Iben Nagel Rasmussen: Divadlo Odin Teatret je celý můj život!

Na konci ledna zavítala do pražského centra současného umění DOX dánská performerka Iben Nagel Rasmussen, aby zde vedla pětidenní umělecký workshop. Šlo o jedinečnou příležitost, jelikož krátkodobým projektům se většinou nevěnuje. O tom svědčí i to, že přes padesát let působí v dánském souboru Odin Teatret Eugenia Barby, který přišel s dosud nevídaným divadelním jazykem kombinujícím text, tanec a hlas. Zkušenosti, které na prknech divadla získala, předává herečka už přes třicet let v mezinárodní skupině Bridge of Winds, s jejímiž členy rozvíjejí její unikátní techniku dál.

Na co se zaměřoval váš workshop?
Skládal se ze dvou částí. První byla fyzická, druhá hlasová s houslistkou Elenou Floris, se kterou spolupracuji už patnáct let. Do Prahy jsem přijela představit svůj trénink, kterému se se skupinou tanečníků, herců a zpěváků z celého světa věnuji přes třicet let. Sestává ze čtyř cvičení, která se odvíjejí od čtyř druhů energie. V Praze jsme pracovali se dvěma.

O jaké energie jde?
První je lehká. Nazývám ji „tanec větru“ a jde o velmi jednoduchý, volný tanec. Druhá je energie „zadržení“. Inspiroval mě jeden japonský herec, který držel své žáky připoutané na pásku a oni se měli pohybovat vpřed. Je to pomalá, ale silná energie. Další je „samurajská“, těžká energie, v opaku k větrné. A poslední je nejsložitější, mimo balanc, kdy spadnete na zem, ale následně energii zase nabydete, znovuzrodíte se. Každá z těchto čtyř energií ovlivní váš projev na jevišti.

Co si účastníci mohou z workshopu odnést?
Pět dní je velice krátká doba na to celý trénink pochopit, a proto workshopy většinou vůbec nedělám. Mohli ale získat alespoň nějakou představu, inspiraci. Společně jsme sestavili jakousi „montáž“ a vidí, že je možné něco vytvořit.

Ač se jedná o stejnou techniku, každá skupina je jiná. Překvapil vás něčím pražský workshop?
Elena říkala, že se ještě nesetkala se skupinou, která by byla tak muzikální. Byli v ní velice dobří zpěváci, všichni se od prvního dne velmi rychle sladili, to se příliš nevídá. Atmosféra byla také velice příjemná a disciplinovaná.

O divadelním souboru Odin Teatret se říká, že je velice specifický. V čem?
Dnes už to možná není tak šokující jako v 60. letech, kdy jsem se s ním setkala poprvé. Tehdy to byl ale úplně nový divadelní jazyk, který rozvinul Eugenio Barba na základě své práce s Jerzym Grotowskim. V té době jsem byla mladá, cestovala po světě, hledala svou spirituální cestu a zpátky v Dánsku jsem viděla vystoupení Odin Teatret, které se tam trvale přesunulo z Norska. Byl to pro mě ohromně silný zážitek. S něčím takovým jsem se do té doby v divadle nesetkala. Pracuje s textem, ale také pohybem a hlasem, a všechny tyto složky hrají stejně důležitou roli. Když jsem slyšela písně, které jsem znala z kostela nebo ze školy, zpívány tak mocným, procítěným způsobem, zasáhlo mě to přímo do srdce. Po této zkušenosti jsem se ke skupině připojila. Cítila jsem, že to je to, čemu se chci v životě věnovat.

A v Odin Teatret působíte už přes padesát let! Co vám práce v něm osobně přináší?
Je to celý můj život, moje rodina! Díky němu mám velice naplněný život. Při představení ze sebe vydáte spoustu energie, dostanete jí ale spoustu zpět. Žiji pro momenty, kdy se stávám takzvaným „průzračným tělem“. Tělo není jen obyčejným tělem, hezkým nebo ošklivým tělem, ale něčím víc, vidíte skrz něj, dál, a vzniká něco úplně nového.

Divadlo působí od roku 1964. Jak se za tu dobu změnilo?
Zásadní změna nastala v polovině 70. letech, kdy jsme poprvé vyjeli do zahraničí, do Itálie, a strávili tam půl roku. Začali jsme pracovat s rekvizitami, různými hudebními nástroji. Poprvé jsme vystupovali venku, v ulicích a na náměstích. Lidé byli nadšení. Rozvinuli jsme metodu kulturní výměny. Lidé zpívali své národní tradiční písně, ve svých rodných jazycích. Nebylo ale nutné rozumět slovům, šlo o emoce, které jste prožívala. Je to skvělý způsob, jak se potkat s lidmi, místní kulturou. Tato vzájemná výměna pokračuje dodnes.

Odin Teatret stojí celá ta léta na osobnosti Eugenia Barby. Jaký je?
Spolupráce s ním není vždy jednoduchá, na divadelní scéně ale vytváří něco naprosto unikátního a mnohovrstevnatého. I když je to ale on, kdo soubor drží pohromadě, bez herců by se neobešel. Oni jsou zdrojem inspirace. V začátcích souboru těch podnětů bylo víc, kdy všechno bylo nové, než nyní po padesáti letech. Složení souboru se za tu dobu příliš nezměnilo, já patřím k nejstarším.

Co se se souborem stane, až Eugenio Barba a jeho členové jednou odejdou?
Upřímně nemáme tušení. Barba je ale stále plný energie, pořád tvoří nová představení. Uvidíme, co přijde. Já své dědictví ale předávám dál ve skupině Bridge of Winds, kterou vedu už přes třicet let. Jsou jako moje děti, vychovala jsem si je a dávám jim vše, co jsem se za svůj život naučila. Bude potom na nich, jak s tím naloží dál.

Se členy Bridge of Winds, kteří pocházejí z různých zemí světa, se scházíte po třicet let jednou ročně. Jak taková spolupráce probíhá?
Každé shledání začínáme naším obvyklým tréninkem, který nás vždy přivede zase dohromady. Soustavně také pracujeme na společném představení a máme koncert. V něm vždy zaznějí písně ze všech zemí, ze kterých pocházíme.

Jak se stalo, že je skupina tak mezinárodní, a co to přináší?
S Odin Teatret cestujeme po celém světě, potkáváme spoustu zajímavých lidí a navázali jsme spolupráci. Kulturní výměna je neuvěřitelná. Každý si ze svého prostředí přináší nějaké zkušenosti, vyjadřuje se určitým způsobem. Učíme se od sebe navzájem.

Řekla byste, že jsou lidé všude na světě stejní?
Jsme lidé, takže všichni máme něco společného. Jsme ale jiní, protože pocházíme z jiných kultur, a to je to, co mě tak baví. Kdybychom byli všichni stejní, nemohli bychom se tolik inspirovat. Jsme ale skupina, v níž má každý velké srdce.

***

Iben Nagel Rasmussen (*1945, Kodaň) je od roku 1966 členkou dánského avantgardního divadelního souboru Odin Teatret, který v roce 1964 založil italský autor a divadelní režisér Eugenio Barba a který boří hranice mezi divadlem, tancem a vokálním vystoupením. (Více zde…)