Hrrr na konzervativce! Na premiéře Dalibora se bučelo

  1. 1
  2. 2

Sympatičtější milovník byl Vítek v podání Jaroslava Březiny. Jeho role zbrojnoše je krátká, ale vydařený duet s Jitkou (Alžběta Poláčková) působil mile a přirozeně, byl to nejoptimističtější úsek této temné opery. Alžběta Poláčková mě překvapila hlasovou nosností a průrazností, s jakou vynikla nad rozbouřeným orchestrem a byla i rovnocennou partnerkou dramatickému sopránu Dany Burešové. Možná jsem to již někde psala, ale mám dojem, že její hlas se stále vyvíjí a dávno vyrostl ze škatulky mozartovských a komorních pěvkyň, do níž jsme byli zvyklí ji zařazovat. S Danou Burešovou předvedly skvělý duet Jitky a Milady, energický, sladěný, velkolepý.

Dana Burešová sklidila právem největší potlesk, Milada představení prakticky táhne od začátku do konce, nechybí v žádném jednání. U soudu vystoupila v zajímavé smuteční róbě s fotkou mrtvého bratra na sukni, pak měla kalhotkovou roli v převlečení za žalářníkova sluhu s chlapeckým účesem nakrátko, a v posledním dějství se staví do čela vzpoury a zahyne v boji, jen krátce před samotným Daliborem. Její dramatický soprán kraloval nad plény orchestru i sboru, nikdo na dynamice moc nešetřil. Předvedla spolehlivý, bezchybný a přesvědčivý výkon.

B. Smetana: Dalibor – Národní divadlo 2019 (foto Patrik Borecký)

Roli starého žalářníka Beneše hezky ztvárnil basista Jiří Sulženko, měl ve své roli hned několik náročných, extrémně hluboko položených pasáží. Člověku bylo až líto toho starého poctivce v Sulženkově provedení, jenž Daliborovi věnoval pro potěchu své vlastní housle, a Milada ho obelhala a hodila na něj ještě podezření z korupce. V jednom místě žalářník zpívá „Kterýpak Čech by hudbu neměl rád“, což světelná režie zdůraznila nasvícením českého znaku nad jevištěm.

Takových narážek, národních i politických, najdeme v inscenaci více. Například když Vladislav přemítá nad vládnutím – „Krásný to cíl panovníku kyne, když v míru jen života proud mu plyne a volně živ jest povinnostem svým.“ – a režie nasvítí dvě prázdné lóže, prezidentskou a primátorskou. Nikde nikdo, kultura není v oblibě této politické reprezentace a na premiéry se nechodí… Sice se objevil ministr Antonín Staněk, ale u toho zase není jasno, zda ještě je, či není ministrem. A po nočním projevu v parlamentu, kdy radil Národnímu divadlu rozprodat budovy, aby si vylepšilo rozpočet, nebude jeho popularita v souboru stojícím na pokraji stávky asi vysoká.

B. Smetana: Dalibor – Národní divadlo 2019 (foto Patrik Borecký)

Operu s orchestrem nastudoval dirigent Jaroslav Kyzlink. Opřeli se do Smetanovy partitury s velkou energií a chutí, hudba šlapala vpřed, bez větších nedostatků a s brilantně zvládnutými sóly. (V jednom místě se sbor za scénou rozešel s tempem orchestru, ale to je asi jediná výtka, která s dalšími reprízami může zmizet. Sbormistr Pavel Vaněk.) Některé instrumentální sólisty vytáhla režie nahoru do představení, například Ondřeje Háse s houslovým sólem nebo harfenistky Ivanu Pokornou a Barboru Váchalovou stylizované jako múzy s věnci na hlavách. Podobné nápady a drobnosti (například vtipný náznak tance rytířů v brnění) z tohoto představení dělají zajímavější podívanou. Rozhodně stojí za vidění!

 

Hodnocení autorky recenze 80 %

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
0 0 vote
Ohodnoťte článek
26 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments