Choreografka Sylva Šafková vystavěla představení v souladu s hudbou skladatele Tomáše Reindla, který sám spolu s komorním obsazením orchestru hrál na scéně. V jakési expozici se diváci mohli seznámit s tanečníky i hudebníky současně, v mírně zšeřelém sále mohli být i na pochybách, kdo patří ke kterému souboru, protože všichni aktéři na sebe postupně začali reagovat a provádět zatím jednoduché výměny na scéně. Struktura se však rozdělila a performeři zůstali od hudebníků odděleni.
Scénu (Anna Chrtková) v choreografii rozdělily dvě diagonálně protnuté stěny, které při bližším ohledání odhalily velmi praktickou podstatu posuvných okenních zástěn, vtipně jednoduché řešení umožnilo “přestavbu” zatažením provázku a atmosféru stačilo doladit teplými barvami slunce v savaně a na druhé straně jeviště měsíční nocí, anebo nad prostorem spustit červánkovou fialovou oblohu soumraku (light design Martin Špetlík). Scénografie tak mohla doslova tančit spolu s interprety. Čtyřdílná skladba předurčila strukturu večera, přičemž třetí část provedli hudebníci sami. Inscenace by snad mohla v tomto okamžiku i skončit, ačkoli závěrečná část byla vypjatě dynamická. Ale jde o vcelku náročný úkol, zůstat stále soustředěný ve sledování návazností pohybů tanečníků na hudbu a následně na sebe navzájem při téměř hodinovém představení.
Sylva Šafková není autorkou, která by choreografie chrlila rok co rok, i proto její slovník není předvídatelný, což je příjemné. Tanečníky nechává repetovat jednoduchá gesta a rozvíjet pohyb do zbytku těla, postavy rozpohybovat jako v jednolitém celku a pak rozpojit jako korálky z přetržené nitky. INspiraCe je jako choreografické sochařství: tanečníci jsou skulpturami, které ale neustále proměňují svou tvárnost a nesetrvávají ve formě nedotknutelných sousoší. Výtvarný dojem je však dominující. Jsou to oblé i ostré tvary a hrany, ale všechny na pohled uspokojující touhu po kráse, pohyby izolované i plynulé, podle toho, jakým rytmem je vede hudba. Ale i vlastní dech, který má chvílemi obdobnou úlohu a který trochu slyšíme i v názvu inscenace.
Tanečníci však v žádném případě nejsou neživými nástroji chladného vzezření, příměr k výtvarnému umění má navodit spíše dojem z tvaru pohybu, než jeho citové a energetické postavy. INspiraCe je zároveň choreografií prudce živočišnou a dynamickou, tanečníci v ní utápějí všechnu svou fyzickou sílu a esprit, do pohybů, byť většinou přísně kontrolovaných, se vrhají plnou energií, a vlna pohybu je tak živá a pulzující. Francesca Amante, Tomáš Červinka, Francesca Ginepro, Simona Machovičová a Filip Staněk, všichni jsou vybaveni pro náročnou choreografii, všichni v sobě nacházejí divokost instinktu a plavnost velké šelmy. Těžko někoho vyzdvihnout nad jiné, protože každý přichází pokořit svou vlastní hranici a dohromady přitom působí jako jednolité těleso.
Vkusný taneční večer, jakých publikum po událostech posledních sezon má velmi zapotřebí, být na dosah tanečníkům, slyšet jejich dech, vnímat jejich energii a nasměrovat své zrcadlové neurony k vnitřnímu pocitu pohybu a sounáležitosti.
INspiraCe
Choreografie: Sylva Šafková
Hudba: Tomáš Reindl / Omnion
Scénografie: Anna Chrtková & Sylva Šafková
Světelný design: Martin Špetlík
Kostýmy: Anna Chrtková & Monika Kojetská
Účinkují:
420PEOPLE – Francesca Amante, Tomáš Červinka, Francesca Ginepro, Simona Machovičová, Filip Staněk
Orchestr BERG – Jana Jarkovská (flétna), Jana Kubánková (housle), Kateřina Lískovcová (viola), Helena Velická (violoncello), Zlata Vohryzková (klarinet) & Tomáš Reindl / Omnion (elektronika, tabla ad.)
Premiéra: 17. srpna 2021, Divadlo Archa
