Improvizace jako hra – Play Julyena Hamiltona

Velký zájem diváků vyvolalo sólové představení Play Julyena Hamiltona, kterým ve čtvrtek 5. března 2015 vyvrcholil ve Studiu ALTA šestý ročník ImproEvents Prague. Toto každoroční setkání příznivců taneční (případně i hudební) improvizace je nejen workshopem s vybranou světovou osobností, ale především inspirativní událostí, jenž formuje českou taneční tvorbu, nabízí jí nové možnosti, otevírá nové dveře poznání a svobody tanečního projevu.Angličan Julyen Hamilton se věnuje vedení a výuce taneční improvizace a tanci jako takovému více než čtyřicet let. Od roku 1990 prezentoval po celém světě více než sto originálních představení založených na symbióze tance, živého textu a neopakovatelné atmosféře prostorů a architektury daných míst. Ta jsou pro jeho práci vždy velkou inspirací.

Nejinak tomu bylo i v Play. Více než šedesát minut tance, které mimochodem utekly jako voda, situačně vznikajícího přímo na místě s vlastním zvukovým doprovodem. V tom se střídaly Julyenovy abstraktní věty podobné veršům dadaistických básní či jeho komentář samotných pohybů se zvuky, které performer sám vytvářel. Trochu jako malý kluk, který si pohrává s tátovým nářadím, místem, reakcí okolí a vším, co se mu do jeho života nabízí. Každá věc má své možnosti, každé situace lze využít.

V tanečním slovníku Julyena Hamiltona bychom jen těžko hledali konvenční vazby a variace moderny. Improvizace založená na vizuální představivosti ve forsythovském stylu labanovské krychle dává tanečníkovi nekonečně mnoho možností, jak zpracovat nabízený materiál do struktury, která je výchozím aspektem těchto představení a zároveň zcela originálním pohybovým slovníkem současného tance. Pevně dané body jsou neměnné stejně jako úchyty napevno zabudované ve zdi. Impulzy, které určují změnu, musí být zcela konkrétní, ať se jedná o pohyb, slovo, nebo světelnou kombinaci. Text zde v určitých chvílích sice působil trochu populisticky, možná jako vedení pro ty, kteří se za každou cenu snaží naleznout příběhový smysl tam, kde se samotná podstata existence stává vodítkem k pochopení. Ovšem na druhou stranu bez něj by chyběla různorodost v dynamických aspektech celku jako takového. Hamiltonův hlas se měnil, přecházel do zpěvu i recitace, zvyšoval emoce i napětí stejně jako jeho taneční slovník a pohybový projev. Využití pouze jednoho z těchto dvou improvizovaných přístupů by působilo jednotvárně a po určité chvíli by se představení jistě stalo zdlouhavým. Nic takového ale nepřišlo. Improvizační vystoupení Julyena Hamiltona bylo svěží, dynamické, humorné i sentimentální, provokující i lehce nad věcí. Bylo takové, jak si jej publikum v AlLTĚ přálo, jak ve slovech jeho protagonisty zaznělo: „Jsem připraven na cokoli.“+++===
Hodnocení autorky recenze: 80 %