Jak nové vedení Slovenského národního divadla napravuje chyby svých předchůdců?

Od jmenování nového ředitele Slovenského národního divadla Mateje Drličky a jeho týmu spolupracovníků uplynulo právě v těchto dnech prvních sto dní. To je doba, po kterou nové vedení již mělo dostatek času a možností zjistit, co je z počátečních plánů na změnu reálné a co ne. Dosud uskutečněné kroky začínají stále zřetelněji vykreslovat kontury předpokládaného nového směru.

Slovenské národní divadlo zaměstnává přibližně 900 lidí a spravuje tři budovy. Je tedy poměrně mohutným kolosem s tomu odpovídajícím aparátem a administrativou. Přesto v divadle donedávna nebyly zavedeny mnohé základní manažerské postupy.

Divadlo tři roky nemělo ekonomického ředitele, přestože hospodaří s rozpočtem od 19 do 25 milionů eur ročně. Existovalo ekonomické oddělení, ale to nemohlo ani zdaleka nahradit člověka s konkrétní ekonomickou vizí, který ji v argumentaci s oponentem prosazuje, obhajuje a v součinnosti s ní pak divadlo řídí po ekonomické stránce. Člověka, který by v ekonomické oblasti činil zásadní rozhodnutí a nesl za ně také odpovědnost – včetně odpovědnosti právní.

SND nemělo dokonce ani právní oddělení. V útrobách budovy byly roztroušeni lidé s právním vzděláním, ti ale neměli statut samostatné jednotky odpovědné za výstupy směrem ven. Divadlo si vytváří právní oddělení až teď, bude mít nejen samostatnost, ale i vyhrazený vlastní prostor.

Pro osoby přicházející ze soukromé sféry byl seznam nesmyslných, absurdních a přitom dlouhodobě přetrvávajících fenoménů panujících v této instituci šokující. Matej Drlička jako příklad uvádí obsazení pozice hlavního kontrolora. Tu má za normálních okolností provádět objektivní, nezávislý a nestranný profesionál, přičemž v divadle ji prováděla ředitelka lidských zdrojů, která je zároveň i předákem odborové organizace. Kontrolovala tedy i samu sebe. Šlo sice jen o dočasné zastupování, ale jakoby nikdo nepociťoval potřebu vypsat řádné výběrové řízení na takovou pozici. Nové vedení mělo ambici vybrat člověka, který má v této oblasti rozsáhlé zkušenosti. Kandidát se údajně už našel – bude mít mimo jiné za úkol odstranit i nedostatky popsané v auditech Ministerstva kultury.

V této souvislosti je třeba zmínit, že zveřejněné audity ministerstva jsou jedna věc, ovšem zcela jinou věcí jsou vnitřní audity, které si divadlo momentálně provádí pro vlastní potřebu. Ty se nezveřejňují. Mají za úkol odhalit neefektivní místa jednotlivých provozů. Divadlo na tento účel potřebovalo zdatného auditora a proto byl přizván holandský specialista slovenského původu, který se věnuje ozdravování průmyslových podniků.

Historickou budovu bude nutné uzavřít, poněvadž její divadelní technologie jsou ve stavu, kdy doslova ohrožují umělce na životě. Kotel v budově je z roku 1970, mnoho zařízení tam nemá potřebnou revizi.

Umělecko-dekorační dílny sídlí v budově z padesátých let, která v dnešní době vypadá tak, jako tenkrát. Jde o unikátní technický objekt, ovšem po tolika letech užívání je již v nevyhovujícím stavu.

Investiční dluh v divadle je obrovský. V rámci auditu byl vytvořen seznam potřebných oprav a renovací, který se sumárně vyšplhal zatím až k dvaceti milionům eur. Jde například o ozvučení sálů, osvětlovací techniku, mikroporty, novou podlahu pro baletní umělce a tak dále.

Divadlo má jeden z největších sálů ve městě. Po zahájení normálního provozu by ho ve dnech, kdy nebudou probíhat představení, bylo možné i pronajímat. Ovšem nájemce by si musel všechny technologie přivést s sebou, protože ty divadelní nefungují, respektive jsou ve velmi špatném stavu.

Vytvořil se ozdravný plán a aby nedošlo k tomu, že na ministerstvu se s ním začnou poprvé seznamovat až po sto dnech, konzultace probíhaly průběžně. Součástí přehodnocení má být i nový mzdový řád, jenž má odstranit potenciální diskriminaci na základě pohlaví a věku přetrvávající z minulosti. Konečným výsledkem celého procesu je návrh nového kontraktu mezi divadlem a jeho zřizovatelem, který má vycházet z podrobně zmapovaného manévrovacího prostoru a rovněž nový návrh rozpočtu, ve kterém je vypracován každý jeden náklad tak, aby divadlo umělo každou jeho položku srozumitelně obhájit a vysvětlit.

Kontrakt divadla s ministerstvem je základní listinou, která definuje, co má národní divadlo dělat. Jsou v něm dohodnuté počty představení, počty premiér a mnohé další ukazatele, přičemž kontrakt dává divadlu základní finanční rámec, ve kterém se může pohybovat. Je veřejným tajemstvím, že nové vedení doufalo, že odcházející management tuto otázku už přenechá novému týmu a nebude žádný kontrakt podepisovat. Bohužel se tak nestalo. Doslova v posledních dnech svého funkčního období bývalé vedení podepsalo kontrakt ve výši 16,8 milionu eur, což je částka nedostatečná i v pandemickém roce, kdy divadlo většinu času nehraje.

Původní rozpočet SND za minulý rok činil 19 milionů eur. Poté, co předchozí vedení zvalorizovalo platy ve výši více než 4 miliony eur, došlo k fixnímu navýšení o tuto částku i v ostatních projekcích rozpočtů do budoucna (protože zpětně snižovat platy, které jsou i tak směšně nízké, je zcela nereálné). Loňský rozpočet (již po valorizaci platů) se tak nakonec vyšplhal na přibližně 23 milionů eur.

Vzhledem ke skutečnosti, že více než 70 procent nákladů národního divadla tvoří mzdy, je zřejmé, že na tento rok by necelých 17 milionů stačilo právě jen na pokrytí mzdových požadavků a už na nic víc. Divadlo by tak obrazně řečeno nemělo za co hrát a ani svítit. Většina zaměstnanců je momentálně na “překážce na straně zaměstnavatele”, což je právní režim, ve kterém zaměstnanci dostávají jen 80procentní plat. Rolovné momentálně nedostávají žádné, takže dlouhodobě je takový stav neudržitelný.

“Národní diavadlo není v této chvíli atraktivním prostorem pro nové umělce. Celkové (finanční) podmínky nejsou ideální. Ve světě chce každý umělec pracovat v národním divadle své země, je to něco jako meta. U nás tomu bohužel tak není, neboť nemáme mladým lidem co nabídnout. Toto musíme změnit,” říká nový ředitel Matej Drlička.