Glosa: Umíme naslouchat prorokům?

  1. 1
  2. 2

Salome Richarda Strausse ve Státní opeře 

Počátkem tohoto roku jsem si v recenzi věnované premiéře Elektry v drážďanské Semperově opeře dovolil drobné postesknutí. Týkalo se současného přístupu k inscenování oper Richarda Strausse v českých zemích. Odpustíte-li mi něco tak ješitného a zároveň pohodlného, jako je autocitace, pak si prosím připomeňte uvedené řádky spolu se mnou: „…výročí umějí být někdy neodbytná, a jedno velké, ba světové připadá i na letošek. A obávám se, že se pro českou provozní praxi jedná o jubileum skoro stejně nepříjemné, jako bylo to loňské wagnerovské… Zkrátka: vzpomínáte, kdy jste v našich divadlech naposled viděli reprezentativní provedení některé opery Richarda Strausse (11. června 1864 – 8. září 1949)? Necháme-li stranou nečetné příspěvky našich oblastních scén z posledních let, je třeba si přiznat, že výrazné inscenace Griffithovy a Neunerovy Salome ve Státní opeře a Koutova a Herzova Růžového kavalíra v Národním divadle už patří historii minulého století. Budeme muset počkat, zda se na uvedené neutěšené bilanci něco změní třeba už v příští sezoně.“ (Celou recenzi najdete zde.)

Tolik k pocitům z ledna 2014. Dnes, kdy jsme všichni o několik měsíců starší, můžeme konstatovat, že se zmíněná „příští sezona“ stala sezonou aktuální a že ona „neutěšená bilance“ právě dostala trhlinu v podobě nové inscenace Straussovy Salome na scéně Státní opery. Je tedy důvod k jásotu, že se zablýskalo na lepší časy? Skeptici by možná namítli, že jedna vlaštovka jaro nikdy nedělá, a ve spojitosti se Státní operou by své tvrzení možná opřeli i o červnové zkušenosti s Vlaštovkou s velkým „V“. Bezprostřední dojmy ze zhlédnutí straussovské premiéry však podle mého názoru skutečně k jistému optimismu vybízejí. Přestože se jedná o jediný (a dalo by se říci, že dramaturgicky nijak objevný) příspěvek Národního divadla k připomenutí skladatelových kulatin, můžeme hovořit o „dárku pro oslavence“ do té míry důstojném, že si od našeho operního publika zaslouží maximální pozornost.Pro začátek několik stručných, leč důležitých informací. Projekt vznikl v koprodukci s Teatrem Wielkim ve Varšavě, tedy významnou evropskou scénou, která má ty nejlepší předpoklady být Národnímu divadlu důležitým a inspirativním partnerem. Režisérem Salome pak není nikdo menší než Mariusz Treliński. Umělecký ředitel zmíněné instituce je především respektovanou osobností současného operního divadla a spolu se slovenským scénografem Borisem Kudličkou tvoří už řadu let tvůrčí tandem osvědčených kvalit. O nich svědčí i fakt, že z pražského angažmá se vydá dvojice Treliński–Kudlička do newyorské Metropolitní opery, pro niž spojí do jednoho večera Čajkovského Jolantu a Bartókův Modrovousův hrad. Co víc si tedy přát? Snad aby režisér světového renomé zčistajasna nezapomněl v Praze umět režírovat, což se už v minulosti také několikrát přihodilo.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Strauss: Salome (ND Praha)

[yasr_visitor_votes postid="131084" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments