Hudební ředitel Vídeňské státní opery rezignoval

Franz Welser-Möst ve Vídni končí
(Die Presse, 6.9.2014, Judith Hecht a Anne-Catherine Simon)

Generální hudební ředitel Franz Welser-Möst včera odstoupil. Ve Vídeňské státní opeře se v příští sezoně neobjeví ani jako dirigent. „S Dominiquem Meyerem jsem ještě nikdy nepracoval, ale slyšel jsem o něm jen to nejlepší,“ řekl Franz Welser-Möst v červnu 2007, krátce poté, co proniklo na veřejnost, že od podzimu 2010 nastoupí jako generální hudební ředitel Wiener Staatsoper. Jenže, jak je známo od pátečního dopoledne i oficiálně, spolupráce mezi ním a uměleckým ředitelem nebyla nijak harmonická. Po čtyřech letech dal dirigent Meyerovi písemně na vědomí svůj odchod. Welser-Möst uvádí jako důvod svého „dlouho zrajícího“ rozhodnutí názorové rozdíly v uměleckých otázkách. Rozpory nevznikly ze dne na den, o detailech však hovořit nechce. Naznačil jen, že šlo o zpěváky a dirigenty. „Dominique Meyer je jakožto ředitel číslo jedna. Je to moc milý člověk, ale v uměleckých záležitostech je jiného mínění než já. Na to má také právo. Ale já musím vyvodit důsledky,“ řekl Welser-Möst.

Konflikt není řešitelný
Podle smlouvy má v uměleckých záležitostech dirigent spolurozhodovací právo, ve skutečnosti však nebylo mínění Welser-Mösta do důležitých rozhodnutí zahrnováno. Už dlouho se všeobecně vědělo, že vztah mezi Meyerem a dirigentem neklape. Proto také bývalý šéf Holdingu spolkových (Bundestheater-Holding) divadel Georg Springer [po skandálu v Burgtheater odešel do penze] opakovaně zprostředkovával debaty a o disonancích věděl delší dobu i ministr kultury Ostermayer. Nový jednatel holdingu Günther Rhomberg převzal funkci od 1. září s vědomím,  že jej kromě záležitostí kolem Burgtheater čeká i nepříjemnost ve Wiener Staatsoper: „Už v létě, ještě než jsem oficiálně nastoupil, jsem věděl, že bude nutno věci řešit,“ říká Rhomberg. „Tím spíše lituji, že se Welser-Möst definitivně rozhodl složit funkci generálního hudebního ředitele, a zvláště, že je to spojeno i s odmítnutím dirigování.“

Ještě ve čtvrtek večer byl učiněn poslední pokus „komunikační konflikt“, jak Rhomberg spor mezi Welserem-Möstem a Meyerem nazývá, řešit. Rozhovor však nevedl ke kýženému výsledku.

„Naprosto překvapeni“ se podle prohlášení cítí Vídeňští filharmonikové, kteří vyslovili plnou podporu Meyerovi. Rozhodnutí Welsera-Mösta na samém začátku sezony se děje „v nejhorším možném okamžiku“. Dirigent měl v této sezoně řídit 34 představení a nové inscenace Rigoletta a Elektry se měly stát jejím vrcholem. Také pro baletní premiéry (Odeznělé slavnosti na hudbu Françoise Couperina v přepracování Richarda Strausse a Straussova Legenda o Josefovi), dále pro Traviatu a Lišku Bystroušku musí Meyer rychle hledat dirigenta. „Mým prvním úkolem teď bude co nejdřív najít adekvátní náhradu,“ sdělil tisku. Odchod Welsera-Mösta považuje za velkou ztrátu a je mu osobně velmi líto, že se k takovému kroku rozhodl. „Jako umělce si ho velmi vážím.“ 

Dalo by se předpokládat, že Welser-Möst sice složí funkci generálního hudebního ředitele, zůstane však ve Wiener Staatsoper jako dirigent, to však ale dotyčný nechce: „Musím získat odstup, a to nelze, dokud zde pracuji. Věřte, že právě po šťastném salcburském Rosenkavalierovi to pro mě není lehké se další spolupráce s tímto orchestrem vzdát. Bylo to pro mě bolestné rozhodnutí.“

