Godunov z Turína trhnul Met, zájem o to ale není

Je vlastně docela těžké psát o dojmech z téhle projekce záznamu opery v kině, když v sále sedělo sotva patnáct diváků… Ano, je to tak: Na zatím poslední večer v rámci programu Palace Classics, resp. mezinárodního projektu Opera in Cinema nepřišel do Slovanského domu v Praze skoro nikdo.

Jestliže v minulosti se vedení řetězce Palace Cinemas mohlo a mělo propagaci operních večerů ve svých multiplexech věnovat o poznání intenzivněji (otázkou ovšem také je, zda k tomu dostávalo dostatečné podklady od organizátorů ze zahraničí), teď – poté, co před několika týdny společnost Palace Cinemas spadla do náruče konkurenční Cinema City – to vypadá ještě hůř. Letošní operní sezona v dotyčných kinech dojíždí už jen jaksi samovolně, kontaktovat kohokoli odpovědného ze Cinema City je i pro novináře či hudební publicisty velmi obtížné, v sálech už nejsou k mání ani letáčky s obsazením. A co bude dál, zda vůbec budou operní (a baletní) večery v dosavadních kinech pokračovat, to nikdo neví. Je to velká škoda obzvlášť v situaci, kdy většinou atraktivních operních přenosů z předních operních domů přibývá po celém světě jako hub po dešti; o tom, že by mnohdy tak trochu chvástavé sebestřednosti organizátorů přenosů z Met konkurence rozhodně prospěla, ani nemluvě. Škoda tohoto nezájmu i přesto, co na stránkách Opery Plus už nejednou zaznělo – totiž že návštěvu „živého“ operního představení v divadle nelze sebedokonalejší projekcí v kině v žádném případě nahradit.


Ale je načase dostat se i k samotnému představení, zprostředkovanému tento týden v Palace Cinemas. Musorgského Borise Godunova uvedli v Turíně loni na podzim v koprodukci s Palau de les Arts Reina Sofia ve Valencii a také s operou v italském Bari. Hned zkraje je třeba říci, že jde o inscenaci, která bezesporu předčila tu nedávnou, přenášenou z Met – je dramaticky sevřenější a tudíž o poznání působivější, režijně i scénicky daleko šťastněji řešená a co se samotných pěveckých výkonů a vůbec celého hudebního nastudování týče rozhodně přinejmenším stejně výtečná. Ruský divadelní a také filmový režisér Andrei Konchalovsky a italský dirigent Gianandrea Noseda přišli s vlastní verzí Borise, která vychází z Musorgského původního znění z roku 1869, tedy znění bez takzvané polské části, ovšem se zařazením sugestivní scény před Kromami i před chámem Vasila Blaženého. Celá opera v této verzi měla čistého času necelé dvě a půl hodiny, ale hlavně oproti inscenaci z Met daleko větší spád a divadelní údernost. Nosedovo hudební nastudování navíc nepostrádalo preciznost, vnitřní tah a příkladnou práci s jednotlivými hudebními motivy, Konchalovského režijní pojetí zase dokázalo zaujmout hutnou zkratkou, výraznými gesty sólistů i stylizovanými pohyby sboru. Hrálo se na strohé scéně (Graziano Gregori) ze šedomodrých prken, doplněné jen nejnutnějším mobiliářem, s využitím různého sklonu jeviště, což umožňovalo naprosto plynulý přechod bez jakýchkoli přestaveb a celé inscenaci dodalo až nečekaný spád. Jen těžko se dá zapomenout třeba na působivou scénu, kdy pro umírajícího Borise (i jeho syna Fjodora) je trůn na strmě vzedmuté podlaze nedosažitelný, aby se s hlomozem po carově smrti sesunul dolů, kde se kolem něj vzápětí prošourá štkající Jurodivý.


V případě Borise z Turína rozhodně nemá smysl vyzdvihovat jednotlivé sólisty, šlo totiž o skutečně špičkové obsazení, kterému prakticky nebylo co vytknout a v němž nebylo jediného slabšího výkonu. I tak nelze nevyzdvihnout bulharského basbarytonistu Orlina Anastassova, Borise par excellence, proti němuž René Pape v téže roli jen bledne. Hlas Anastassova má nádhernou plnost, a to včetně těch nejvyšších tónů, zpěvák pracuje se skvělou hlasovou mimikou, jeho psychologická studie výčitkami užíraného panovníka je vskutku strhující. V mysli diváka bezpochyby ještě dlouho zůstane vrytý fascinující výraz Anastassových očí, stejně jako i jeho až patologicky mrazivý smích ve scéně se Šujským. Rovněž sbor v turínské inscenaci zaslouží jen slova chvály, přece jen rozpačitě vyznělo obsazení role Fjodora chlapeckým hlasem.

Zmínit je ale potřeba ještě jednu věc: Nádherné turínské divadlo, obnovené roku 1973 po požáru toho původního (kde třeba Toscanini řídil v roce 1896 premiéru Pucciniho Bohémy). Až magicky působivé hlediště tohoto divadla ve městě, počtem obyvatel srovnatelným s Prahou, pojme bezmála 1800 diváků. I v tomto případě máme co závidět.

Modest Petrovič Musorgskij:
Boris Godunov
Dirigent: Gianandrea Noseda
Režie a světla: Andrei Konchalovsky
Scéna: Graziano Gregori
Kostýmy: Carla Teti
Sbormistr: Roberto Gabbiani
Orchestra and Chorus of the Teatro Regio
Children’s Chorus of the Teatro Regio and the “G. Verdi” Conservatory
Premiéra 6.října 2010 Teatro Regio Turín
(koprodukce Palau de les Arts Reina Sofia of Valencia / Fondazione Lirico Sinfonica Petruzzelli / Teatri of Bari)
Palace Classics (Opera in Cinema) 5.4.2011 Praha Slovanský dům

Boris Godunov – Orlin Anastassov
Grigorij – Ian Storey
Pimen – Sergej Aleksaškin
Vasilij Šujskij – Peter Bronder
Varlaam – Vladimir Matorin
Jurodivyj – Evgenij Akimov
Andrej Ščelkalov – Vasilij Ladjuk
The Hostess – Nadežda Serdjuk
Ksenija – Alessandra Marianelli
The nurse of Ksenija – Elena Sommer
Fëdor – Pavel Zubov
Misail – Luca Casalin
Mitijucha – Oliviero Giorgiutti
Mikitič – John Paul Huckle
Boyar in Attedance – Matthias Stier
Lavickij – Bruno Pestarino
Černikovskij – Riccardo Ferrari
Chruščov – Alessandro Dimasi

www.palaceclassics.cz

 

 

Související články


Reakcí (12) “Godunov z Turína trhnul Met, zájem o to ale není

  1. Já to vidím jako totální fiasko organizátorů těchto přenosů. Je evidentní, že naprosto věc profesně nezvládli. Zajímalo by mě, jak se jim to mohlo podařit takto "zabít"? V čem ono selhání tkví? Možná to, že konkurenční Metpřenosy tak dobře šlapou (hlavně v návštěvnosti), umožňuje konkurenčním organizátorům Metpřenosů ony chvástavé projevy, nemyslíte? Nechte je už konečně na pokoji, svou práci odvádějí dobře, to bez debaty.
    A nezlobte se, ale s těmi řečmi o tom že "návštěvu živého operního představení v divadle nelze sebedokonalejší projekcí v kině v žádném případě nahradit" se už tak opakujete!!!! Všichni to už tisíckrát víme, tak s tím, prosím vás, přestaňte. Chodím jak na živé divadlo, tak na různé přenosy, a to nejsem bezvýhradní fanynka inscenací Met, mé gusto mnohokrát lépe naplnily inscenace přenášeny z jiných operních domů, kterých se ale v budoucnu, kvůli neschopnosti organizátorů, bohužel už asi nedočkáme…
    Anežka

  2. Tady mohu jen a jen souhlasit… Ten den jsem šel do kina ve Slovanském domě a právě mě zaujal plakát na přenos Godunova, který začínal jen o pár minut dřív než film, na který jsem chtěl jít. Bohužel z plakátu nebylo jasné, z kterého divadla je přenos či záznam, a už vůbec ne obsazení – to je naprostá neznalost pořadatelů. Nikdy bych nešel na přenos, na které neznám obsazení – koneckonců, když ani nevíte, jestli je to přenos ze Scally, Turína, MET, CG nebo Opavy… Navíc je tu doopravdy spousta těchto přenosů. Když s tím začínala MET bylo to něco nového a skvělého – ale v tuto chvíly, kdy je trh doopravdy těmito přenosy přesicen mam i určitou nechuť na ně chodit. Navíc i přes to, že operu miluji, tak nelze ani všechny přenosy a představení v kamenných divadlech stíhat. A hlavně nikdy člověk nezíská zážitek ani kvalitu jako v divadle. Předevčírem jsem byl ve Wiener Staatsoper a díky tomu, že představení bylo opět přenášeno jsem přemýšlel o tom, že tento zážitek, atmosféru i kvalitu zvuku nelze nijak nahradit a to už vůbec nemluvím o cenách vstupenek na stání do Wiener Staatsoper a cenou, co chtějí jednotlivá kina…..

  3. Nemyslím, že by organizátoři přenosů z Met dělali bůh ví jak úžasnou propagaci. Je to celé otázka nabízeného produktu. Přenosy z evropských operních domů mají potenciál oslovit pouze velmi úzkou skupinu diváků, kteří vědí a kteří většinou bydlí jen v těch největších městech. Masový operní divák v kině tohle nedocení, ten potřebuje masový produkt a tím je na trhu zatím jen Met. Tohle všem dalším operním domům, které se rozhodly následovat Met, v jejich zahleděnosti do sebe vůbec nedošlo. Prostě si jen pár evropských superintendantů chtělo honit triko na účet Gelba a na Godunovi vidíme, jak to dopadlo. Měli ještě pár let počkat, až se všichni opravdu namlsají Met, a pak nabídnout alternativu. Takto budou jejich přenosové akce přežívat pouze s dotacemi od státu či veřejnoprávních televizí a má něco takového vůbec smysl? Nebylo by lepší tyto peníze sypat spíše do uměleckých složek, nových inscenací apod.? Ano nabídka operních přenosů je dnes už vskutku široká ale vše kromě Met jsou jen taková plivnutí. Met má před všemi šílený náskok a nejsilnější brand. A určitě si tuhle pozici bude držet. Pakliže zjistí, že by ji v její pozici něco ohrožovalo, tak bezpochyby zareaguje. Teď to však jak vidno nemá zapotřebí a organizátoři v Čechách se mohou vklidu chvástat dál. Mají proč.

  4. Upřímně řečeno, očekávat, že na promítání záznamu ruské opery ve všední den s nepříliš známými (byť skvělými) interprety v nepříliš známém (byť skvělém) italském divadle, může jen zarytý snílek. Zvlášť, když za pár dní a navíc v sobotu lze shlédnout přímý přenos Rossiniho opery z MET v provedení hvězd první velikosti. Pochybuji, že by to byla vina organizátorů přenosů, i kdyby byli pýchou nadmuti jak pávi. Navíc vstupné na Godunova je vyšší než na hraběte Ory. mb

  5. Je to tak Opera in Cinema prostě nenabízí dostatečně atraktivní program (nezaměňovat atraktivní za kvalitní).

    Ad komentář VT na začátku: OperaPlus sérii Opera in Cinema určitě jako mediální partner podporuje, avšak na věci to nic nezmění. Nemyslím si, že by O+ byl něco víc než jen portál pro pár desítek (možná několika málo stovek) skalních operních fandů ponejvíc v Praze. Čímž samozřejmě nechci kvality tohoto portálu nikterak snižovat, časem to může být jinak.

