Houslistka Alena Baeva: Nejsem Ruska, cítím se být hrdou občankou Lucemburska

Jak se to stalo, že jste začala hrát na housle a kdo vás nejvíce ovlivnil?
Byla jsem hudbou velmi zaujata už jako malé dítě díky rodičům – zpívali se mnou písničky, doprovázeli mě na klavír a kytaru. Velmi ráda jsem zpívala, a když mi bylo pět, přivedli mě do hudební školy, kde mě přezkoušela zvláštní přijímací komise. Ta rozhodla, že na základě mých schopností pro mě budou nejlepším nástrojem housle, což jsem přijala s nadšením. Vzdělávala jsem se rovněž objevováním hlavních nahrávek legendárních houslistů, kteří pro mě byli obrovským zdrojem inspirace.

Být profesionální houslistkou ve 21. století s sebou nese mnoho výzev a radostí…
Myslím, že je velké privilegium být profesionálním hudebníkem ve 21. století. Cítím jako velké štěstí, že mohu dělat to, co mě baví, a že se tím dokážu uživit. Je zřejmé, že představitelé klasické hudby již nejsou ‚rockovými hvězdami‘, jak tomu bývalo v historii, ale je vždy potěšující vidět, že respekt k této hudbě žije dál. Velmi si vážím toho, že jsem poctěna výsadou, že se o své umění a schopnosti mohu podělit s publikem po celém světě.

Vystupovala jste s mnoha předními světovými orchestry a dirigenty. Které se vám nejvíce vryly do paměti a proč?
Všechny koncerty jsou hodny zapamatování – je těžké si vybrat! Pro mě jsou nejlepší takové spolupráce, kde všichni sdílíme neuvěřitelné spojení se samotným jádrem vytváření hudby: otevřenost, připravenost reagovat a čirá radost z neustálé výměny myšlenek a hudebních nápadů. V tomto světle zaujímají soubory jako Die Deutsche Kammerphilharmonie Bremen (s Paavem Järvim) a Ensemble Resonanz (s Riccardem Minasim) v mém srdci zvláštní místo. Nedávno jsem měla také tu čest debutovat s New York Philharmonic – s tak váženým ansámblem a s tak úžasnou historií! Ale jeden z nejvýznamnějších hudebních zážitků mého života – dodnes – se odehrál, když jsem byla studentkou: Seiji Ozawa dirigoval Bartókovo Divertimento – jen s malým ansámblem, ale bylo to nezapomenutelné. Když dirigoval, převtělil se v hudbu samu…

Jste známá svým zájmem a odbornými znalostmi v oblasti soudobé hudby. Které skladatele a díla považujete za nejvíce inspirativní a inovativní?
Jsem velkým fanouškem hudby soudobého britského hudebního skladatele a dirigenta Thomase Adèse, stejně tak italského violoncellisty/dirigenta Giovanniho Sollimy. Sollima je velmi kreativní a podle mého názoru dokáže přesvědčivě přetvářet myšlenky ve zvukomalebná díla.

Nahrála jste několik alb, včetně některých obsahujících a představujících málo hraná nebo znovuobjevená díla. Jak si vybíráte repertoár a jaká jsou vaše kritéria pro výběr nahrávací společnosti?
Mám velké štěstí, že nyní nahrávám pro label Alpha Classics. Tým tam je tak laskavý a dává mi naprostou svobodu pro naplňování všech mých uměleckých snů… Jednoduše se zeptají, co bych chtěla dělat, a pak to uděláme. Tato úroveň absolutní důvěry a svobody je vzácná a hluboce si ji vážím.

A co se týče repertoáru… Já sama coby posluchač, čím častěji skladbu slyším, tím víc si ji dokážu vychutnat. Je to stejné jako s publikem klasické hudby všeobecně – skladbu znají, a snad proto je baví čím dál tím více. Proto je mým posláním inovativně dokonale provést mistrovská díla tak, aby se to pro publikum stalo přínosným a nezapomenutelným.

Hrajete na „ex-William Kroll“ Guarneri del Gesù z roku 1738, velmi cenný a historický nástroj. Jak jste jej získala a jaké jsou jeho zvláštní vlastnosti?
Mám tu čest hrát na „ex-William Kroll“ Guarneri del Gesù z roku 1738, který mi zapůjčil jeden velmi laskavý mecenáš, který si přeje zůstat v anonymitě. Tyto housle mají obzvláště teplý tón a kvalitu zvuku, která mě neustále fascinuje a inspiruje. Má obrovskou škálu možností. Na světě existuje pouze 140 houslí vyrobených Guarneri del Gesù a mám velké štěstí, že mohu propůjčit zvuk právě tomuto nástroji.

Od roku 2021 jste občankou Lucemburska. Co vás motivovalo ke změně a jak vyvažujete svou kulturní identitu a dědictví?
Od té doby, co jsem se odstěhovala z Moskvy (kde jsem žila až od svých deseti let), jsem se sama sebe ptala, proč jsem považována za ‚ruskou‘ houslistku. Když jsem žila v Rusku, nejjednodušší bylo říct, že jsem Ruska. Nenarodila jsem se však v Rusku a ani jeden z mých rodičů nebyl „plnokrevný Rus“ (moje matka je Tatarka a můj otec je zpola Rus, zpola Polák-Ukrajinec). Takže nyní stále více objevuji a oslavuji své skutečné etnické a kulturní dědictví. Co se týče mé „národnosti“ a státní příslušnosti: cítím se být hrdou občankou Lucemburska. To byl pro mě velmi organický a přirozený závěr – jako dítě jsem se hodně stěhovala, ale od roku 2010 jsem se usadila a žiji v Lucembursku. Cítím se tam naprosto jako doma, protože tato země je rozmanitá a vstřícná ke všem národnostem. Lucembursko je pro mě pocitově můj pravý domov víc než kdekoli jinde, kde jsem kdy v životě byla nucena žít.

V České republice, potažmo v Ostravě nebudete vystupovat poprvé. Jaké jsou vaše dojmy z české hudební scény a kultury?
České hudební dědictví je nesmírně živé. Vaše země byla v průběhu věků zjevně velmi úrodnou půdou a zrodilo se zde mnoho světově uznávaných hudebních géniů. Není žádným překvapením, že Česko dodnes přitahuje umělce stejně jako kdykoli předtím. V minulosti jsem zde vystoupila s Janáčkovou filharmonií, která patří k orchestrům dosahujícím nejvyšších kvalit – hudebníci vždy předčí má očekávání a je radost s nimi hrát. Také se velmi těším, že zůstanu s ostravskými filharmoniky nadále do budoucna v tak blízkém spojení, že si zahrajeme i v avizované nové koncertní hale.

Jaké jsou vaše současné a budoucí projekty a plány? Máte nějaké umělecké sny nebo cíle, kterých toužíte dosáhnout?
Mám celý seznam skladeb, které bych ráda nastudovala a hrála – ale zejména bych se ráda věnovala více popularizaci a provádění soudobé hudby. Jedním z mých připravovaných projektů je nahrát kompletní Beethovenovy sonáty se skvělým ukrajinským klavíristou Vadymem Kholodenkem, který je mým manželem. A jako vždy se velmi těším, že se budu potkávat s kvalitními orchestry a publikem po celém světě, abychom mohli společně sdílet hudbu.

Děkuji vám za rozhovor.

Alena Baeva je světově uznávanou houslistkou, která je považována za jednu z nejvšestrannějších mladých sólistek na světové scéně. (Přečtěte si více…)