaly), ale i Mnichově či třeba v USA. Málokdy jsem ale zažil, že by zpěváci a zvlášť orchestr Pucciniho brali „vážně“ v té míře, jako onoho 3. března v Brně. A to i přes až nepřátelsky antikulturní klima ze strany zřizovatele, ale ovšem i vzhledem k relativně nízké návštěvnosti v druhém největším městě republiky. Myslím, že i v sobotu by tady kultura měla hrát prim před televizí nebo chalupářstvím. Pro ty, kdo neslyšeli, s jakým nadšením všichni v Madamě Butterfly hráli a zpívali, zde musím jmenovat alespoň Boženu Ferancovou v titulní roli; vavříny však patří všem. Ten, kdo nezažil prvotřídní výkon operního orchestru, kdo nezažil napětí, s jakým publikum sledovalo posledních dvacet minut tragédie Čo-Čo-San, ten ať honem spěchá do Brna. Jaroslav Kyzlink svého Pucciniho zná perfektně, je cítit, že delikátnosti partitury si vychutnává vrchovatou měrou.
Pokud bylo u Turandot možné mít výhrady vůči tenorovi v nezdařilém Nessun dorma – byť nevděčném vzhledem k ohromné světové konkurenci, potom zmíněná Madama Butterfly stejného realizačního týmu byla hvězdnou hodinou pucciniovské interpretace. To, co bylo v Brně ke slyšení a vidění v orchestru, u sólistů a vůbec na jevišti, to sneslo prakticky ta nejpřísnější kritéria. Madamu Butterfly jsem opakovaně viděl po celém světě, ať už v Itálii v Torre del Lago Puccini či v Římě, tak i ve Vídni (tam mě sami členové operního orchestru varovali před „plešatými“ inscenacemi Pucciniho ve Staatsoper, které se monotónně opakovaly a prakticky nikdy nestudovaly), ale i Mnichově či třeba v USA. Málokdy jsem ale zažil, že by zpěváci a zvlášť orchestr Pucciniho brali „vážně“ v té míře, jako onoho 3. března v Brně. A to i přes až nepřátelsky antikulturní klima ze strany zřizovatele, ale ovšem i vzhledem k relativně nízké návštěvnosti v druhém největším městě republiky. Myslím, že i v sobotu by tady kultura měla hrát prim před televizí nebo chalupářstvím. Pro ty, kdo neslyšeli, s jakým nadšením všichni v Madamě Butterfly hráli a zpívali, zde musím jmenovat alespoň Boženu Ferancovou v titulní roli; vavříny však patří všem. Ten, kdo nezažil prvotřídní výkon operního orchestru, kdo nezažil napětí, s jakým publikum sledovalo posledních dvacet minut tragédie Čo-Čo-San, ten ať honem spěchá do Brna. Jaroslav Kyzlink svého Pucciniho zná perfektně, je cítit, že delikátnosti partitury si vychutnává vrchovatou měrou. Karajan kdysi vzpomínal, jak byl při jeho příchodu do Vídeňské státní opery podceňován Verdi oproti Wagnerovi. A jak mu trvalo, než pro Trubadúra prosadil stejně velké obsazení jako pro Tristana. Přál bych si po svých dosavadních brněnských zkušenostech, aby zdejší operní orchestr byl rozšířen a abych jej měl možnost slyšet například i v Dvořákových či Beethovenových symfoniích. Místní muzikanti na to určitě mají.
Karajan kdysi vzpomínal, jak byl při jeho příchodu do Vídeňské státní opery podceňován Verdi oproti Wagnerovi. A jak mu trvalo, než pro Trubadúra prosadil stejně velké obsazení jako pro Tristana. Přál bych si po svých dosavadních brněnských zkušenostech, aby zdejší operní orchestr byl rozšířen a abych jej měl možnost slyšet například i v Dvořákových či Beethovenových symfoniích. Místní muzikanti na to určitě mají.
Giacomo Puccini:
 Turandot
 Dirigent: Jakub Klecker
 Režie: Jiří Nekvasil 
 Scéna: Daniel Dvořák 
 Kostýmy: Simona Rybáková 
 Sbormistr: Josef Pančík 
 Pohybová spolupráce: Štefan Capko 
 Orchestr a sbor Janáčkovy opery NDB
 Premiéra 29. dubna 2011 Janáčkovo divadlo Brno
 (psáno z reprízy 4.2.2012)
Turandot- Lada Biriucov
 Císař Altoum – Tomáš Krejčiřík
 Timur – Ladislav Mlejnek
 Calaf – Michal Lehotský
 Liu – Daniela Straková-Šedrlová
 Ping – Jiří Brückler
 Pang – Zoltán Korda
 Pong – Petr Levíček
 Mandarín – Jan Šťáva
***
Giacomo Puccini:
 Madama Butterfly
 Dirigent: Jaroslav Kyzlink 
 Režie: Jiří Nekvasil 
 Scéna: Daniel Dvořák 
 Kostýmy: Marie Blažková 
 Sbormistr: Pavel Koňárek 
 Pohybová spolupráce: Ladislava Košíková
 Orchestr a sbor Janáčkovy opery NDB
 Premiéra 13. listopadu 2009 v Janáčkově divadle
 (psáno z reprízy 3.2.2012)
Cio-Cio-San – Božena Ferancová
 Suzuki – Jana Wallingerová
 Kate Pinkerton – Jitka Klečanská
 Pinkerton – Rafael Alvarez
 Sharpless – Daniel Čapkovič
 Goro – Zoltán Korda
 Yamadori – Jakub Tolaš
 Bonzo – Jan Hladík
 Yakuside -Tomáš Krejčiřík
 Komisař – Jan Šťáva
 Matka – Jana Iskrová
 Teta – Martina Králíková
 Sestřenice – Ivona Špičková
Foto ND Brno

 
								 
					 
			 
                               