Improvizace jako hra – Play Julyena Hamiltona

Zuzana Smugalová, 08.03.2015 15:45

Velký zájem diváků vyvolalo sólové představení Play Julyena Hamiltona, kterým ve čtvrtek 5. března 2015 vyvrcholil ve Studiu ALTA šestý ročník ImproEvents Prague. Toto každoroční setkání příznivců taneční (případně i hudební) improvizace je nejen workshopem s vybranou světovou osobností, ale především inspirativní událostí, jenž formuje českou taneční tvorbu, nabízí jí nové možnosti, otevírá nové dveře poznání a svobody tanečního projevu.Angličan Julyen Hamilton se věnuje vedení a výuce taneční improvizace a tanci jako takovému více než čtyřicet let. Od roku 1990 prezentoval po celém světě více než sto originálních představení založených na symbióze tance, živého textu a neopakovatelné atmosféře prostorů a architektury daných míst. Ta jsou pro jeho práci vždy velkou inspirací.

Nejinak tomu bylo i v Play. Více než šedesát minut tance, které mimochodem utekly jako voda, situačně vznikajícího přímo na místě s vlastním zvukovým doprovodem. V tom se střídaly Julyenovy abstraktní věty podobné veršům dadaistických básní či jeho komentář samotných pohybů se zvuky, které performer sám vytvářel. Trochu jako malý kluk, který si pohrává s tátovým nářadím, místem, reakcí okolí a vším, co se mu do jeho života nabízí. Každá věc má své možnosti, každé situace lze využít.

V tanečním slovníku Julyena Hamiltona bychom jen těžko hledali konvenční vazby a variace moderny. Improvizace založená na vizuální představivosti ve forsythovském stylu labanovské krychle dává tanečníkovi nekonečně mnoho možností, jak zpracovat nabízený materiál do struktury, která je výchozím aspektem těchto představení a zároveň zcela originálním pohybovým slovníkem současného tance. Pevně dané body jsou neměnné stejně jako úchyty napevno zabudované ve zdi. Impulzy, které určují změnu, musí být zcela konkrétní, ať se jedná o pohyb, slovo, nebo světelnou kombinaci. Text zde v určitých chvílích sice působil trochu populisticky, možná jako vedení pro ty, kteří se za každou cenu snaží naleznout příběhový smysl tam, kde se samotná podstata existence stává vodítkem k pochopení. Ovšem na druhou stranu bez něj by chyběla různorodost v dynamických aspektech celku jako takového. Hamiltonův hlas se měnil, přecházel do zpěvu i recitace, zvyšoval emoce i napětí stejně jako jeho taneční slovník a pohybový projev. Využití pouze jednoho z těchto dvou improvizovaných přístupů by působilo jednotvárně a po určité chvíli by se představení jistě stalo zdlouhavým. Nic takového ale nepřišlo. Improvizační vystoupení Julyena Hamiltona bylo svěží, dynamické, humorné i sentimentální, provokující i lehce nad věcí. Bylo takové, jak si jej publikum v AlLTĚ přálo, jak ve slovech jeho protagonisty zaznělo: „Jsem připraven na cokoli.“