Hans von Bülow, dirigent, klavírista a skladatel, se narodil před 190 lety

  1. 1
  2. 2
Německý dirigent, klavírista a skladatel Hans von Bülow (8. ledna 1830 – 12. února 1894) je dodnes ve světě hudby pojmem. Dirigoval premiéry Wagnerových oper Tristan a Isolda a Mistři pěvci norimberští. Jako klavírista poprvé uvedl mimo jiné Lisztovu Sonátu h moll a Čajkovského slavný Klavírní koncert č. 1 b moll. Byl prvním klavíristou v historii, který v jedné koncertní sérii uvedl všech dvaatřicet klavírních sonát Ludwiga van Beethovena. Byl historicky druhým šéfdirigentem Berlínských filharmoniků, a to v letech 1887–1892. Jeho první manželkou byla dcera Franze Liszta Cosima, která si pak po rozvodu s Bülowem vzala Richarda Wagnera. Patřil k nejuznávanějším dirigentům a klavíristům své doby.
Hans von Bülow v roce 1865 (archiv OP)

Hans Guido von Bülow se narodil v Drážďanech. Jeho otcem byl spisovatel Eduard von Bülow (1806–1888), matkou byla dcera bankéře a obchodníka Christiana Gottloba Fregeho. Od devíti let byl žákem Friedricha Wiecka, otce klavíristky a skladatelky Clary Schumannové. U něj se setkal se skladateli Felixem Mendelssohnem-Bartholdym a Albertem Lortzingem. Jako dvanáctiletý navštívil v roce 1842 v Drážďanech představení Wagnerovy opery Rienzi a stal se nadšeným obdivovatelem Wagnera. Seznámil se s Franzem Lisztem, od nějž získal několik hudebních lekcí. V roce 1846 se Bülowovi přestěhovali do Stuttgartu, kde měl Hans své první veřejné vystoupení. Rodiče však trvali na tom, aby vystudoval práva a poslali ho do Lipska. Bülow ale raději studoval hru na klavír u tehdy slavného hudebního pedagoga Louise Plaidyho. Na přímluvu Richarda Wagnera získal v roce 1850 své první dirigentské místo v Curychu. Stal se Wagnerovým žákem, osobním dirigentem a blízkým přítelem.

V roce 1857 se Bülow oženil s Cosimou Lisztovou, nemanželskou dcerou Franze Liszta a Marie d’Agoult. Měli spolu dvě dcery: Danielu (nar. 1860) a Blandinu (nar. 1863). Během jejich manželství se Cosimě narodily další tři děti: Isolde (nar. 1865), Eva (nar. 1867) a Siegfried (nar. 1869). Jejich otcem však nebyl Bülow, ale jeho přítel Richard Wagner, s nímž Cosima udržovala od konce roku 1863 nejprve tajný, později otevřený milenecký vztah. To vše v době, kdy byl Wagner povolán do Mnichova svým obdivovatelem a mecenášem, mladým bavorským králem Ludvíkem II., který nastoupil na trůn v roce 1864. V Mnichově dirigoval Bülow světové premiéry Wagnerových vrcholných děl Tristan a Isolda (1865) a Mistři pěvci norimberští (1868). Ačkoli osobní vztahy mezi Bülowem a Wagnerem tímto milostným trojúhelníkem utrpěly a osobně spolu již nikdy nepromluvili (a skandál nelibě nesl i král Ludvík II.), Bülow na Wagnera jako skladatele nikdy nezanevřel. Nakonec souhlasil i s rozvodem s Cosimou, který byl dokončen v roce 1870. Cosima se pak provdala za Wagnera a Bülow se v roce 1882 znovu oženil s herečkou Marií Schanzerovou.

