Jak Michal Štípa zvládá svých 190 centimetrů

V pražském Národním začíná už svoji šestou sezónu. Dřív byl hvězdou v Brně. A po změně svého působiště se jí stal prakticky hned i v Praze. Přesto je pro Michala Štípu letošní září v jedné věci úplně nové. Poprvé totiž vstoupil do nové baletní sezóny jako nedávno jmenovaný první sólista. Blahopřejeme a tady je první otázka:

O+

Dá se to lehce najít na internetu, tak snad neprozradím nic nechtěného: Na podzim vám bude třicet. Jak to berete? Bude to pro vás velký zlom? Je takový věk v profesi špičkového tanečníka plus anebo spíš mínus?

Z osobního pohledu v tom žádný rozdíl nevidím, ale je pravdou, že jsem si slíbil, že s úderem třiceti přestanu mluvit sprostě, začnu se chovat vyrovnaně a dospěle. A taky budu daleko víc investovat do svého důchodového pojištění :-). A po profesní stránce – tento věk přináší jisté výhody i nevýhody. Mezi výhody bezpochyby patří zralost, herecké a taneční zkušenosti. Nevýhodou je naopak opotřebování těla, které je způsobeno náročností tohoto povolání. To je ale u každého tanečníka individuální.

S.Prokofjev: Romeo a Julie (ND Praha-choreografie Y.Vamos) (Romeo-s A.Pollertovou jako Julií)

Cítíte už nějaký větší rozdíl mezi vaší generací a mladými tanečníky, kteří přicházejí ze školy? Pokud ano, v čem?

Jistěže ano. Myslím, že dnešní generace nemá tolik úcty ke starším kolegům a divadelní hierarchii vůbec, jak tomu bylo u nás. Jsou daleko suverénnější a sebevědomější.

Máte před sebou už šestou sezónu svého angažmá v pražském Národním. Jak rychle vám to uteklo? A co Vám dalo nejvíc zabrat?

Utíká to strašně rychle. Než se nadějete, máte za sebou další premiéru, další roli a další sezonu. Nejvíc mi dává zabrat skloubení práce a osobního života. Vzhledem k mému pracovnímu vytížení mi totiž na soukromý život nezbývá moc času, což je mi ze strany mých blízkých často vytýkáno.

Nejednomu divákovi by se mohlo zdát, že jste po svém příchodu do Prahy dlouho prakticky neměl až na Alexandra Katsapova žádnou konkurenci. Klame takové zdání nebo ani moc ne?

Musím říct, že žádného ze svých kolegů nevnímám jako konkurenci. Jsem si vědom, že každý z nás v něčem vyniká. To, čemu vy říkáte konkurence, já vnímám jako něco, co může posloužit k dobrým účelům – můžete se od sebe něčemu naučit a „vyhecovat se“ k lepším výkonům.

Před pár lety jste v jednom z rozhovorů dost nezvykle otevřeně přiznal, že vaší slabinou jsou nečisté piruety, kvůli nesprávné koordinaci tuším bezmála 190-ti centimetrového těla. Jak jste na tom s piruetami teď? Přišel jste už na ten správný „grif“?

Ano, měl jsem víc než 5 let na to, abych svých 190 cm přinutil otočit na zemi víc než dvakrát 🙂

P.I.Čajkovskij: Labutí jezero (ND Praha-choreografie K.Greve) (Siegfried-s N.Márovou jako Odettou)

Docela bych se vsadil, že přednost dáváte klasice před modernou. Mýlím se? Jak to s vašimi preverencemi baletního repertoáru je?

Sólo pro tři (Brel-Vysockij-Kryl) (ND Praha-choreografie P.Zuska)

Řada českých tanečníků v posledních letech odešla do zahraničí a drtivá většina z nich se tam rozhodně neztratila. Neuvažoval jste někdy o podobném kroku také? Měl jste takové konkrétní nabídky?

P.I.Čajkovskij, K.H.Stolze: Oněgin (ND Praha-choreografie J.Cranko) (Lenský)

Co jste ochoten prozradit ze svého soukromí? Jaký je ten „civilní“ Michal Štípa?

Jsem netrpělivý, někdy bývám náladový, poslední dobou piji nápoj s aloe vera, mám rád čerstvé květiny v bytě, i když to tak možná nevypadá, jsem v jádru duše kutil, mám rád rychlou jízdu v autě, ale nerad platím pokuty, mám rád pohled z Lávky na Hrad, i když nepopírám, že z Hradu na Lávku by to bylo mnohem lepší…:-)

www.michalstipa.estranky.cz

fota: Diana Zehetner/archiv