Gustave Flaubert a opera

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
Dnes je to přesně 200 let, co se narodil francouzský spisovatel Gustave Flaubert. K tomuto jubileu jsme si připravili článek o jeho vlivu na operní a hudební tvorbu.

Gustave Flaubert (zdroj Gallica Digital Library)
Gustave Flaubert (zdroj Gallica Digital Library)

Literární dílo spisovatele Gustava Flauberta (1821–1880), od jehož narození 12. prosince uplynou již dvě století, se rozvíjí ve dvou hlavních liniích. První představuje realistický psychologický román, představovaný především autobiografickou Citovou výchovou (1869) a světově proslulým románem Madame Bovary (1857). Zde v realistické literární metodě navázal na tradici Honorého de Balzaca. Druhou linii pak zastupují povídky a romány s legendárními příběhy nezřídka z exotického prostředí, jako jsou román Salammbô (1862), novely Julián Pohostinný a Herodias ze Tří povídek (1877) nebo dramatický text Pokušení svatého Antonína (1851). Salammbô z prostředí starověkého Karthága, Herodias z Judeje, Pokušení svatého Antonína a novela Julián Pohostinný z raného středověku pak vynikají nejenom důkladným studiem historického prostředí a barvitými popisy, ale také výrazným sklonem k mysticismu, ale zároveň i jeho kritikou. V pozdějších dílech je již cítit i příklon k idejím světového symbolismu, který dosáhl vrcholu až v následující generaci literátů. Většina Flaubertových děl byla přepracována pro divadelní účely, pro rozhlas a televizi. Jeho prózy (především Madame Bovary) mnohokráte posloužily již od dob němého filmu také jako základ pro filmové adaptace. Samozřejmě dala jeho tvorba za vznik i dílům baletním, tanečním či operním, která si při příležitosti spisovatelova výročí připomeňme.

Tři povídky

Prostřední ze tří kratších próz ze sbírky Tři povídky s názvem Legenda o svatém Juliánu Pohostinném byla zhudebněna francouzským skladatelem Camillem Erlangerem (1863–1919) v roce 1888. Dramatickou legendu o třech aktech a sedmi obrazech La Légende de Saint-Julien L’hospitalier začal komponovat ještě za římského pobytu ve Ville Medici, kam získal stipendium po skončení studia na pařížské konzervatoři a cenu (spojenou s pobytem v Římě) za svou první úspěšnou vokální skladbu – kantátu Velleda. Libreto k jeho první opeře zpracoval ve své době známý a plodný francouzský dramatik Marcel Luguet (1865–1934). Ten v duchu nastupujícího dobového symbolismu převedl Flaubertovu novelu do libreta, ve kterém kromě titulní postavy Juliána nenesou další postavy jména, ale jen typová označení (Kastelán, Malomocný, Poustevník, Juliánova matka, Stařec, Princezna atd.) Podle dostupného libreta věrně vychází z Flaubertova původního textu a přenáší děj do renesanční Francie, přičemž z pochopitelných dramaturgických důvodů vynechává epizody z Juliánova dětství. Flaubertova látka ovšem nebyla původní, spisovatel vyšel ze starofrancouzské středověké křesťanské legendy. Julián jako šlechtický synek již jako dítě našel zálibu v trápení zvířat a smrti. Protože se domnívá, že náhodně zabil svou matku, uprchne z rodného panství. V dalekých zemích získá věhlas jako nájemní rytíř. Ožení se s krásnou princeznou a domnívá se, že našel konečně smysl života. Ale smrt jej doprovází i nadále. V závěru legendy pracuje Julián jako převozník, který nežádá odměnu za těžkou práci. V závěru novely i opery se setkává s Malomocným, kterému dá nejen jídlo, šat a lože, ale svým tělem ho i zahřeje. V umírajícím Malomocném pak poznává samotného Boha, který ho v milosti přijímá.

Opera byla dokončena až po několika letech. Erlanger několikráte kompozici přerušil a věnoval se jiným kompozicím. Skladatel dílo dedikoval svému učiteli Leovi Delibesovi. Nejdříve byla nastudována v dubnu roku 1894 silami pařížské konzervatoře a provedena nejprve koncertně. Scénické realizace se dočkala v roce 1897 v pařížském divadle Opéra Comique. Dílo se setkala s kladnými ohlasy a otevřelo cestu Erlangerovi k dalším zakázkám pro francouzská jeviště. Dílo je dostupné na nahrávce francouzského rozhlasu z roku 1954 na labelu historických zvukových nahrávek Cantus Classics.

Stejnou látku zhudebnil i italský veristický skladatel Riccardo Zandonai, který na libreto známého dramatika Artura Rossata vytvořil operu o dvou dějstvích, prologu a epilogu s názvem Giuliano. Libretista zkombinoval jednak Flaubertův text a jednak vyprávění o Juliánu Pohostinném ze středověké Legendy aurey Jacobuse de Voragine, ze které hojně čerpal sám Flaubert. Premiéra v únoru 1928 v Neapoli v Teatro San Carlo ale žádnou výraznější stopu v dějinách opery nezanechala.

Závěrečná novela ze Tří povídek se pak stala literárním základem pro nejznámější zhudebnění Flaubertových textů. Stejnojmenná raná opera Herodias Julese Masseneta je stálou součástí širšího světového operního repertoáru. Flaubertův text myšlenkově i prostředím souvisí s jeho románem Salammbô, a to především okázalostí a dekadencí starověkého východu. Herodias je ovšem text silně zhuštěný a jeho název neodpovídá tak zcela ději. Novela by se mohla nazvat také Herodes nebo Salome. Námět je známý příběh o konci života proroka Jana Křtitele vězněného na dvoře Heroda a jeho hříšné manželky Herodias. Flaubertova novela se především soustředí vedle popisu orientálního prostředí na napětí trojúhelníku postav Herodias – Herodes – Herodiadina dcera Salome, která se na prahu dospělosti vrací k matce. Flaubertův text závěrečnou dramatickou situací inspiroval také jednoaktové drama Oscara Wilda Salome, které pak zhudebnil Richard Strauss.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments