Hra na válku s mrazením v zádech

  1. 1
  2. 2

Verdiho Attila v Divadle Na Vídeňce 

Zvídavý Friedrich Ludwig Zacharias Werner (1768–1823) ve svém rodném městě Královci poslouchal přednášky Immanuela Kanta, později se seznámil s E. T. A. Hoffmannem a Goethem, byl zednářem a stoupencem osvícenství se sklonem k mysticismu a nakonec se stal katolickým knězem, který se svými projevy proslavil během Vídeňského kongresu. V jeho plamenném řečnění se projevoval dramatik. V té době už byl autorem her, v nichž hrály – podobně jako v antických tragédiích – roli vina, přecházející z otců na syny, boj o moc a odplata, ať už to byly hry Templáři Na Kypru, Kříž na Baltiku, příběh vraždou zatížené rodiny Čtyřiadvacátý únor, Vanda, královna Sarmatů (jedna z možných předloh libreta k opeře Antonína Dvořáka Vanda), nebo Attila, král Hunů. Wernerův Attila je z roku 1809 a tři desetiletí nato se stal předlohou Verdiho opery. Divoký barbar Attila (tak nám ho líčil školní dějepis) nezaujal pouze Verdiho. Za přečtení stojí poznámky Bettiny Bartz v programu k inscenaci, která uvádí stejnojmennou operu Francesca Malipiera (premiéru měla v Benátkách rok před Verdiho Attilou; Malipierovi bylo tehdy teprve jednadvacet let, první operu napsal v sedmnácti) či Händelovu operu Ezio. V té ovšem Attila nevystupuje; děj se odehrává po Eziově vítězné bitvě nad Huny.Verdi zažil roku 1845 tři premiéry (Giovanna d’Arco, I due Foscari a Alzira), jeho Nabucco byl uveden v Paříži a Ernani v Berlíně, skladatel měl nastartováno k evropské kariéře. Wernerovo drama nabízelo pro další dílo to, co Verdi potřeboval, masové scény, přislušnou dávku lyriky, intriky, napínavý děj. Jenže libretista Temistocle Solera, který už pro Verdiho napsal libreta k Obertovi a k (neúspěšné) komické opeře Un giorno di regno, tentokrát selhal úplně. Nahradil ho Francesco Maria Piave, jenž už vytvořil libreto k I due Foscari. V něm nalezl Verdi partnera, který dokázal rozvrhnout scény velké dramatické účinnosti a povzbudit mu inspiraci. Náznaky Macbetha, jejich další spolupráce, jsou už v Attilovi zřetelné.

Premiéra Attily se uskutečnila 17. března 1846 v Teatro La Fenice v Benátkách, byla úspěšná a opera se brzy dostala na další italské scény. Přesto se Attila nikdy nepřiřadil k často hraným Verdiho operám (letošní několikanásobné uvedení je v historii tohoto díla nejspíš výjimkou). Jedním z důvodů bylo zlomové období kolem revolučních let 1848/49, kdy se proměnily společenské a kulturně-politické podmínky; Attilu potkal osud mnohých oper obsahujících myšlenku revoluce, idea opery spojené italským risorgimentem obsahovala nebezpečí. Můžeme ale zjistit, že se pro Attilu nadchl württemberský král, od Verdiho operu odkoupil a dal ji uvést roku 1854 s velkým úspěchem ve dvorním divadle ve Stuttgartu. Jinak jen víme, že se například duet z Attily zpíval na hudební slavnosti spolku Orlice na Počtýně u Rokytnice v červnu 1863 či že kavatinu z Attily zařadil zpěvácký spolek Trhové Sviny v srpnu 1869 na program koncertu, jehož výtěžek byl věnován na pomník Jana Evangelisty Purkyně. Prozatímní ani Národní divadlo tuto Verdiho operu nikdy neuvedlo, vídeňská Státní opera se k ní odhodlala až roku 1980: hudebně ji nastudoval Giuseppe Sinopoli, premiérovým Attilou byl Nicolai Ghiaurov a Eziem Piero Cappuccilli. Inscenace dosáhla čtrnácti představení a čtyři roky nato byla se stejnou dvojicí protagonistů obnovena v nastudování Charlese Mackerrase (s 13 představeními).

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Verdi: Attila (Theater an der Wien 2013)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


3
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
3 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
3 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
bogda

I apologize for my english, as my written czech is very poor. The “Boos” heard at the beginning of the second act, were coming from a group of old italian ladies, who were extremely unhappy with the productions. I was sitting in the middle of the parkett and was surrounded by some 10 of them, who were talking during the performance, and were apparently outraged by what Konwitschny has done. They were loudly booing at the beginning of the second act, and my impression was that that had nothing to do with the conductor. They apparently are not regular opera… Číst vice »

Dan

I přes rušivé žvanění italů v hledišti, které nemohlo nic změnit na faktu, že se jednalo o špičkový výkon všech protagonistů, to byl jedinečný profesionálně odvedený divadelní meisterstich. Výborné hudební výkony a dokonale promyšlená fungující režijní a výtvarná koncepce inscenace. Jeden z dalších důkazů o tom, že stejně jako Konwitchny patří mezi operní světovou režijní elitu, tak Vídeňka mezi špičkové TOP operní domy světa po boku s Bayerische Staatsoper, Deutsche oper nebo třeba Curychem.

V.

Včerajšia repríza sa obišla bez akýchkoľvek prejavov nesúhlasu, naopak, publikum sa výborne bavilo, hlavne počas prológu, ktorý Konwitschny zmenil na akúsi flinstoniádu. A nielen publikum sa bavilo– hlavne „kvedlačkový pochod“ zboru pred príchodom Ezia vyvolával vlny veselosti u členov orchestra. Možno trochu menej toho „kickboxu“ by umožnilo Odabelle viacej sa sústrediť na náročné behy v úvodnej kabalete, miestami boli zotreté. Zato Liberamenti or piangi jej vyšlo nádherne. Shukoffove problémy s hlasom evidentne pretrvávajú, ako sám ospravedlňujúco naznačil pri ďakovačke. Aj keď toto naštudovanie má ďaleko od klasického zobrazovania Attilu, napodiv to celé nejako fungovalo.