Hodně vysoká laťka zahájení festivalu Tanec Praha

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Zkoušení nebylo ani tak náročné fyzicky, jako spíš mentálně. Když máte pár pohybů, které neustále dokola opakujete a ještě si musíte do paměti ukládat jen drobné změny, lehko se v tom po pár hodinách ztratíte. Je to jedno z představení, ze kterého člověk velice rychle vypadne, když se přestane soustředit. Opravdu musí být od začátku do konce zaujatý tím, co dělá, a zároveň plně napojený na ostatní. Pak to vyvolává i ty emoce, nenazvala bych to sice nadšením, ale je to něco jedinečného, co v sobě padesát minut budujete. A také jsme třeba zjistili, že když jedeme naplno generálku, v představení pak děláme víc chyb, naše pozornost už napodruhé otupí.

A co fyzická náročnost?

Ano, je tam, i když jiná, než když tancujete něco energického do prostoru. Ale věřím, že to divák na první pohled nemusí vidět a vlastně myslím, že je dobře, pokud to nevidí. Nejtěžší je pro nás začátek, kdy stojíme na scéně nehybně, dokud si diváci nesednou. Stát bez hnutí v plném světle zhruba deset minut a potom v tom pomalém tempu začít, kumulovat jednotlivé pohyby, nasadit dobré tempo a sladit se s ostatními, se mně osobně zdá jako jedna z těch těžších věcí, které člověk musí na jevišti zvládnout. Pak už to příjemně plyne, jen je to náročné na soustředění, abychom v rámci toho věčného opakování neskočili jinam nebo se někde moc nezacyklili. A každý pohyb je potřeba udržet v nějaké precizní čistotě provedení.

Flow – VerTeDance – Divadlo Ponec 2016 (zdroj Divadlo Ponec / foto Linda Průšová)

Divák musí přistoupit na vaši hru.

Ano, jde o to, jestli je divák dostatečně otevřený a přistoupí na to, že se na scéně dlouhou dobu nic neděje, nejsou žádné výrazné změny, dění plyne, nemá zřetelný konec. Ohlasy, které jsem měla já, byly jak pozitivní, tak i negativní. Zdá se mi, že záleží i na tom, s jakou náladou divák přijde, jestli není unavený, jak dalece se nechá unést. Myslím, že v dnešní roztěkané době vyžaduje takové představení na straně diváka výjimečné soustředění a že takový ponor není člověk běžně ochotný dělat. Je to na hranici určité meditace, ale pro někoho to může být i na hranici nudy a těžko stravitelné. Důležité je přijít s „otevřenou hlavou“. A jak říkal Jirka, neanalyzuj, nečti, nepřemýšlej, nehodnoť…

V jakých projektech v současnosti ještě vystupujete?

Pro VerTeDance dělám alternaci Martině Lacové v Korekci. Do loňského roku jsem hrála také s rakouským souborem Cie Laroque představení Democrazy, které vzniklo už v roce 2012. Na Flow mě VerTeDance oslovili na podzim, známe se hodně dlouho a moc ráda s nimi spolupracuji, takže když přišla nabídka, vůbec jsem neváhala, respektive jenom jsem si nebyla jistá, jak to skloubit s dětmi, protože jsou ještě malé. Byla to pro nás taková zatěžkávací zkouška, jak sladit dlouhodobější zkoušení s rodinou, což je jiné než občasné jednorázové hraní už hotového představení. A protože jsme to nějak zvládli, tak jsem ráda kývla na nabídku Nataši Novotné z 420PEOPLE, která dělala choreografii do inscenace Činohry Národního divadla Křehkosti, tvé jméno je žena. Ta měla premiéru 11. května. Do nového projektu, který má mít premiéru na podzim, mne přizvaly režisérka Petra Tejnorová a Tereza Ondrová z VerTeDance, ale to je zatím v začátcích.

420PEOPLE, Daniel Špinar: Křehkosti, tvé jméno je žena. Helena Arenbergerová, Nataša Novotná, Zuzana Herényiová a Karel Dobrý (foto Petr Neubert)

Tak přeji, aby se všechno co nejlépe dařilo, a děkuji za rozhovor.

VIZITKA
Po gymnáziu absolvovala Helena Arenbergerová (1980) dva semestry taneční pedagogiky na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění, poté vystudovala historii na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Základní taneční vzdělání získala v ZUŠ a v tanečním souboru Domino. Pohybové a interpretační dovednosti rozvíjela a i nadále rozvíjí na domácích a zahraničních workshopech a během práce na tanečně-divadelních projektech. V roce 2010 se zúčastnila pětitýdenního research workshopu s DV8, vedeného Lloydem Newsonem.

Spolupracovala s Janem Kodetem, Robertem Tirpákem, I. M. Popovici, Willim Dornerem, Crystal Pite, Da Motus, DOT504, Tonem Lahkým, Thomasem Steyaertem, Jozefem Fručkem a Lindou Kapetaneou, Jarkem Cemerkem nebo 420PEOPLE. Spolupracuje s rakouskou skupinou Cie Laroque a se souborem VerTeDance (v aktuálním repertoáru Flow, Korekce, obojí v režii Jiřího Havelky).

Působila jako pedagog současného tance v pražských tanečních studiích, na Janáčkově Konzervatoři v Ostravě, vedla workshopy v České republice a zahraničí. V roce 2008 dostala Cenu Sazky za interpretaci v choreografii Holdin’ Fast (choreografie Jozef Fruček a Linda Kapetanea pro DOT504) a byla nominována na Cenu Thálie. Sólové představení Duo Para Ella / Comida para dos (Cie.Laroque) vyhrálo první místo na mezinárodní soutěži Masdanza, Gran Canaria. Na České taneční platformě 2017 získala ocenění Tanečnice roku za výkon v inscenaci Jiřího Havelky Flow.
(zdroj www.narodni-divadlo.cz)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na