Operní panorama Heleny Havlíkové (65)

  1. 1
  2. 2

Týden od 5. do 11. března 2012

 – Stále sugestivní Sommerova Vokální symfonie
 – Evangelizace (s) Luksem
 – Inspirace na dny příští
***

Stále sugestivní Sommerova Vokální symfonie Sedmý koncert orchestrálního cyklu Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK 7. a 8. března byl věnovaný Vladimíru Sommerovi (1921-1997), jednomu z čelných skladatelů poválečného padesátiletí, a jeho vrcholnému dílu – Vokální symfonii pro mezzosoprán, recitátora, sbor a orchestr. Třebaže ji Vladimír Sommer dokončil v roce 1958, premiéru se podařilo prosadit se značným zpožděním až v roce 1963, kdy se začínala otevírat možnost uvádět i jiná než režimu poplatná nadšenecky oslavná díla. A měla pod taktovkou Václava Neumanna se Symfonickým orchestrem FOK, sólistkou Věrou Soukupovou a recitátorem Otakarem Brouskem úspěch mimořádný. Vokální symfonie je sugestivním vyjádřením skladatelovy hluboké deziluze z vývoje poměrů. Vladimír Sommer, představitel generace, která se s nadějemi a spontánním nadšením připojila k přestavbě světa ve jménu komunistických ideálů (Sommer je mimo jiné. autorem Kantáty o Gottwaldovi a řady takzvaných masových písní), si koncempadesátých let plně uvědomil rozpory a zdrcující skutečnosti o praktikách vládnutí socialistického režimu, které se postupně vynořovaly na veřejnost.

Kompozičně i myšlenkově koncízní, hluboce pesimistické symfonické drama, je vystaveno na třech textových předlohách: V první větě je to básnická próza Franze Kafky V noci s apelem na nutnost bdělosti i za zdánlivě poklidného spánku. Druhá dramatická věta vyrůstá z fantaskního příběhu Raskolnikovova snu v páté kapitole Dostojevského románu Zločin a trest se scénou řádění rozběsněného davu. Vokální symfonii uzavírá třetí věta s básní Cesara Pavese Přijde smrt a bude mít tvé oči s meditací nad údělem lidského života a neodvratností smrti.

Uvádění Vokální symfonie Vladimíra Sommera Symfonickým orchestrem hl.m. Prahy má mnohaletou tradici, kterou zahájila nejen premiéra, ale opakované nastudování v šedesátých, sedmdesátých i osmdesátých letech nejen s Václavem Neumannem, jemuž byla věnována a který ji považoval za jednu z nejlepších poválečných skladeb a plnou vahou své osobnosti ji prosazoval a prosadil, ale i dalšími dirigenty – Karlem Ančerlem nebo Jiřím Bělohlávkem. Orchestr pod vedením Petra Altrichtera při druhém provedení 8. března vystavěl přesvědčivě architekturu této Sommerovy tísnivě skličující hudební meditace i vzdoru. Plasticky vyznělo vedení hlasů v kontrapunkticky vedených částech, poryvy gradace stoupaly do energicky hutného orchestrálního pléna s exponovanou žesťovou sekcí. O to působivější pak byly kontrasty zklidněných ploch až po závěrečné ztišené doznívání vzdalujících se úderů tympánů.

Ve druhé větě Raskolnikovova bizarního snu naplnila interpretace požadavek dramatického vrcholu díla s gradací při opileckém běsnění mužiků a s vyústěním do mučivě žalostné otázky: „Proč koníčka ubili?“. V této části vstupuje do Vokální symfonie sbor jako „spoluviník“ i komentátor tohoto drsného a groteskního dění.  Pražský filharmonický sbor pod vedením Lukáše Vasilka umocňoval bizarní tragiku fanatického ubití ubohé hubené kobylky, která nemůže utáhnout těžce naložený vůz pijáckou cháskou. Jakkoli je třeba ocenit, že se Jan Kačer ujal skutečně až na poslední chvíli za původně ohlášeného herce Jiřího Suchého z Tábora ve 2. větě klíčové role recitátora. Na výrazově propracovanější projevy svých předchůdců, především Otakara Brouska se mu však navázat nepodařilo. Otázkou je také použití amplifikace, která příliš vyčleňovala takto uměle dozvučený hlas. Paradoxně přes svou nepřirozenou hlasitost oslabovala účinek, pro který by bez této technické berličky herec musel vystupňovat svůj projev nad orchestrem hrajícím ve fortissimu. Navíc tato amplifikace nebyla technicky bezvadná a reproduktory rušivě bručely.Ve třetí závěrečné větě s chmurným obrazem smrti i se záblesky vyrovnanosti a klidu se bohužel nejzřetelněji projevila slabina provedení  – obsazení mezzosopránového partu Dagmar Peckovou. Má s Vokální symfonií zkušenosti z dřívějška; tentokrát se sice snažila až násilně zbarvit hluboko posazené části temnou ponurostí, ale ve vyšších polohách se její hlas lámal a ztrácel pevnost i objem pro požadovaný exaltovaný dramatický výraz. Její deklamace byla navíc málo srozumitelná, což je pro celkové vyznění Sommerovy Vokální symfonie podstatné.

Uvedení Vokální symfonie Pražskými symfoniky po téměř padesáti letech od premiéry se sice nezařadí k těm vzorovým či „památným“, záslužně však připomnělo nezpochybnitelné skladatelské umění Vladimíra Sommera a stále aktuální poselství tohoto díla, což plně zaplněná Smetanova síň Obecního domu ocenila bouřlivým potleskem.***

Evangelizace (s) Luksem

V sobotu 10. března se v Českém muzeu hudby v Praze uskutečnila v rámci projektu Hudební most Praha – Drážďany novodobá premiéra oratoria La Passione di Gesù Cristo (Pašije Ježíše Krista) pozdně barokního skladatele Josepha Schustera (1748-1812) na libreto Pietra Metastasia (1698-1782).

Schusterův původ, jeho působení i tvorba korespondují s tímto zaměřením, mapujícím rodové i umělecké vazby hudebníků pocházejících z Čech a Saska nebo v tomto teritoriu působících.

Pašijové hry, zobrazující utrpení Ježíše na kříži, vznikly patrně už ve 13. století a zvýrazňovaly liturgické obřady Svatého týdne; tématu se věnoval nespočet umělců. Spojení oratoria s pašijemi má svou historickou logiku i zdůvodnění – „radostnou zprávu“ Nového zákona lze šířit všemi dostupnými uměleckými prostředky a „abbé“ Metastasio v libretu k La Passione di Gesù Cristo vytvořil dramatický text plný typicky barokních metafor, který tuto zvěst jako příslib nese dodnes. Konfrontuje čtyři postavy, které byly přímými svědky Kristova utrpení, kdy byl Ježíš po Jidášově zradě dopaden, odsouzen a ukřižován. Zachycuje je ve velmi složitém období, kdy jsou zkoušeny jejich charaktery – jejich víra ve znovuzrození Krista a život věčný.

0 0 vote
Ohodnoťte článek

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Symfonický orchestr hl.m.Prahy (Praha 7./8.3.2012)

[yasr_visitor_votes postid="15080" size="small"]

Vaše hodnocení - Schuster: La Passione di Gesù Cristo (Praha 10.3.2012)

[yasr_visitor_votes postid="15083" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


8 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments