Grabštejnská Carmen

O týden později nežli loni otevřel hrad Grabštejn, ležící kousíček od hraničního přechodu do Žitavy, své brány také operymilovným divákům. Po loňské Libuši, která byla co do náročnosti největším projektem grabštejnských operních produkcí, se dostalo na nehynoucí dílo světového repertoáru, Bizetovu Carmen.Nejdříve koncerty a později také celá operní představení v organizaci sólisty Národního divadla Luďka Veleho, který se v blízké Chotyni narodil, se již staly dlouho vyhledávanou atrakcí vyznavačů kulturního života zdejšího kraje. Základním krédem těchto akcí je kromě poskytnutí nezapomenutelného kulturního prožitku, použít prostředky, kaple sv. Barbory, nacházející se v hradním komplexu. Vůbec celý památkový objekt se rozvíjí do krásy a monumentality. Vévodí tak umně zakomponován do celé romantické, mírně zvlněné a zalesněnými kopci zdobené krajině. Myslím, že každý, kdo toto místo navštíví, určitě mu učaruje a bude se sem rád znovu vracet.

Sobotní srpnové velmi příjemné počasí přitáhlo opět skoro tisíc návštěvníků, kteří již více než dvě hodiny před avizovaným začátkem, v pět odpoledne pomalu zaplňovali středně veliké hradní nádvoří, částečně zalité odpoledním sluncem. Ve čtyři hodiny se někteří odebrali na vernisáž děl malíře, sochaře a medailéra Jiřího Dostála, žijícího a tvořícího v Jablonci nad Nisou. Tyto výstavní akce jsou také každoročně součástí kulturního odpoledne. O šesté se pak brána do hradu uzavírá a na pódium vystupuje Luděk Vele, který po krátkém uvítání přítomných diváků oznamuje výsledek udělení ceny Eduarda Hakena: tentokrát byla udělena vynikající dramatické sopranistce Marii Steinerové, která působila hlavně v Brně. Hostovala ovšem také velmi často v Praze a osobně si pamatuji na její vynikající Šárku ve stejnojmenné opeře Zdeňka Fibicha. Bohužel ocenění si nemohla z náhlých zdravotních komplikací převzít.

Poté zazněla hledištěm reprodukovaná hudba orchestrálně provedené svižné předehry. Jinak doprovázel celé představení klavír, na který hrál a operu řídil David Švec, již v minulosti osvědčený dirigent Národního divadla. Pochopitelně pouze klavírní doprovod dává celému představení jinou dimenzi, ale myslím, že publikum si velmi rychle zvykne a soustředí se na scénické a vokální akce, probíhající na nevelikém jevišti. To je přikryté látěnou plachtou proti dešti a zdobené symbolickými, jednoduchými scénickými prvky z dílny žáků Střední uměleckoprůmyslové a Vyšší odborné školy v Jablonci nad Nisou pod vedením profesorky Jitky Jelínkové.

Ve vstupní scéně se představuje asi dvacetičlenný sbor složený z umělců Národního divadla. Je docela dobře rozehraný, ne ale vždy úplně dokonale sezpívaný a na malé jeviště se vejde tak akorát. Rozvíjí se nám dobře známý děj v podání sólistů Národního divadla, kteří jsou prakticky všichni dobře seznámeni s Bizetovou operou a nemají žádné pěvecké nebo herecké obtíže. Navíc jsou ve vynikající akustice nádvoří velmi dobře slyšet a nehrozí také jejich překrytí orchestrem.

V titulní roli Carmen se představila ve všech směrech výborně disponovaná Kateřina Jalovcová, která v této úloze často exceluje na jevišti Zlaté kapličky. Myslím, že v současnosti je to naše nejlepší Carmen nejen díky jejímu krásnému hlasu. Nesporně byla ze všech účinkujících nejlepší. Jejím partnerem byl zkušený Valentin Prolat, který jako Don José vystupuje již řadu let. Snad někdy jen zbytečně tlačil na intenzitu hlasového projevu a větší vroucnost a dynamické odstínění v květinové árii by rovněž nebyly na škodu. Vysoké polohy mu vycházely bez problému. Micaelu pak ztvárnila na úrovni a jemně příjemná Maria Kobielská. Toreadora standardně odvedl Roman Janál. Organizátor celé bohulibé akce Luděk Vele prokázal maximálně svůj improvizační talent jako poručík Zuniga. Velmi slušně zpíval jeho podřízeného seržanta Moralese Jiří Kubík. Jako temperamentní cikánky a Carmeniny společnice Frasquita a Mercedes se představily štíhlé a elegantní dámy Marie Fajtová a Stanislava Jirků, jejich společníky, podloudníky Dancaira a Remendada vytvořili s notnou dávkou komediálnosti Jaroslav Březina a Václav Lemberk. Hrálo se s jednou dvacetiminutovou pauzou po druhém dějství.+++

===Závěrem lze konstatovat, že přes absenci orchestru a jednoduchost scény byli všichni účinkující odměněni vřelým a zaslouženým aplausem. Chotyňská starostka paní Jana Mlejnecká všechny umělce oddarovala prostřednictvím principála Luďka Veleho pěknými pugéty, když už zpívali jen za hubičku. Ten samozřejmě také svým kolegům poděkoval a u každého zdůraznil, kolikrát se ten který sólista zdejších operních představení zúčastnil. Nemohu neuvést příhodu ze závěrečné děkovačky: studenti, kteří navrhovali dekoraci, připevnili na pozadí jakési trčící a odklápěcí tenké tyčové závory. Když účinkující při děkovačce ukročovali dozadu, představitelka Carmen, temperamentní Kateřina Jalovcová se málem na tuto tyč, nacházející se ve sklopené pozici, málem napíchla…. Naštěstí ji v poslední chvíli zachránil galantní toreador Roman Janál.

Hodnocení autora recenze: 70 %

XXI. benefiční koncert na záchranu kaple sv. Barbory na hradu Grabštejn
Georges Bizet:
Carmen
Dirigent a klavírní doprovod: David Švec
Scéna: studentky Střední uměleckoprůmyslové školy a Vyšší odborné školy v Jablonci nad Nisou pod vedením profesorky Jitky Jelínkové
Sbor Opery Národního divadla v Praze
24. srpna 2013 dolní nádvoří hradu Grabštejn

Carmen – Kateřina Jalovcová
Don José– Valentin Prolat
Micaela – Maria Kobielska
Escamillo – Roman Janál
Frasquita – Marie Fajtová
Mercedes – Stanislava Jirků
Zuniga – Luděk Vele
Moralés – Jiří Kubík
Dancairo – Jaroslav Březina
Remendado – Václav Lemberk

Foto Pavel Horník