Hrají i rodiče a syn. Cirk La Putyka představuje rodinu

V holešovických Jatkách 78 se v těchto dnech koná premiérový blok představení nové produkce Cirku La Putyka. Principál souboru Rosťa Novák ml. sezval dvacet účinkujících ze šesti zemí k vytvoření inscenace Family, která pojednává právě tak o jeho vlastní rodině pokrevní, tak o té divadelní. Což v tradici hereckého i (novo)cirkusového umění, které soubor spojuje, mohou být i vzájemně propojené množiny.

Do představení režisér zapojil i vlastní rodiče a syna. Všichni jsou pokračovateli slavného českého loutkářského a hereckého rodu Kopeckých (toto jméno ostatně zůstává na poli umění zachováno prostřednictvím scénografa Jakuba Kopeckého, který ovšem s La Putykou nespolupracuje). Svou rodinnou historii nyní poodkrývají jako účastníci širšího projektu s názvem Všechna čest, který vznik nové inscenace v tomto rozměru umožnil. Jde v něm o představení osudů několika rodin, které pracují na uchování vlastní historie, kde nové generace jdou profesně ve šlépějích svých předků a udržují jejich odkaz. O tom, jak těžké je soužití několika generací, vypráví právě Family.

Nejde ovšem o inscenaci narativní, spíš o revui. Diváka přes jistou nespojitost vtáhne od počátku do konce a kromě obdivuhodných fyzických výkonů mu připraví i náměty k zamyšlení. Inscenace Cirku La Putyka dovedou obojí. Ačkoli jsou výrazové prostředky spektakulární, pod povrchem se skrývají významy a otázky, které diváka provokují a nenechají ho jen přihlížet zábavné podívané. I tentokrát jde o plnokrevné divadelní představení, byť se spoustou artistických čísel.

Jednotlivé scény do sebe zapadají jako barevná políčka kaleidoskopu a stejně tak rychle se také mění. Někdy se zdá, že jde ještě o skici, nápady, které nakonec nejsou úplně rozehrané, ale i to nakonec probudí o to větší zvědavost na další program. Spojovacím článkem zůstává několik témat či životních situací. Například oslava narozenin, jejíž varianty dobře poznáme i bez nenápadné tabule s číslem v rukou půvabné artistky. Každý narozeniny prožívá jinak, dítě s nadšením, teenager s odporem, čerstvě dospělý s nadhledem. Každý si přeje od života něco jiného, ale s věkem se nakonec přání omezí na jedno jediné – setkání s blízkými. Ale nepředbíhejme.

V inscenaci se odráží téma učení a předávání zkušeností. Otec synovi a ten zase svému synu musí předat nějakou magickou formulku do života, zde symbolizovanou návodem na rozdělání ohně v přírodě. Ani takový proces se ale neobejde bez roztržek mezi generacemi. V těchto klíčových okamžicích se na jevišti objevuje mluvené slovo, především jako izolované průpovědi, jinak je ale inscenace směsí tanečního a pohybového divadla a různých artistických čísel, která více či méně podporují vyznění daných scén, nálad mezi účinkujícími. V inscenaci je patrná ruka choreografa (Thomas Steyaert), některé dynamické pasáže jsou postavené spíš na taneční partneřině než čisté akrobacii. Hutný fyzický styl tohoto autora, který známe ze spolupráce se souborem DOT504, do novocirkusové produkce dobře zapadá.

Na samém začátku stojí interpreti v řadách proti sobě a jejich setkání předznamenávají budoucí vztahy či roztržky. Někteří se po scéně rozeběhnou jako děti, zatímco ti vážní, dospělí, stojí a nechávají ostatní dovádět, zachytávajíce je ve skoku nebo jim dovolí, aby se jich sami zachytili. V zadní části jeviště postupně vyroste les závěsných kovových tyčí prohnutých do spirál, jež slouží jako rekvizity ke šplhu, ale také jako výtvarné objekty. Vše má několikerou funkci, což je sympaticky divadelní.

Zrození i smrt. První jako téma pro miniaturní skeč, druhé jako tanečně akrobatický duet. Tanec s mrtvou provozoval jako parádní číslo už Joe Jenčík v pražských kabaretech dvacátých let, a je to námět stále vděčný, protože vyžaduje technickou zdatnost, když zdánlivě bezvládné tělo vyvažuje partnerovo těžiště nebo při některém akrobatickém kousku musí část těla udržovat napětí a zbytek imitovat hroucení. Tanečnice je nakonec vyzdvižena do vzduchu v obruči, jako kdyby její duše odcházela do nebe… Když se nejmladší člen rodu, Matyáš Novák, dožaduje pomoci starších mužů této velké divadelní rodiny, i jeho čin má svou symboliku. Mužští účinkující přenášejí po jevišti velkou trampolínu, na které chlapec obratně skáče salta, a celý tento výjev působí jako metafora soudržnosti, díky níž může jednotlivec dosáhnout toho, co si přeje, když má podporu svých soukmenovců.

Představení doprovází hudba, která osciluje od folku k rocku. Melancholické housle, elektrická kytara, zpěv přecházející z melodie připomínající lidové písně do neartikulovaných výkřiků. Rytmus některých částí je vzpruhou pro interprety u náročnějších artistických čísel, je přímo cítit, jak jim divokost hudebního doprovodu pomáhá dostat do žil adrenalin a vydat ze sebe lepší výkon.

Akrobatické kousky ilustrují komunikaci a vztahy, do kterých se interpreti dostávají. Je tu i milenecká hádka, svatba, mladí muži dovádějící silácky na teetrboardu postaveném ze stolu a matrací. Při množství účinkujících na scéně se často větší část z nich stává diváky a vytvářejí tak další divadelní prostor uvnitř. Mezi jednotlivými scénkami se i stmívá, ale nikdy ne na tak dlouho, aby byli diváci uvedeni v omyl, že už je konec představení. Light design si s obsahem rozumí, scéna je většinou nasvícena tlumeně a velmi působivé je časté svícení kontra do jeviště skrz kouřovou clonu, kterou po jedné ze scén vystřídá až přízračná modrá. Světlo pomáhá opticky měnit hloubku jeviště, které je využité maximálně. Jen malý prostor vzadu pro sebe usurpovali hudebníci.

Ačkoli některým situacím či narážkám se diváci smějí, vážný podtext zůstává. Jsou to především monology rodičů, které vracejí publikum do vážné přítomnosti, jejich samotné postavy, stylizované starosvětsky tak, aby vypadaly jako ozvěny dávných časů. Málokdo asi zapomene na scénu, kdy se marně snaží o komunikaci se svými mladšími příbuznými, kteří kolem nich procházejí, míjejí je a nezastaví se ani na pozdrav. Hlasy se rozplývají v prázdnotě a vztažené ruce sahají do vzduchu. Rodiče zůstanou uvězněni v domcích, kde není k hnutí, a místo návštěv – dopisy. Kdo v téhle chvíli nepocítil špatné svědomí vůči některému ze svých rodičů nebo prarodičů, na které „nemá čas“, aby jim zavolal nebo je navštívil, tomu také všechna čest… Kde jsme udělali chybu a stala se vůbec nějaká? Ptají se staří. A odpověď nepřichází, protože žádná jednoduchá není. Je možné vychovávat nové generace, ale není možné zastavit změny, kterými společnost samovolně prochází.

Ačkoli jsme nesledovali v pravém slova smyslu děj, přece cítíme vývoj, jako kdybychom viděli myšlenky směřující přes mnoho asociací k jednomu závěru. Když se po mnoha scénách jeviště plní opět všemi interprety, tušíme finále. V jednom z posledních výjevů před sebou máme mužské interprety v ženských sukních, podobají se však spíš vojákům před bitvou, útočí na neprostupnou zeď, ale nechápeme, proti komu se bouří, vzdorují. Dynamika nabírá obrátky. Performeři vytvářejí lidské pyramidy a seskupují se do hroznů těl, jako kdyby náhle pocítili potřebu obrovské sounáležitosti, pospolitosti a propojení. Protože rodinu je třeba nějakým způsobem udržet pohromadě, aby jí zůstal její smysl. I to můžeme z inscenace číst jako vzkaz divákům. Jeden z hlavních vzkazů, které pro nás má toto pásmo, chvílemi lehce neorganizované, ale působivé.

Cirk La Putyka je tu pro své publikum už pět let, a téměř celý rok je již v provozu jejich současný domovský prostor Jatka 78. Rosťa Novák ml. naznačuje, že ambice stran jeho dalšího rozvoje jsou velké. Držíme palce, ať se další rodinné dílo daří. A ještě dovětek – inscenace Family je uváděna v bloku až do 28. října. Další termíny jsou, s ohledem na velké obsazení, tak trochu ve hvězdách, takže kdo má o představení zájem, měl by stihnout některou z repríz do konce tohoto měsíce.

Hodnocení autorky recenze: 95 %

Family
Koncepce a režie: Rostislav Novák ml.
Choreografie: Thomas Steyaert
Scénografie: Hynek Dřízhal
Kostýmy a make-up: Kristina Záveská
Projekce: Jakub Jelen
Technický ředitel: Mathieu Grégoire
Hudba: Jan Balcar, Andrej Rády, Veronika Linhartová
Produkce: Cirk La Putyka
Premiéra 14. října 2015 Jatka 78 Praha

Účinkují: Jan Balcar, Šárka Bočková, Michal Boltnar, Vojtěch Fülep, Zuzana Havrlantová, Veronika Linhartová, Jiří Kohout, Daniel Komarov, Josa Kölbel, Ethan Law, Coline Mazurek, Matyáš Novák, Rostislav Novák ml., Rostislav Novák st., Anna Nováková, Andrej Rády, Bellina Sörensson, Valentin Verdure, Alexandr Volný, Jiří Weissmann, Florian Zumkehr, Beatriz Pantojo Mengue

www.laputyka.cz