  6. No, že by dovozci přenosů z Met (zejména jeden člověk z řad držitelů licence) dělal málo, aby přihlouplou reklamou pomohl návštevnosti, o tom není sporu. (Možná, že se tu vydává i za Anežku ze státní správy :-)) Že přenosy z Met mají mimo Prahu v zásadě stejně mizernou návštěvnost, jako Palace Classics o tom není sporu také. O tom, že marketing Palace Classics, potažmo však hlavně Opera in Cinema, na to kašle je bezesporu také jisté. A jisté je také to, že domáci kinodivák nechce nic jiného než Met. Ať už je jakkoliv americká, ale hlavně že je tam Netrebko :-), že. Přenosy z jiných operních domů v Evropě budou kinodiváka zajímat jen za podmínky, že tam bude a) Netrebko nebo za b) Villazón (pardon, teď už je Villazon mimo, neboť se uřval, takže za b) Flórez :-) Na Borise Godunova z Met, který byl inscenačně a pěvecky o dost horší než tento z Turína, neměl organizátor přenosů ani zdaleka přehršel zájemců a vyprodáno – je to Boris Godunov, nikoliv Tosca nebo Aida či Traviáta. Takže bych zcela souhlasil, že i když jsou přenosy z Met zaplacené v Mladé Frontě jedním celým sálem + dalšími požitky, i když (jak tu někdo předemnou poznamenal) jsou (ne)dokonale zvládnuté – absolutně chybný překlad v titulcích, výpadky, programy s chybami (často s tak fatálními, že je to až trapné – viz přetisknutý obsah jednoho dějství dvakrát). I peníze věnované paní Drápelové už se míjejí účinkem, polevila totiž (zaplaťpánbůh) ve své letité snaze udělat z nich jedničku domácího kulturního zpravodajství v MF (věřím, že šla do sebe a přišlo jí to trapné, když se všeobecně ví, že si ji agentura nejmenovaného organizátora platí a všichni to už za ta léta prokoukli). I když mediální partnerství s HR a Harmionií i peníze nacpané do regionálního tisku za inzerci pomáhají sehnat kinodiváky. Stejně je to jenom o tom, že kdo navštvuje divadlo (a ne jen kino) a o operu se zajímá, je mu jasné, že diverzita a širší pohled na evropskou operní scíénu by domácimu kinodivákovi jen prospěla. protože met opravdu není měřítkem žádné inscdenační úrovně. kdo sleduje a srovnává, má vytříbený názor. Kdo konzumuje stá jen Mc Donald's, neví jak chutná pravý steak podávaný v kvalitní a především evropské inscenační úpravě.

    Takže Anežko (alias Martine C. alias Jardo S. alias jiný stále se opakující bojovníku). Zcela oprávněná pochvala na marketing, který máte jako kinoprojekčníci Met dobrý, zcela oprávněná výtka na vaši chvástavost a pozitivitu či pomalu přenášení světového operního kulturního dědictví do kin a taky pochvala autorovi článku za to, že opět vzpomněl na to, že kinodiváctví není chození do divalda ani zájem o operní divadlo. je to prostě kinofanouškovství a touha po hvězdičkách s vnadnými ňadry a pěkným hlasem, které znám z rekalmy a plakátů a tak pěkně zpívají :-)

    Zdraví Dan

  7. Buhuzial inde v Europe je to trocha obratene. Mnohem navstevovanejsie su prenosy nazyvane suhrnnym nazvom Opera in Cinema a zdruzuju prenosy z La Scaly, ostatnych italskych divadiel, Covent Garden, Berlina aj obcas z Mnichova (teraz aj Viedensku Annu Bolenu). Ludia k nima maju blizse, pretoze su tie opery evropsky inscenovane. Tu v Cesku vseci sialia po Met. V nemecku o nich ani nevedei, natoz aby o nich pisali v novinach ci na internete.

  8. pro anonymní 7. dubna 2011 11:16:

    To bych neřekl. Atraktivní program to je a velmi. Navíc většinou osvědčená klasická inscenační podoba u Cinemaestro z Covent Garden a trochu uvolněnšjí italská u Palace Classics. Ale souhlasím s vámi v jiné věci, a to sice, že opravdových zájemců a fandlů do Opery jsou v Česku opravdu jen stovky nikdy jich nebudou tisíce a desetitisíce jako hokejových fandů.

Napsat komentář

Reklama