Joseph Abert: Wagnerovští interpreti – Karl Tausigk, Karl Klindworth, Hans von Bülow (zdroj Wikimedia Commons)

Ve stejném roce, kdy se Bülow oženil s Cosimou, uvedl v premiéře Lisztovu klavírní Sonátu h moll, a to na koncertě v Berlíně 22. ledna 1857. V roce 1875 uvedl Bülow jako již velmi respektovaný dirigent a klavírista v premiéře také jiné slavné dílo klavírní literatury, Čajkovského Klavírní koncert č. 1 b moll, a to na koncertě v Bostonu dne 25. října; dirigoval Benjamin Johnson Lang a na klavír hrál Bülow, nadšený propagátor tohoto Čajkovského obtížného díla, které předtím odmítl hrát Nikolaj Rubinstein. Jako první klavírista v historii uvedl v jedné koncertní sérii zpaměti také všech dvaatřicet klavírních sonát Ludwiga van Beethovena, jež nazval „Novým zákonem“ klavírní literatury, přičemž „Starým zákonem“ myslel Bachův Dobře temperovaný klavír. Editoval také jejich souborné vydání společně se Sigmundem Lebertem. Kromě toho byl velkým interpretem klavírních děl Johannese Brahmse či Fryderika Chopina. Rád měl i českou hudbu. V roce 1859 se ve Výmaru seznámil s Bedřichem Smetanou a později s nadšením propagoval orchestrální tvorbu Antonína Dvořáka, který mu dedikoval svou Symfonii č. 5 F dur, op. 76 (1875). Často vystupoval i v Praze, například v roce 1884 zde řídil dva koncerty svého orchestru z Meiningenu a po koncertech v říjnu 1886 byl jmenován čestným členem Umělecké besedy.

V roce 1867 se Bülow stal ředitelem Královské hudební školy v Mnichově, kde učil hře na klavír a působil zde do roku 1869. S velkými úspěchy koncertoval jako dirigent i jako klavírista po celé Evropě i v Americe. V letech 1878–1880 působil jako Hofkapellmeister v Hannoveru, odkud ale musel odejít, když slovní hříčkou hrubě urazil tenoristu, zpívajícího titulní roli v Lohengrinovi: Schwan (labuť) – Schwein (prase). Pak se přesunul do Meiningenu, kde zůstal pět let a podařilo se mu zde vybudovat jeden z nejlepších německých orchestrů. Zde se seznámil s Richardem Straussem. Poté se usadil v Hamburku, kde často dirigoval, a v letech 1887–1892 byl v pořadí druhým šéfdirigentem Berlínských filharmoniků, po Ludwigu von Brennerovi (1882–1887) a před Richardem Straussem (1894–1895) a Arthurem Nikischem (1895–1922).

Bülow proslul také jako vtipný a výstižný hudební recenzent. Jako skladatel se věnoval orchestrální, vokální i klavírní tvorbě (například Mazurka-Impromptu, op. 4, Rêverie fantastique, op. 7, Die Entsagende, písňový cyklus op. 8, Předehra a pochod k Shakespearově hře Julius Caesar, op. 10, Ballade, op. 11, Trois Valses caractéristiques, op. 18, Nirvana: symphonisches Stimmungsbild, op. 20, Il Carnevale di Milano pro klavír, op. 21, Vier Charakterstücke pro orchestr, op. 23, Königsmarsch, op 28, 5 zpěvů pro smíšený sbor, op. 29, 3 písně na slova Augusta von Loen, op. 30 a jiné) a klavírním transkripcím (například Wagnerova Tristana a Isoldy, předehry k Mistrům pěvcům, Parafráze na kvintet ze třetího dějství opery Mistři pěvci norimberští či Gluckovy Iphigénie en Aulide). Kolem roku 1890 se začalo zhoršovat Bülowovo zdraví fyzické i psychické. Trpěl chronickými bolestmi hlavy. Na radu lékařů se kvůli teplejšímu a suššímu klimatu přestěhoval do egyptské Káhiry, kde také ve věku 64 let v roce 1894 zemřel, deset měsíců po svém posledním koncertu.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na