International Opera Awards a Pražský filharmonický sbor

O pozoruhodné inscenaci opery Kupec benátský, kterou na motivy Shakespearovy předlohy zkomponoval v sedmdesátých letech minulého století polský skladatel André Tchaikowsky (1935–1982) a kterou nastudovali ve světové premiéře 18. července 2013 na operním festivalu v rakouském Bregenzu, jsme už loni přímo z místa informovali (naši reportáž najdete zde).Inscenace v režii Keitha Warnera s Vídeňským symfonickým orchestrem, v jehož čele stál dirigent Erik Nielsen, a s naším Pražským filharmonickým sborem se sbormistrem Lukášem Vasilkem se setkala s nadšenými ohlasy nejen v rakouském a německém tisku, ale také třeba v britských Financial Times. Nebylo proto vlastně až takovým překvapením, že tato inscenace teď získala prestižní hudební ocenění International Opera Awards v kategorii světová premiéra. Důvod k rozhovoru s ředitelkou Pražského filharmonického sboru Evou Sedlákovou.

Vaše první dojmy, když jste se dozvěděli o ocenění International Opera Award pro Kupce benátského, na jehož inscenaci váš sbor v Bregenzu spolupracoval?

Jednoduše velká radost a nadšení. Je to pro nás pocta a zároveň potvrzení, že enormní práce a čas, který s kolegy pan sbormistr Vasilek věnoval nastudování opery, stál za to.

Jak náročné je pro sbor zhostit se takového partu, jako je třeba právě André Tchaikowsky a jeho Kupec benátský? Kolik zkoušek pro sbor podobná inscenace obnáší ještě před odjezdem na místo a kolik přímo na místě?

Obecně při nastudování operního díla odvede sbor největší penzum práce na svých samostatných zkouškách ve zkušebně se sbormistrem. V první fázi musí všichni svůj part nastudovat, první zkoušky často probíhají nejprve po jednotlivých hlasech. Ve druhé fázi se jej musí naučit zpaměti. Na první zkoušku s režisérem pak už musí jít sbor perfektně a definitivně připraven. V případě Kupce, který je extrémně náročný a klade obrovské nároky na technickou kvalitu sboru, to byly celé týdny zkoušek v Praze a potom ještě přibližně čtyři týdny zkoušek na místě v Bregenzu.

Vedle Kupce benátského v divadle váš sbor v Bregenzu účinkoval i v Kouzelné flétně na velké jezerní scéně. To zvládnete obojí vlastními silami? Nebo jste na festival museli odjet s výpomocemi?

Tak je tomu každý rok. Mimo hlavní scény na jezeře sbor pravidelně nastuduje jednu operu soudobého skladatele, kterou potom spolu s dirigentem, sólisty a Vídeňskými symfoniky provede na festivalu ve světové premiéře. Rok před tím – 2012 – to byla opera Solaris Detleva Glanerta. Vzhledem k extrémní náročnosti a nutném počtu zkoušek ještě před odjezdem do Bregenz ani není možné uvažovat o externistech. To musíme zvládnout vlastními silami.

Jaká je vůbec historie vystupování Pražského filharmonického sboru na festivalu v Bregenzu? Bylo hodně těžké se tam uchytit? A jak „samozřejmě“, automaticky přicházejí pozvání na ročníky nové?

Poprvé jsme na festivalu vystupovali v roce 2010, kdy jsme byli schopni ve velmi krátkém čase nastudovat tehdejší tamní repertoár a zastoupit za sbor, se kterým se vedení festivalu rozešlo. Od té doby naše spolupráce pokračuje a s velkou radostí mohu říct, že se rozvíjí. Již teď máme pozvání na další ročník. Hostování je samozřejmě podloženo našimi trvalými vynikajícími výsledky. Vedení tak prestižního festivalu, jako je Bregenz, má opravdu velké možnosti výběru spolupracovníků. Pozvání tedy určitě není automatické, ale je založeno na jistotě kvality sboru. Pražský filharmonický sbor je nyní v Bregenzu rezidenčním sborem. Byli jsme opět pozváni i přesto, že se vyměnil tým hlavního režiséra.Co ocenění International Opera Awards pro projekt, na němž se sbor výrazně podílel, znamená pro Pražský filharmonický sbor v praxi? Myslím tím hlavně případný dopad na jakýsi řekněme „rating“ sboru? Na to, jak je venku žádaný?

Oznámení o ocenění jsem rozeslala našim stálým partnerům a samozřejmě toho ještě využiji i v dalších jednáních. Byla jsem až překvapena, jakou prestiž ocenění má a s jakým ohlasem se tato zpráva setkala. Určitě nám to pomůže v navazování dalších kontaktů. Je to taková známka kvality, o které potom nemusíte ani mluvit. Je samozřejmá.

Jak velký vliv má na podobná zahraniční pozvání, jako to do Bregenzu, cena sboru? Jak „drazí“ jste při porovnání s konkurencí? A co – pochopitelně vedle samotné prestiže – znamenají zahraniční vystoupení pro samotný rozpočet Pražského filharmonického sboru?

Řekla bych, že ocenění má vliv na pozvání obecně. Na „cenu sboru“ jako takovou bezprostřední vliv nemá. Ale je to důležitá zpráva, která nám, doufám, pomůže otevřít další dveře. Pro rozpočet sboru mají zahraniční angažmá naprosto zásadní význam. Znamenají každoročně zhruba 70 procent všech našich výnosů. Bez koncertních vystoupení v zahraničí bychom rozpočet nesestavili.

A nejbližší zahraniční plány Pražského filharmonického sboru? Myslím tím pochopitelně nejen Bregenz?

V květnu nás čekají tři koncerty s Mahler Chamber Orchestra a Leifem O. Andsnesem v Itálii a Švýcarsku, v červnu budeme zpívat na festivalu v katedrále St. Denis v Paříži s Francouzským rozhlasovým orchestrem, ve druhé polovině června nás čeká koncert s Českou filharmonií na festivalu v Bad Kissingenu, kam se ještě jednou vrátíme v červenci na koncert s Mnichovským rozhlasovým orchestrem. Dále pravidelná „operní“ angažmá ve švýcarském St. Gallen a již mnohokrát zmíněný Bregenz. Nemohu se nezmínit, i když to není v úplně nejbližší budoucnosti, že na podzim bude sbor vystupovat na koncertech v Mexiku a Spojených státech. Tam vystoupíme, mimo samostatných koncertů, na dvou koncertech v Los Angeles a San Franciscu i s Českou filharmonií a Jiřím Bělohlávkem. Na programu je Dvořákova Stabat mater.

Děkuji za vaše odpovědi a přeji hodně dalších úspěchů!
www.filharmonickysbor.cz

Foto Bregenzer Festspiele, archiv PFS  

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na