Idiotova vizionářská antiopera (2)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6
  7. 7
  8. 8

K novému nastudování Musorgského Borise Godunova v pražském Národním divadle
(Dokončení) 

Boris poprvé
Idea převést Puškinovo drama do podoby opery pochází od ruského historika, filologa a literárního vědce Vladimira Vasiljeviče Nikolského (1836–1888). Byl to on, kdo v roce 1868 s tímto nápadem tehdy devětadvacetiletého Musorgského seznámil. Na reformního „kučkistu“ (tedy člena „Kučky“, „Mocné hrstky“) Musorgského musela zapůsobit atraktivně a převratně – šlo o dílo velkého národního básníka s velkým národním historickým tématem, nabízející k hudební reflexi pestrou řadu různých prostředí i postav, a přitom zároveň o dílo, které – napsané již v roce 1825 a s cenzurními škrty knižně poprvé vydané 1831 – se až donedávna, a sice do roku 1866, nesmělo objevit na divadelním jevišti. Existovala tedy dokonce reálná šance, že Puškinův Boris Godunov bude mít svou operní premiéru dříve než premiéru činoherní. Ta se nakonec uskutečnila v Mariinském divadle v září 1870 – v době, kdy Musorgského opera již existovala ve své původní verzi a byla shodou okolností v témže divadle právě předložena k vyjádření ředitelské operní repertoárové komisi.

Na podzim 1868, kdy pravděpodobně začal Borise Godunova komponovat, měl za sebou Musorgskij nedokončenou operu Salammbô z let 1863–1866 podle stejnojmenné žhavé novinky Gustava Flauberta, jedinou významnější orchestrální skladbu (Noc na Lysé hoře, 1867) a řadu drobných kusů, většinou klavírních a písňových. A ještě jedno, sice opět nedokončené, ale pro vývoj jeho hudebně-divadelního myšlení velmi podstatné dílo – operu Ženitba podle Gogolovy hry, přesněji řečeno pouze její první jednání, které Musorgskij napsal za necelý měsíc na přelomu jara a léta 1868 těsně před tím, než se začal věnovat Borisu Godunovovi. Musorgského fragment Ženitby, jeden z prvních pokusů o operu postavenou na zásadách realismu, vychází z doslovného znění Gogolovy předlohy a modeluje svou hudbu pouze podle významu a emotivity textu a dramatické situace. Obdobný princip v téže době uplatňoval o generaci starší Alexandr Dargomyžskij při práci na opeře Kamenný host podle stejnojmenné Puškinovy „malé tragédie“. Opera, která se zříká prefabrikovaných hudebně-textových forem a pomocí stále proměnlivého tzv. melodického recitativu hledá působivé a pravdivé umocnění výrazu lidské řeči byla jednou z teorií prosazovaných členy „Mocné hrstky“. Groteskní hudební jazyk Musorgského Ženitby hojně využívající nerozvedené disonantní souzvuky, příkré modulace, neobvyklé intervalové kroky a jednoznačně upřednostňující variabilitu a otevřené možnosti deklamačního výrazu před řemeslně vypracovanou melodií a harmonií, předbíhá vývoj opery o nějakých třicet čtyřicet let (možná i o více…) a není divu, že Musorgského svéhlavost a – řekněme – tvůrčí zvědavost, která se projevila i v jeho následujícím scénickém díle, Borisu Godunovovi, byla pokládána i jemu blízkými kolegy za podivínství a kompoziční nešikovnost.Při psaní libreta pro svou novou operu se Musorgskij držel dvou poněkud protichůdných zásad: na jedné straně tam, kde to bylo možné, se snažil zachovat doslovné či téměř doslovné znění Puškinovy předlohy, na druhé straně však pro operu zvolil zcela jinou dramaturgickou koncepci než Puškin – zatímco v dramatu jsou obě hlavní linie, Borisova a Samozvancova, víceméně v rovnováze, Musorgskij usiluje o vytvoření opery s jedinou hlavní postavou a jedinou dějovou linií a Puškinovo téma nicotnosti člověka před silou dějinného chaosu nechává stranou. Je tak tedy progresivní i konzervativní zároveň. Z Puškinova dramatu vybírá celkem deset obrazů, z nichž sestavuje svých sedm v tomto sledu:

1. Lid shromážděný u Novoděvičího kláštera (odpovídá Puškinovým obrazům 2 a 3)
2. Korunovace (z Puškina převzat pouze Borisův monolog z obrazu 4)
3. Pimenova klášterní cela (zcela se shoduje s Puškinovým obrazem 5)
4. Krčma na litevských hranicích (zcela odpovídá Puškinově obrazu 8)
5. Carské komnaty v Kremlu (Puškinův obraz 10, do nějž je zakomponován Borisův monolog z obrazu 7)
6. Lid před chrámem Vasila Blaženého (shoduje se v hlavních rysech s Puškinovým obrazem 17)
7. Borisova smrt (spojeny Puškinovy obrazy 15 a 20)

Zastánci tohoto původního scénosledu tvrdí, že opera má takto jasné zacílení, komorní charakter a děj je soustředěně zacílen na ústřední postavu cara Borise Godunova. Odpůrci naopak tvrdí, že děj opery je neuzavřený, nehotový, protože příběh samotného Borise Godunova není tak silný, aby bylo možné postavit celou operu pouze na něm, a ostatní dějové linie – příběh Samozvance a „příběh“ lidu – vyznívají do prázdna. Viděli jsme již u Puškina, jak je postava Borise Godunova v pestrém celku hry nedynamická, jednoduchá a až příliš rozumářsky suchá. Za celou dobu vlastně nic nevykoná, pouze nastoupí v pochybách na trůn a od té doby jen reflektuje nepřízeň okolí a snaží se jí odolat. Je skutečně zarážející, že za pointu své opery Musorgskij zvolil carovu smrt, onu náhodnou, předem nepřipravenou událost, s níž se Puškinův car dokáže moudře a klasicisticky důstojně vyrovnat. Musorgskij si ovšem takto Borise nepředstavoval a jeho posun v chápání centrální postavy opery je vůbec tím největším rozdílem mezi Puškinovou dramatickou předlohou a jejím operním zpracováním. Musorgského Boris je labilní osobnost plná obav, nejistoty, melancholie a – jako operní dramatická postava vyjadřující se zpívaným slovem – pochopitelně mnohem náchylnější k silně emotivním projevům. Takový Boris je především mnohem lidštější, vnitřně složitější a nám jako jeho divákům nesporně bližší. Musorgskij přejímá od Puškina celé bloky veršů z jeho monologů, ale na mnoha místech zcela mění jejich vyznění a kontext. Hned první Borisova slova v opeře („Má duše je smutná. Podivný, bezděčný strach mi spoutal srdce zlověstnou předtuchou.“), připsaná Musorgským a zhudebněná v širokých, zatěžkaných frázích a tmavých orchestrálních barvách, zbavují jeho následující modlitbu, převzatou doslovně z Puškina, původně pouze slavnostního rázu a vrhají na ni stín strachu a nejistoty.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6
  7. 7
  8. 8

Hodnocení

Vaše hodnocení - Musorgskij: Boris Godunov (ND Praha)

[yasr_visitor_votes postid="157969" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments