Glosa: Úspěšná Alcina ve Wiener Staatsoper

Po zvednutí opony se naskytne pohled do bohatého barokního sálu anglického sídla, kde vévodkyně z panství Devonshire rozdává svým přátelům role v nadcházející operní slavnosti. Po chvíli se odsune zadní část stěny, takže mezi zbylými bočními stěnami se jakoby odkryje pohled do zahrady tvořené sytě zeleným dosti vysokým trávníkem a blankytně modrou oblohou. Přestože se jedná o pojetí divadlo v divadle, přechod je velmi nenápadný, přesto velkolepý, to když se „z nebe“ snese obří balón, přinášející v koši další dva protagonisty.

Mezi vysokou trávou začnou rovněž tančit záhadné mužské postavy se zahalenou hlavou pomocí lehkého šátku. Představují totiž zakleté odvržené milence mocné vládkyně ostrova, Alciny. Současným (dosud nezakletým) milencem je Ruggiero, ztvárněný mezzosopranistkou. Kalhotková role v tomto případě nepůsobí rušivě – jedná se přece o divadlo! Ruggiera ovšem miluje Bradamanta, která se přestrojí za vojáka, aby mohla nenápadněji hledat svého milého. Na cestě ji doprovází průvodce Melisso. Další milenecký pár tvoří Alcinina sestra Morgana a Oronte. V ději je mnoho dalších komplikací, nejpodstatnější je, že Ruggierovi se protikouzlem obnoví vzpomínka na svoji pravou lásku, ke které prchá. Alcina to zjistí, celá zlomená padne na zem – a právě v této ležící pozici začíná její nejznámější árie Ah! mio cor! Postupně se zvedá, z klidu se stává hněv a pak opět zklidnění. Její emoce se dostávají do krajních mezí, kvalita zpěvu je úchvatná. Následuje výbuch publika a jediná přestávka. Po přestávce se všechny dvojice postupně shledávají, jen Alcina zůstává smířena, avšak osamocena. Zároveň ztrácí svoji kouzelnou moc, takže zakleté postavy jsou vysvobozeny.

V.Kasarova (Ruggiero)

A.Harteros (Alcina), V.Kasarova (Ruggiero)

Celá opera jako celek působila velmi vyrovnaně ve všech složkách: kulisy, výprava, osvětlení, orchestr s dobovými nástroji, režie i sólisté, kteří nejen zpívali, ale svoje role přímo žili. Alcina (Anja Harteros) byla majestátná, hlasově vynikající ve všech těžkých áriích, škoda snad, že nejlíbivější je především ta jedna. Vesselina Kasarova jako Ruggiero ve své roli prokázala velikou pěveckou zkušenost a přehled, snad jen gestikulace působila místy poněkud uměle. Morgana – neuvěřitelně procítěný pěvecký i herecký projev, Veronica Cangemi ukázala, že i mistrovsky zvládnutá pianissima mají svoji důležitou úlohu. Mladičký Alois Muehlacher ztvárnil Oberta, hocha, který se dostal na ostrov ze ztroskotané lodi a nyní zde hledá svého otce. To se mu povede až v závěru po vysvobození začarovaných postav. Na scéně se vždy nemotorně na chvíli objevil, oblečen jakoby v noční košili, přednesl svoji neobyčejně koloraturně náročnou vysoce položenou árii a zase odběhl. Divácký ohlas byl pokaždé bouřlivý. Adam Plachetka jako Melisso byl na scéně velmi výrazný nejen svojí vysokou postavou, ale i mohutným podáním svojí prakticky jediné árie.

Závěrečné ovace byly obrovské, někteří diváci snad nechtěli ani odejít, přesunuli se co nejblíže k jevišti a neustále znova a znova vyvolávali hlavní protagonisty.

Představení se konají ještě 23. a 26. 11., k poslechu je rovněž sobotní záznam na https://oe1.orf.at v sekci 7 Tage Ö1, ovšem jen po sedm příštích dní. Georg Friedrich Händel: