Jak by asi byl spokojený Bohuslav Martinů?

Po koncertním programu (který zařadila z důvodů absence nových premiér i do svého předplatného) sáhla Státní opera hlavně z důvodů finančních – na nové nastudování (nejen) některé z Martinů oper tu nemají peníze… (Za éry Daniela Dvořáka v čele Státní opery jsem skutečně netušil, že za pár let budu na tyhle časy, třeba s Martinů Vojákem a tanečnicí v režii Davida Poutneyho, vzpomínat s hlubokým povzdechem a konstatováním “To byly doby”…).
Sentiment stranou a k věci: Program slavnostního koncertu se zdál být sestaven docela dobře – výhradně z děl Martinů: Symfonické preludium pro velký orchestr Skála, orchestální svita z 1.dějství opery Divadlo za bránou, Saltarello z Mirandoliny a dva úryvky z Ariadny před přestávkou, po ní světová (!) premiéra Nokturna č.1 fis moll (několikastránkový rukopis uchovaný v Centru Bohuslava Martinů v Poličce, který vydalo v září 2009 Editio Bärenreiter Praha) a konečně kantáta pro baryton, smíšený sbor a varhany Česká rapsodie. To vše v provedení orchestru a sboru Státní opery, přizván byl šéfdirigent Severočeské filharmonie Teplice Charles Olivieri-Munroe.

Výsledek? Za nezájmu publika a poloprázdného hlediště (alespoň v první večer) byl dojem značně rozpačitý. Zatímco úvodní Skála přece jen ještě slibovala, že ve Státní opeře se zase jednou aspoň trochu pochlapili, s nemastně neslaně zahranou suitou z Divadla za bránou byly naděje ty tam. Pravda, dvě ukázky z Ariadny nevyzněly nejhůř (zatímco solidnímu Martinu Šrejmovi připadl vzásadě nenáročný part Strážce, Simona Houda-Šaturová árii hlavní hrdinky nezůstala nic dlužna – byť jsem se nemohl zbavit dojmu, že Jana Jonášová byla před lety pro tuhle roli vhodnějším hlasovým typem). Zato v kantátě Česká rapsodie dokonal své sbor Státní opery: Nesezpívaný, budící dojem, jakoby šlo o jeho první zkoušku. V ženských hlasech to vypadalo, že jedna z dam sboru chce za každou cenu být sólistkou, mezi pány to nebylo o mnoho lepší… Barytonista Stanislav Sem (nedávno do Prahy přesídlil z Českých Budějovic) má sice nadějný hlasový fond, ale hlavně jeho výšky prozrazovaly, že na sobě musí ještě pracovat.