Italské operní hity se Zuzanou Markovou a Simone Piazzolou
Zuzana Marková je další z českých sólistek (i sólistů), kteří na začátku své kariéry odešli do zahraničí – ať už u nás nepovšimnuti nebo bez vize svého dalšího rozvoje. Tam se prosadili i v dnes tak tvrdé mezinárodní konkurenci a domů se vracejí jako uznávané osobnosti, o které však naše divadla projevují kolísavý zájem (a určitě stojí za zamyšlení, proč se tak děje).
Zuzana Marková po Pražské konzervatoři dala před dalším studiem vysoké umělecké školy přednost divadelní praxi, kterou jí poskytla ostravská opera (Zerlina, Jitka v Daliborovi, Micaela v Carmen). A jak sama prozradila (rozhovor se Zuzanou Markovou na Opera Plus zde), současný pěvecký základ získala až během působení v operním studiu v Boloni v letech 2010-11, které ji nasměrovalo k sopránovým rolím postaveným na italském belcantu včetně zvládnuté techniky koloratur. Tedy do oboru Traviat, Gild, Lucií z Lammermooru nebo i Julií (Gounod), které sice patří k těm nejčastějším v repertoárech současných operních divadle, ale zároveň Zuzanu Markovou vystavuje srovnání v té obrovské plejádě inscenací a nahrávek.
V této konkurenci Zuzana Marková obstála. Především je obdařena muzikalitou, díky níž mohla na Pražské konzervatoři vedle zpěvu studovat i dirigování (včetně sbormistrovství) a klavír, ale i pohybovým a hereckým talentem. Její pražský koncert se opíral o svrchovanou profesionalitu a zvládnutou pěveckou techniku belcanta v měkce znějícím sopránu vyrovnaném ve všech rejstřících, s perlivými koloraturami, intonačně dokonalými intervalovými skoky a širokou škálou dynamiky i perfektně zvládnutou deklamací. Třebaže začátek koncertu ve výstupu Elviry Walton Qui la voce sua soave… Vien, diletto z Belliniho Puritánů spíše teprve „startoval“ další program, představila hrdinky Donizettiho a Verdi oper v mnoha nuancích jejich emočního rozpoložení. Byla Lucií z Lammermooru ve chvíli, kdy s nadějí ale i zlou předtuchou svého osudu vypráví u fontány o přízraku mrtvé ženy (Regnava nel silenzio), nebo když se v duetu s Enrikem hroutí po zprávě o údajné nevěře jejího milence (Appresti, Lucia – Se tradirmi tu potrai). Vystihla i klukovskou nezbednost pážete Oscara, když při Maškarním plesu odmítá prozradit převlek svého pána (Saper vorreste). Zprostředkovala i váhání Violetty mezi svobodným životem kurtizány a závazkem lásky k jednomu muži (è strano!… Sempre libera) a dívčí roztouženost naivně zamilované Gildy (Caro nome). A přidala ještě Gounodův nadýchaný valčík Julie.
Partnerem Markové byl na koncertě italský barytonista Simone Piazzola, sólista předních operních domů především v italském operním repertoáru. Z jeho ztvárnění árií Enrica Ashtona, hraběte Luny (Trubadúr), Renata (Maškarní ples) nebo Germonta (La traviata) bylo zřejmé, jak má tyto role v oboru lyrického barytonu hluboce zažité, bez přehnané afektovanosti, zatímco vztek, rozčilení a zlost Rigoletta, když hledá svou unesenou dceru (Cortigiani, vil razza dannata), v dramatičtější výrazové poloze už neměly takovou zlověstnost.
Jednoznačným benefitem koncertu byla spřízněnost hlasů obou sólistů. Na rozdíl od nedávného pražského vystoupení Simony Šaturové s něžným sopránem a Atally Ayna s pavarottiovským tenorem, kteří se k sobě pěvecky vůbec nehodili, patřila dueta Markové a Piazzoly k vrcholným částem večera. Bylo možné si vychutnat přelévání vztahů poručnického bratra, který ovládá svou sestru (Lucia di Lammermoor), otce, který kvůli společenským konvencím přiměje milenku svého syna, aby ho opustila (La traviata) i otce zasaženého neochvějným milostným vzplanutím své dcery k vyhlášenému svůdci žen (Rigoletto).
Koncerty hvězd světové opery někdy „stůňou“ na ne právě zaujatý výkon orchestru. Tentokrát italský dirigent Francesco Ivan Ciampa se zkušeností především v italských operních divadlech úsporným, přesným a čitelným gestem nejen soustředěně vedl, ale především inspiroval Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK k empatickému vzmachu. Ciampovo vedení se vymykalo našim standardům především citem k sólistům a jejich maximální podporou tak, aby vyzněly jemné finesy belcanta i výrazové nuance rubat, akcentů ve frázích, přechodů v dynamice. A bylo obdivuhodné, jak přitom dokázal využít každé chviličky, kdy nechal orchestr rozeznít v plném zvuku jako další výrazový prostředek v bohatě rozvinuté paletě kontrastů.
Notoricky známé „hity“ z Traviaty a Rigoletta, ale i Lucie di Lammermoor se tak rozsvítily v mnohotvárných barvách a odstínech. Po koncertě Zuzany Markové a Simona Piazzoly a vedení orchestru Franceskem Ivan Ciampou se bude chodit do našich operních divadel na Traviatu, Rigoletta nebo Lucii z Lamermooru nesnadno. Oba nasadili pomyslnou laťku, jak interpretovat role tohoto repertoáru, vysoko.
Hodnocení 80 %
Zuzana Marková a Simone Piazzola
Dirigent Francesco Ivan Ciampa, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK.
Smetanova síň Obecního domu 5. listopadu 2018.
Program
VINCENZO BELLINI (1801–1835)
Qui la voce sua soave… Vien, diletto (Elvira Walton)
Puritáni, 2. dějství
GAETANO DONIZETTI (1797–1848)
Vien, Leonora! (Alfonso XI)
Favoritka, 2. dějství
Regnava nel silenzio (Lucia)
Lucia di Lamermoor, 1. dějství
Cruda, funesta smania (Enrico)
Lucia di Lamermoor, 1. dějství
Preludio
Lucia di Lamermoor, 2. dějství
Appressati, Lucia – Se tradirmi tu potrai… (Enrico Ashton & Lucia)
Lucia di Lamermoor, 2. dějství
GIUSEPPE VERDI (1797–1948)
Il balen del suo sorriso (Luna)
Trubadúr, 2. dějství
Saper vorreste (Oscar)
Maškarní ples, 3. dějství
Eri tu che macchiavi quell’anima (Renato)
Maškarní ples, 3. dějství
přestávka
GIUSEPPE VERDI
Předehra
La traviata
È strano!… Sempre libera (Violetta)
La traviata, 1. dějství
Madamigella Valery ? – Sono io (Giorgio Germont & Violetta)
La traviata, 2. dějství
Di Provenza il mar (Giorgio Germont)
La traviata, 2. dějství
Caro nome (Gilda)
Rigoletto, 1. dějství
Cortigiani, vil razza dannata (Rigoletto)
Rigoletto, 2. dějství
Předehra
Rigoletto
Parla… siam soli – Tutte le feste al tempio – Sì, vendetta (Rigoletto & Gilda)
Rigoletto, 2. dějství
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
