Jak originálně zakončit sezonu

Zápisník Jindřicha Bálka (88)

Závěrem pražské sezony bývalo Pražské jaro, ale pár let je to jinak a pořadatelé se pouštějí do samostatných, dramaturgicky originálních koncertů. A letos je to obzvlášť výrazné. PKF, Česká filharmonie i FOK mají svá svébytná zakončení – PKF se loučila s šéfovským obdobím Jakuba Hrůši, Česká filharmonie měla svůj mimořádný koncert na Hradčanském náměstí a FOK má svůj závěrečný koncert teprve před sebou a ozvláštní ho Wagnerem v podání Adama Plachetky.

Koncert Jakuba Hrůši měl svou vydařenou dramaturgii, s Haydnovou koncertantní symfonií, ve které se mohla sólově představit celá řada hráčů orchestru. A s mladistvým a zároveň zralým triptychem Příroda, Život, Láska Antonína Dvořáka. Formát klasického koncertu s Velkou symfonií Franze Schuberta zvolil i FOK a doplní o Wolframovu Písní o večerniciTannhäusera i monologem Hanse Sachse z Mistrů pěvců norimberských v podání Adama Plachetky.Zcela jinou cestou se vydává už třetím rokem Česká filharmonie a letos to bylo patrně nejvydařenější. Jejich galakoncert pod širým nebem měl vedle dobré hudební stránky některé zcela netypické rysy. V Praze není snadné pořádat koncert pod širým nebem, a ani slovutné Staroměstské náměstí není zrovna ideální. Hradčanské náměstí je rozhodně lepší, i když poloha je neméně zavazující a to možná vede pořadatele ke snaze ukázat vždy „něco navíc“. A tak místo Vltavy zněl na úvod Tábor jako připomínka blížícího se Husova výročí. Pozván byl klavírista Kiril Gerstein, takže místo Slovanských tanců zazněly Variace na Paganiniho téma a Rapsodie v modrém.Zájem publika byl veliký, zdařil se i televizní přenos a moderování Marka Ebena. Přesto byl koncert výjimečný ještě v jedné věci – Česká filharmonie se jednoznačně rozhodla nepropagovat koncertem jenom sama sebe, ale upozornit jedno z našich nejpalčivějších společenských témat. Na pódiu se objevil Šimon Pánek a bylo možné přispívat na projekt Člověka v tísni nazvaný Lepší škola pro všechny. A pokud někoho hned napadla příznačná otázka, do které africké země peníze půjdou, byl rychle vyveden z omylu. Je to projekt, který vyvažuje některé dluhy našeho domácího školského systému, tam kde tradiční instituce nejvíc selhávají. A k tomu mířila i závěrečná hudební tečka, o kterou se postarala Ida Kelarová a sbor romských dětí Čhavorenge. Ani to není jednorázové gesto, ale projekt, který už připomněl i koncert ke Dni studentstva 17. listopadu. Někteří členové orchestru hrají na akcích pořádaných pro děti z romských osad na východním Slovensku i z některých dalších sociálně vyloučených lokalit, kterých bohužel i v Česku spíše přibývá.Sečteno podtrženo, nikdo by se na Českou filharmonii vlastně nezlobil, kdyby si v červnu zahrála příjemný letní program, nezdržovala se stěhováním klavíru a nepřipomínala věci, které u nás leckdo nechce slyšet. Je ale potřebné, že právě tohle dělá a že dává svůj vlastní věhlas do služeb ještě něčemu jinému. Jen tak dál. Publikum se i tak bavilo, vznikl ovšem pravý opak letního galakoncertu a díky za něj.

Autor je redaktorem České rozhlasu-Vltava
Foto ČF

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na