Houslista Josef Špaček se představí netradičně v roli violisty

„Během své dirigentské a operní činnosti jsem měl možnost se několikrát setkat s fantastickým dílem Leoše Janáčka, operou Věc Makropulos. Přibližně ve stejném období jsem také studoval Janáčkovy operní suity – jednu z nich, z Její Pastorkyně, vypracoval můj kamarád z let konzervatoře a akademie, Tomáš Ille. Dlouho jsme společně debatovali nad vytvořením suity z opery Věc Makropulos a já jsem rád, že právě na tomto koncertě můžeme pražskému publiku předvést tuto světovou novinku. Doufám také, že tímto počinem rozšíříme bohatý a ryze originální janáčkovský hudební odkaz,“ říká dirigent Tomáš Netopil.

Sestavení suity z Věci Makropulos si vyžádalo významný kompoziční vklad. Zdaleka se nejedná jen o kompilát uzavřených instrumentálních čísel, ale o důmyslné spojení drobnějších úseků a motivů, jež dohromady mohou splynout v celek, který je hudebně smysluplný navzdory ochuzení o vokální složku. Český skladatel Tomáš Ille ji dokončil nedlouho před premiérou v listopadu roku 2022.

„Těší mne také další, ale svým způsobem nová spolupráce s Josefem Špačkem v roli sólového violisty a plně rozumím jeho touze zahrát si toto mimořádné koncertní dílo Bohuslava Martinů, podobně jako ho kdysi natočil Josef Suk,“ pokračuje Tomáš Netopil. „Rapsodie-koncert pro violu a orchestr zahajuje poslední tvůrčí období Bohuslava Martinů. Vždy mne udivovala její zdánlivá jednoduchost, která je však logickým vyústěním skladatelova kompozičního vývoje od výrazných experimentů až k pročištěným, skoro průzračným výrazovým prostředkům. Blízká je mi rovněž rapsodická forma díla, které není přísně vzato koncertem v klasickém slova smyslu, ale spíše volným vyjádřením autorových hudebních myšlenek, které zachytil dle mého názoru s mimořádnou sugestivitou a vnitřní silou.“

Rapsodie-koncert pro violu a orchestr Bohuslava Martinů v premiéře zazněla v Clevelandu v roce 1953. V roce 1969 ji poprvé provedla Česká filharmonie s violistou Ronem Golanem pod taktovkou Zdeňka Košlera, který se k dílu několikrát vrátil a na konci sedmdesátých let minulého století ho i natočil s violistou Jaroslavem Motlíkem. Rapsodii si oblíbil i Václav Neumann, jenž ji se slavným českým houslistou – a také violistou – Josef Sukem nejen opakovaně uváděl, ale také pořídil legendární nahrávku, která vyšla u Supraphonu v roce 1989 a jíž se dostalo několik reedic. V Rudolfinu v podání prvního českého orchestru za řízení dirigenta Alexandera Shelleyho a s violistou Antoinem Tamestitem naposledy zazněla v lednu 2016.

Sólista nynějšího provedení, Josef Špaček, je českému publiku dobře znám. Jeho hra vyniká technickou jistotou, virtuozitou, osobitým výrazem a širokým rozsahem barevnosti zvuku. Vystupuje s významnými orchestry po celém světě a spolupracuje s uznávanými dirigenty. V roce 2011, v pouhých čtyřiadvaceti letech, těsně po absolvování Julliard School v New Yorku, se stal historicky nejmladším koncertním mistrem České filharmonie a na této pozici setrval devět sezon až do roku 2020. Josef Špaček bude hrát na vzácný nástroj Johannese Theodora Cuyperse z roku 1767, za jehož zapůjčení patří speciální poděkování Josefu Schebalovi a Nadaci Fidula.

Světová premiéra Slovácké suity Vítězslava Nováka, oblíbeného žáka Antonína Dvořáka, se uskutečnila v Praze na Plodivové burze 4. února 1906. Českou filharmonii řídil Vilém Zemánek, který skladbu s orchestrem do konce první světové války provedl celkem dvaašedesátkrát. Slovácká suita byla velmi oblíbená i během první republiky, kdy se dočkala další stovky uvedení. Od smrti Vítězslava Nováka v roce 1949 však v podání České filharmonie zazněla pouze sedmnáctkrát. Naposledy ji ve Dvořákově síni Rudolfina provedl Jiří Bělohlávek v roce 2011. Krátce nato ji na festival Smetanova Litomyšl vyvezl Petr Altrichter.