Holender Welser-Möstovi rozumí
Jestliže Welser-Möst odstoupil právě na začátku sezony, svědčí to o neudržitelnosti situace. „Chápu, že umělec odchází, nemůže-li uskutečnit své představy a když necítí, že je opravdu partnerem,“ řekl bývalý ředitel Wiener Staatsoper Ioan Holender. „Welser-Möst musel mít vážné důvody.“

Jak bude dirigentův odchod řešen právně, zda rozvázáním smlouvy (platné do roku 2018) po vzájemné dohodě, nebo jednostrannou výpovědí ze strany Welsera-Mösta, nebylo do uzávěrky vydání známo.

Komentář Wilhelma Sinkovicze
Welser-Möst v osobním rozhovoru několikrát poukázal na to, že má málo vlivu na utváření repertoáru a volbu obsazení. Na druhé straně nikdy nebylo pochyb, že jako dirigent je pánem nad všemi hudebními detaily představení, která řídil.

S Welserem-Möstem se ovšem opakuje cosi, na čem dosud ztroskotali všichni dirigující šéfové Wiener Staatsoper: v rozhodujících okamžicích nebyli ve Vídni. Dokonce i takový rozený multifunkcionář jako Herbert von Karajan se z tohoto důvodu k Vídni obrátil zády. Jeho předchůdce Karl Böhm musel odstoupit poté, co ho jeden novinář vyprovokoval k výroku, že přece neobětuje kvůli Wiener Staatsoper svou mezinárodní kariéru.

Nevypadá to dobře, když Franz Welser-Möst oznámí odchod týden předtím, než bude ve Vídni řídit hostování Cleveland Orchestra, jehož je rovněž šéfem. Ve Wiener Staatsoper chtěl nastoupit za pult až řadu týdnů po začátku sezony. Nikdo mu jeho zdvojenou funkci nevyčítal – nyní ji jaksi tematizuje on sám. Cestovatelé ať zkrátka cestují, říká se.

Ministr kultury Josef Ostermayer by teď měl řediteli Meyerovi krýt záda, vždyť koneckonců zajišťuje divadlu 99% návštěvnost a nastartoval sezonu výtečným debutem Bryna Terfela v titulní roli Bludného Holanďana. Teď musí rychle najít někoho, kdo bude řídit 34 večerů. Generální hudební ředitel může počkat, bez šéfdirigenta se Wiener Staatsoper dlouhá léta obešla…***

Nenadálý konec partnerství
(Der Standard, 6. – 7. 9. 2014, Ljubiša Tošić, kráceno)

Není to první konflikt mezi Meyerem a Welser-Möstem. Už v první společné sezoně musela být zrušena premiéra Così fan tutte, neboť Welser-Möst nechtěl po dvou produkcích (Don Giovanni, Figarova svatba) s režisérem Jean-Louisem Martinotym dále spolupracovat. Tehdy se zdálo, že oba nakonec nalezli jakýsi modus vivendi. Od určité chvíli se však situace opět přiostřila; Welser-Möst a Meyer nedokázali navzdory řadě pokusů dospět ke shodě. Nedávno se jako zprostředkovatel nabídl i ministr Ostermayer. Šéf holdingu Günter Rhombert hovoří o „komunikačním konfliktu, ale vzájemně se na sebe nehněvají“.

Je to velká škoda. Welser-Möst byl nejen při premiérách, nýbrž i v běžném provozu zárukou kvality, když bylo nutné, nerozpakoval se zaskočit. A nadto vynikal znalostí dirigovaných děl. Tak jako Meyer, bral i Welser-Möst vážně pojem „repertoárového divadla“ a dbal, aby i běžná představení byla nablýskaná. Škoda, že to všecho zahazuje. Při modelu „dvojvedení“ muselo mezi ním a Meyrem k diferencím dojít, to bylo jasné poměrně brzy. I když má ředitel v záležitostech uměleckého angažmá poslední slovo, je logické, že chce hudební ředitel s tvůrčí vůlí v zásadních věcech spolurozhodovat. Přátelský vztah obou koneckonců poskytoval naději, že oba nesrovnalosti produktivně vyřeší. Jak je vidět, nebylo to možné – a tím je také zpochybněn model tandemu.

Takže: Welser-Möst zanechá mezeru, která nemusí být nutně zacelena. Někdo s ambicemi by měl bezesporu podobné problémy jako Welser-Möst. Ale také by mohl přijít přitakávač bez názoru. Státní opera nepotřebuje ani jedno, ani druhé.***

Konec jednoho manželství z rozumu
(Der Kurier, 6. 9. 2014, Peter Jarolin, Georg Leyrer; kráceno)

Dne 24. ledna 2012 prodloužila tehdejší ministryně kultury Claudia Schmied smlouvy ředitelům nejvýznamnějších divadel země – s předpokladem do konce dekády.

Dopadlo to však jinak, z různých důvodů. Matthias Hartmann po finanční aféře už není ředitelem Burgtheater. A generální hudební ředitel Wiener Staatsoper Franz Welser-Möst v pátek překvapivě svou funkci složil, odřekl také všechna plánovaná představení příští sezony. Bylo veřejným tajemstvím, že mezi Meyerem a Welserem-Möstem už delší dobu bobtnal konflikt. Než je Claudia Schmied pověřila funkcemi, vzájemně se neznali, poprvé spolu telefonovali den před zveřejněním skutečnosti, že budou pracovat jako tým. Angažování se muselo uskutečnit rychle, Schmiedová volbou Meyera ponížila tehdejšího kancléře Alfreda Gusenbauera, který favorizoval Neila Shicoffa.

Rozpory
Poté vedli Meyer a Welser-Möst jakési manželství z rozumu, v některých fázích se podobalo spíše manželství z donucení. Naposledy došlo k diferencím v záležitosti cyklu tří Mozartových oper na Da Ponteho libreta. Welser-Möst se vyjádřil velice kriticky o režii Dona Giovanniho a Figarovy svatby, a třetí opera – Così fan tutte – už nebyla nastudována. Welser-Möst také několikrát zpochybňoval způsobilost obsazovaných zpěváků. Nový šéf holdingu spolkových divadel se snažil o řešení, avšak ve čtvrtek večer spor eskaloval. „Dirigentovo rozhodnutí musíme přijmout,“ řekl. Meyer vzkázal, že je to přirozeně velká ztráta, nechce však „hovořit o detailech. Nechtěl bych, abychom po sobě házeli výčitkami. Můj hlavní úkol teď je, najít špičkové dirigenty pro 34 představení“.

Další rána
Letos nevycházíme z údivu. „Co se to v kulturním světě děje?“ ptají se i ti, jimž je kultura vlastně lhostejná. Tolik nahromaděných negativních titulků tu bylo dříve zřídka. Odchod generálního ředtiele Wiener Staatsoper je další rána, která na rakouský kulturní svět dopadla. A sice v nejnevhodnější chvíli.

Pro Wiener Staatsoper je to okamžik několikanásobně nepříznivý. Tři premiéry přišly o dirigenta – a to je vzhledem k dlouhodobému plánování v operním oboru katastrofa. Ačkoli je návštěvnost fenomenální, stojí Wiener Staatsoper před týmiž problémy jako ostatní divadla. A také umělecky je to choulostivá chvíle – hudební ředitel odchází kvůli uměleckým rozporům s ředitelem. Nyní musí Meyer mnohem víc než dosud dokázat, zda je jeho umělecká pozice opravdu tak silná.

A ani pro Bundestheater-Holding nemohl být zvolen horší okamžik, aféra kolem Burgtheater totiž holding, který má koordinovat a kontrolovat Burgtheater, Wiener Staatsoper a Volksoper, pořádně zasáhla. Pod takovou palbou kritiky ještě holding nestál – kritika přichází z veřejnosti i z nejvyššího kontrolního úřadu. Dlouholetý šéf holdingu Georg Springer mezitím odešel do penze. Günter Romberg má holding do konce roku 2015 reformovat. Odchod Welsera-Mösta s tím nemá příčinnou souvislost, jak říká Rhomberg, ale rozruch „tu věc pochopitelně neusnadňuje“.

Snadné teď v rakouském kulturním světě skutečně asi není nic.
Připravila a přeložila Vlasta Reittererová
Foto archiv