Hodně vysoká laťka zahájení festivalu Tanec Praha

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Sidi Larbi Cherkaoui je však také milovníkem řádu, souměrnosti, harmonie. Dokáže nejen pospojovat do harmonického celku hudbu několika kontinentů od japonské a korejské přes latinskoamerické rytmy až po latinský nebo francouzský vícehlas. Na scéně se často tančí ne na baletizolu, ale na dřevěných deskách, které lze seskládat do mnoha pravidelných útvarů a dodat tak výtvarné symboly pro sjednocení a propojení. Části, v nichž choreograf zřejmě zanechal nejvíce ze sebe, ze své vlastní podstaty, estetického cítění i světonázoru, jsou ty, kdy pohyb ve skupině plyne jako mořská vlna a kdy se těla, ale především paže a ruce stávají součástí stále se přeměňujícího obrazce – jako kdybyste se dívali do krasohledu, ale tvořeného z lidských končetin. Splétáním údů do souměrných vzorců jako kdyby vznikala živá mandala, je to apel na nalezení harmonie, vyjádřený ryze estetickou cestou, choreograf v něm udivuje svou obrazotvorností. Tak artikuluje své politické poselství. Dnes je čím dál těžší mu naslouchat, ale kdo jiný než umělci by měl za myšlenkami míru stát?

Fractus V – choreografie Sidi Larbi Cherkaoui – Eastman (zdroj Tanec Praha / foto Filip van Roe)

Ať už diváci vnímali mnohotvárnost choreografie čerpající z kořenů tanečního vzdělání každého z tanečníků, obratnost v propojení rozdílné hudební a taneční tradice, ať se nechali zasáhnout citacemi z díla Noama Chomského nebo vnímali nabíjející vlnu energie, která se na jevišti rozlévala především v unisono tančených částech, každý si odnesl plnohodnotný zážitek (spontánní potlesk vstoje také nebývá u tanečních inscenací v našem prostředí obvyklý). „Otvírák“ Tance Praha nasadil opravdu hodně vysokou laťku všem vystupujícím umělcům, ale bylo to zahájení festivalu s takovou tradicí opravdu důstojné.

P. S.: Pokud vám bude z těch teorií o zhoubných účincích médií úzko, nemějte obavu. I tohle je jen jedna strana mince, jeden proud. Uklidní vás třeba představitelé kulturálních studií, kteří mají naopak za to, že populární kultura nebo zábavní průmysl je nástroj rezistence právě proti nadvládě a hegemonii. Vždycky je dobré poznat oba pohledy na věc – a nakonec především použít svou vlastní hlavu.

Hodnocení autorky recenze: 100 %

Tanec Praha 2017
Fractus V
Choreografie: Sidi Larbi Cherkaoui
Hudební kompozice: Shogo Yoshii, Woojae Park, Sidi Larbi Cherkaoui, Johnny Lloyd, Soumik Datta
Účinkují: Sidi Larbi Cherkaoui, Dimitri Jourde, Johnny Lloyd, Fabian Thomé Duten, Patrick Williams Seebacher / Twoface
Živá hudba: Shogo Yoshii, Woojae Park, Kaspy N’dia, Soumik Datta
28. května 2017 Forum Karlín Praha

www.tanecpraha.cz

 

S Helenou Arenbergerovou o soustředění na přítomný okamžik
Tanečnice Helena Arenbergerová posledních několik let na jevišti příliš vidět nebyla. Na podzim ale přijala pozvání k další spolupráci se souborem VerTeDance a za výkon v inscenaci Flow Jiřího Havelky byla hned oceněna na České taneční platformě 2017 jako Tanečnice roku. Flow ostatně ještě získalo cenu za světelný design (pro Katarínu Ďuricovou). Tahle inscenace je sice snová a meditativní, ale také vyvolává v publiku rozporuplné reakce. Jistě tedy není od věci získat další úhel pohledu – z jeviště.

Helena Arenbergerová (zdroj archiv Heleny Arenbergerové)

Co inspirovalo vznik inscenace Flow?

Režisér Jirka Havelka přišel s nápadem udělat představení o zachycení přítomného okamžiku. Inspirací mu bylo jedno mlžné ráno v Brémách, kdy viděl v parku pod lampami skupinu lidí cvičit tai-chi a zaujal ho ten výjev. Říkal, že se pro něj najednou zastavil čas a byl by schopný je sledovat hodiny. K tomuto obrazu přišel jako druhý motiv pojem „flow“, tak jak ho vysvětluje maďarský psycholog Csikszentmihalyi. Pokud zjednoduším jeho definici, pak je flow duševní stav, ve kterém se člověk soustředí na určitou aktivitu, která ho zcela pohltí. Nemyslí na sebe, na své emoce, je ve stavu hlubokého soustředění. Spolu s absolutním soustředěním přichází spontánní radost nebo pocit nadšení. Hluboká aktivní meditace.

Pohybový materiál byl tedy díky tématu jasně daný?

Šlo o to vytvořit jakýsi tvar, který se pomalu mění, jako by byl zachycen jeden jediný moment ve své proměně. Ze začátku jsme se snažili hledat různý pohybový materiál, který by se na ztvárnění takového tématu dal použít. Nakonec nám přišlo nejvhodnější nechat se skutečně inspirovat stylem tai-chi. Je plynulý, vláčný, meditativní a je v něm možnost obměňovat úplně lehounce každý pohyb tak, že se celek postupně posouvá dál a mění. Divák najednou zjistí, že se odehrál vývoj, který nestačil zachytit. Zkoušeli jsme také různé změny tempa, dynamiky, ale potom jsme si řekli, že je to vlastně docela výzva nechat to plynout v opravdu jen mírně se zrychlujícím tempu.

Flow – VerTeDance – Divadlo Ponec 2016 (zdroj Divadlo Ponec / foto Linda Průšová)

Dokáže se s tímto záměrem ztotožnit publikum? Jaká byla atmosféra na premiéře?

Premiéra pro nás byla hodně těžká. Měli jsme na zkoušení šest týdnů a až do posledního momentu jsme měnili strukturu, jednotlivé části nově kombinovali, zkracovali, upravovali, ještě v den premiéry se dělaly změny. Bylo pro nás náročné vůbec si tu strukturu zapamatovat. Taky jsme se sžívali s živou hudbou Beaty Hlavenkové, která se k nám připojila až v posledních dnech zkoušení. Teď je představení po několika reprízách zase trochu jiné, jsou to detaily, ale myslím, že k dobru věci. Jako interpreti jsme v něm také získali určitou jistotu a na poslední repríze jsme cítili, že si představení opravdu sedlo a mělo silnou atmosféru. A zdálo se nám, že ten náš pocit korespondoval i s diváky.

Inscenace časem dozrává?

Premiéra je vždycky jenom začátek, s každou reprízou se představení nějak posouvá. Nemyslím jen režijní vstupy a změny, ale zároveň i to, jak my postupně nabýváme jistoty. I jako divák na premiéry spíš nechodím… Na premiéře jsme třeba ještě neuměli tak pracovat s chybami, a i když to třeba divák nepoznal, každá nás rozhodila, neuměli jsme se jemně vrátit zpátky do toho toku. Nějaká chyba se může stát vždycky, ale teď si s tím dokážeme poradit a zase se „napojit“.

Flow – VerTeDance – Divadlo Ponec 2016 (zdroj Divadlo Ponec / foto Linda Průšová)

Je vystupování ve Flow náročné? A zkoušení choreografie? Možná to tak totiž na diváka příliš nepůsobí…

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na