Nová inscenace Salome jako geniální psychothriller

  1. 1
  2. 2

Již druhá operní premiéra letošní sezony v Národním divadle dokazuje, že nové vedení směřuje naši přední operní scénu ke skutečným výšinám. Uvedení Salome není samo o sobě tak významným dramaturgickým počinem (poslední nastudování opery – v koncertní podobě – se uskutečnilo v Národním divadle před čtyřmi lety), nicméně opera byla uvedena při příležitosti letošního výročí Richarda Strausse (sto padesát let od narození skladatele) a navíc se ukázalo, že spojení této opery se jménem polského režiséra Mariusze Trelińského stojí opravdu za to.Nová inscenace je režijně tak výrazná, že by se v tomto případě dalo mluvit o autorském díle. Pokud by režisér udělal nějaké změny v libretu či škrty, pak by o tom už nebylo pochyb. Příběh Salome je pojat zcela nově, neotřele, a přesto se nejedná o pouhé povrchní přenesení děje do současné doby. Kostýmy a výprava nejsou jediné, co nás přesvědčuje o režijní novosti. Je to především hluboké zamyšlení se nad samotným příběhem, psychologií postav a převedení do současného a reálného příběhu. I když se Treliński pohybuje na hranici režijních možností, stále jeho pojetí dává smysl.

Trelińského režie v sobě skrývá mnohovrstevnatost a podle všeho ukazuje typické rysy režiséra. Jeho práce „hojně využívají symboliku, jsou protkané mýtickými odkazy, tlumočí složité příběhy zalidněné realistickými a psychologizujícími portréty hrdinů a jejich vizí.“ (web Národního divadla). Tato charakteristika je přesná a sedí i na inscenaci Salome v Národním divadle. Rozeberme si ji trochu podrobněji.Podle Trelińského je Salome dívka, která od malička žije ve složitých rodinných vztazích zatížených vraždami, lžemi a přetvářkami. Nevlastní otec Salome (Herodes) je bratrovrah, který Salome od malička sexuálně zneužívá. Matka Salome o tom ví a je si velmi dobře vědoma napětí mezi ním a svou dcerou. Herodes by mohl být jedním z dnešních lobbistů, magnátů či byznysmenů s dlouhými prsty. Jedná bez skrupulí a nemá žádné svědomí. Zásadní změnu provedl režisér tím, že postavu Jana Křtitele (Jochanaan) postavil zcela mimo jeviště a tím posunul i symboliku a význam celé opery. Představitel této postavy zpívá celou dobu za scénou, resp. v orchestřišti a jeho vstupy doprovází vizualizace – promítání obrazu koule, jakéhosi měsíce, na průhledné opony. K tomuto všudypřítomnému měsíci na scéně přítomní vzhlížejí. Do děje v takovou chvíli vstupuje někdo či něco, co všechny přesahuje, rozbíjí pokřivené vztahy a ukazuje přítomným cestu k nápravě. Setkání Salome s Janem Křtitelem je pak znázorněno jako pohled Salome do zrcadla, na sebe samu, na reálnou podobu jejího nitra a skutečnost. Zrcadlo jí otevírá oči a konfrontuje ji s realitou, která není vůbec pěkná. V zrcadle se jí ukazuje podoba jejího vlastního „já“, které po chvíli třepotání zmizí úplně.V tu chvíli ztrácí Salome opět sebe sama a propadá se snad ještě hlouběji do sebe sama, kde se ocitá opět zcela osamocená a na pokraji zoufalství. Její stav se zhoršuje, protože poznala chvíle prozření, které ale opět zmizely. Přesunout postavu Jana Křtitele na tuto úroveň je výborný nápad. Bohužel stětí jeho hlavy v tomto smyslu působí trochu rozpačitě. Nedokázala se Salome vyrovnat se skutečností, která ji obklopuje? Nedokázala své negativní emoce ventilovat proti osobám kolem ní, a proto je otáčí proti sobě samé? Je stětí hlavy Jana Křtitele, a tím pádem i jediného světla v jejím životě myšleno tímto způsobem?Incestnímu vztahu Salome s Herodem je věnováno hodně prostoru. Když Herodes požádá Salome o tanec a ta svolí, vyjeví se publiku skutečný vztah mezi oběma postavami. Tanec je nejpůsobivější částí celé inscenace. Jedná se o jakési retrospektivní vyprávění, útržky vzpomínek Salome konfrontované se současností. Salome se ukáže jako malá dívka, která si hraje ve svém pokoji, když ji poprvé navštíví nevlastní otec a ten nic netušící dívku znásilní. Následuje série dalších událostí (dívka Salome ve více podobách s maskou na obličeji jako šrámem na duši), které vrcholí totální křečí Salome v hudebním vrcholu této části. I tento pohybový prvek byl velmi dobře pojat a nacvičen. Znázorňuje pulzující nitro Salome, křeč v jejím psychickém rozpoložení, která je způsobena otcovými návštěvami. Celá část tance je také pojata velmi zajímavě po vizuální stránce a dokonale koresponduje s hudbou. Můžeme také mluvit o filmovém ztvárnění této části – filmové střihy, záblesky vzpomínek s velmi zajímavou vizualizací. Psychedelický pokoj dívky má vysoké stěny, vzorované tapety, dveře uprostřed. Kostým dívky je jakási školní uniforma, šaty z viktoriánské Anglie či amerického hororu (černé šaty s bílým límečkem, bílé podkolenky).Celkem zajímavá je i postava Narrabotha, který kvůli nešťastné lásce k Salome spáchá sebevraždu. V tomto pojetí dojde k jeho vzkříšení v části, kde se mluví o prorokovi, který dokáže křísit mrtvé. V tu chvíli mrtvý Narraboth povstane a odejde ze scény. Tento moment byl trochu méně uvěřitelný, ale v celkové režijní koncepci dával smysl.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Strauss: Salome (ND Praha)

[yasr_visitor_votes postid="131084" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
12 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments