Jak pěvecké superstar prodávají Wagnera. Operní kukátko
Malý test na začátek u příležitosti sedmistého výročí narození Karla IV.
V kterých operách vystupuje český král a císař Svaté říše římské Karel IV. (1316–1378)? Odpovědi najdete na závěr tohoto textu.
Wagnerovská horečka na evropských scénách
Operními fanoušky ostře sledované nastudování Wagnerova Lohengrina v Drážďanech s božskou Annou Netrebko plnilo stránky papírových i internetových médií několik týdnů (naši recenzi najdete zde). Mediální tlak a zvědavost se převážně soustředily na sopranistku a již méně na představitele titulního hrdiny Piotra Beczału, za což musel být tenorista určitě vděčný. Jak ukazují kritiky, celé obsazení se ukazuje jako skvělé a řada kritiků píše o „ideálním“. Samozřejmě se šušká o možnostech tohoto obsazení pro bayreuthský festival roku 2018, kdy by se hudebním ředitelem Wagnerova festivalu mohl stát právě Christian Thielemann.
Mnichovské premiéře Mistrů pěvců norimberských kralovala jiná současná pěvecká hvězda – Jonas Kaufmann a i tam bylo nadšení po premiéře 16. května obrovské. Ve stejném tónu zněly ohlasy tisku a médií celého světa.
Velké pěvecké osobnosti současné opery tak dokázaly velmi zatraktivnit Wagnerovy operní party (lyričtějšího typu), které nejsou primárně považovány za tak atraktivní jako jiné – Elsu a Walthera Stolzinga. Obrovský zájem veřejnosti, dlouho zcela vyprodané lístky, ale i televizní šoty stanic, které se opeře běžně vůbec nevěnují, to všechno také signalizuje postavení dnešních operních hvězd nejvyšší svítivosti, ale i zájem o operní dílo Richarda Wagnera.
V úvodní inscenaci Mistrů pěvců norimberských na festivalu v anglickém Glyndebournu kritika vyzdvihuje především výkon barytonisty Geralda Finleye v roli Hanse Sachse. Ale i ostatní obsazení je hodnoceno jako velmi kvalitní: Michael Schade v místním debutu jako Walther a Amanda Majeski jako Eva i Alastair Miles jako Pogner. Inscenace Davida McVicara je hodnocena jako vizuálně zdařilé, intimní drama s komediálními rysy.
Další světovou scénou, která uvedla veřejností bedlivě sledovanou wagnerovskou premiéru, je pařížské divadlo Théâtre des Champs-Élysées. 12. května zde byla za velké pozornosti publika, kritiky i francouzských médií uvedena opera Tristan a Isolda v hudebním nastudování Daniela Gattiho. Režisér Pierre Audi společně s výtvarníkem scény i kostýmů Christoferem Hetzerem připravili velmi přehlednou inscenaci s bohatou emocionalitou a archetypální podobou prostředí. Kritika připomíná vliv populárního fantasy seriálu Bitva o trůny na režii operní inscenace a některé výtvarné obrazy opery hodnotí jako úchvatné. Z představitelů na sebe strhávají pozornost především představitelé titulní milenecké dvojice. Wagnerovský tenor Torsten Kerl vnáší do role velkou dávku lyrismu i patosu. Anglická sopranistka Rachel Nicholls (neplést s americkou modelkou a herečkou Rachel Nichols) vstoupila do zkoušek až po třech týdnech, kdy roli odřekla Emily Magee, přináší do role lyrické kouzlo bez zbytečné hlasové tenze. Jejich duet ve druhém dějství opery je hodnocen několika kritiky jako hudební vrchol roku. I ostatní role jsou obsazeny prvotřídními interprety: Michelle Breedt (Brangäne), Brett Polegato (Kurwenal), Steve Hume (Král Marke) a Andrew Rees (Melot). Inscenace bude pro posluchače přístupná také díky livestreamu.
Cena za nejlepší operní inscenaci pro Theater an der Wien
Světové ocenění International Opera Awards za nejlepší operní inscenaci roku 2015 obdrželo Theater an der Wien za prosincovou inscenaci opery Benjamina Brittena Peter Grimes ve strhující, poetické a zároveň naturalistické režii Christopha Loye (naši recenzi najdete zde).
Za nejlepší operní dům ale nebylo zvoleno toto divadlo, ale tentokráte Dutch National Theater. V dalších kategoriích zvítězili například Mariella Devia jako nejlepší zpěvačka, Gregory Kunde (nejlepší zpěvák), Asmik Grigorian (nejlepší mladá zpěvačka), za dlouholetý přínos pak mezzosopranistka a nyní intendantka operního souboru v Linci, Brigitte Fassbaender, Laurent Pelly (nejlepší režisér), Gianandrea Noseda (nejlepší dirigent), nejlepší nahrávkou roku se staly Donizettiho Les Martyrs/Mučedníci (Opera Rara) a nejlepším recitálem pak Agrippina Ann Hallenberg (DHM). Výsledky byly slavnostně vyhlášeny v londýnském hotelu Savoy, spojené s vybraným koncertním programem, na kterém se podíleli i ocenění Gregory Kunde a Ann Hallenberg, také Anna Bonitatibus a další.
Sofia Coppola debutuje jako režisérka v opeře
Slavná režisérka Sofia Coppola (narozena 1971), členka slavné umělecké rodiny Coppolů, ze které pochází také několik hudebníků a skladatelů, debutovala jako operní režisérka na scéně římské opery. Režisérka oceněných filmů jako Smrt panen, Ztraceno v překladu, Marie Antoinetta nebo Odnikud někam si pro svůj debut v tomto žánru vybrala nejklasičtější opus – Verdiho La traviatu. A již při čtení jmen spolupracovníků je jasný její důvod. Umělkyně se vždy výjimečně věnuje vizuální stránce svých projektů. Film Marie Antoinetta byl „optickou orgií“, který zaznamenal úspěch na celém světě, a na jeho přípravě se podílela řada módních tvůrců z Evropy i USA. Na operních kostýmech se podílejí návrháři světového módního salónu Valentino Maria Grazia Chiuri a Pierpaolo Piccioli. Kostýmy hlavní hrdinky navrhla dlouholetá hvězda současné módy – návrhář Valentino (vlastním jménem Valentino Garavani), který je také patronem římské opery.
Scénografické řešení má na starosti Nathan Crowley, scénograf k několika batmanovským filmům. Inscenaci v Teatro dell’Opera diriguje Jader Bignamini. V hlavní rolí zkoušené kurtizány se budou střídat Francesca Dotto a Maria Grazio Schiavo. Pro roli Alfreda budou k dispozici hned tři tenoři: Antonio Poli, Arturo Chacón-Cruz a Matteo Desole. O produkci je již teď, před premiérou (24. květen 2016), velký zájem jak ze strany médií, tak dalších divadel. Především japonské operní agentury by rády představení převzaly pro delší turné.
Operní Hamlet Verdiho přítele Franca Faccia
Pokus vzkřísit zhudebnění Shakespearova Hamleta ze skladatelského stolu Franca Faccia (1840–1891), významného dirigenta verdiovských premiér v Teatro alla Scala (Dona Carlose v italské verzi a Otella italské premiéry Aidy), zřejmě neuspěl. Dílo vzniklo na libreto jeho spolužáka, slavného skladatele a libretisty, obdivovatele Shakespeara, Arriga Boita, který napsal také texty pro Otella a Falstaffa pro Giuseppe Verdiho. Hudebně a strukturálně je dílo Amleto poplatné Verdimu, ale skladateli chyběla jak jeho invence, tak především melodický základ. Dílo vykazuje solidní instrumentální zpracování, smysl pro vedení hlasů, ale dramaturgicky není ani libreto nejzdařilejší. Stejně jako u řady Verdiho italských současníků posluchač záhy cítí rozdíl mezi dílem tohoto génia a kvalitním skladatelským řemeslníkem s ambicemi. Obsazení hlasů je tradiční: Ofelia (soprán), Geltrude/Gertrude (mezzosoprán), Claudio (baryton), Duch otce (bas), Laertes (tenor) a tenoristovi je ale svěřen také titulní part Hamleta. Původní premiéru dílo zažilo v Janově roku 1865, při premiéře roku 1871 v Teatro alla Scala v přepracované verzi opera téměř propadla. V obou nastudováních zpíval hlavní roli tehdy velmi známý tenorista Mario Tiberini. Dílo pak zmizelo zcela v archivech, prakticky bez naděje na vzkříšení. Dílo při archivních studiích ale nadchlo mladého dirigenta Anthonyho Barrese, který věnoval mnoho energie uvedení díla koncertně a v současnosti i scénicky se souborem Opera Delaware.
Tato produkce bude i součástí rakouského festivalu v Bregenzu toto léto, jako jedno z představení k letošním shakespearovským oslavám. Anthony Barrese připravil i kritickou edici díla a zároveň nahrál dílo pro label Naxos (2016).
Odešel scénograf Jaroslav Malina
Mezinárodně uznávané dílo českého scénografa Jaroslava Maliny (narozen 1937) se náhle a definitivně uzavřelo 14. května 2016. Jaroslav Malina vystudoval obor scénické výtvarnictví ve třídě profesora Františka Tröstera na Akademii múzických umění v Praze (1961–1964), ale již před tím studoval soukromě u profesora Zdeňka Sklenáře a obor výtvarná výchova na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po ukončení studia až do roku 1980 pracoval jako scénograf v Divadle F. X. Šaldy, kde vedle řady činoherních inscenací připravil i více než tři desítky operních, operetních a baletních, u některých figuroval i jako výtvarník kostýmů. Liberecké působení Jaroslava Maliny bylo nejintenzivnějším obdobím činnosti v žánru opery.
Vedle repertoárových jistot Jaroslav Malina vypravil i některé méně často zařazované operní tituly – Delibes: Král to řekl (1964), Flotow: Marta (1966), Auber: Němá z Portici (1972), Lortzing: Car a tesař (1973), Lortzing: Pytlák (1977), Verdi: Luisa Millerová (1980) a též několik soudobých českých oper – Jirko: Večer tříkrálový (1967) nebo operní jednoaktovky Jiřího Pauera a Oty Ferenzyho. Po „sametové“ revoluci spolupracoval s ostravským divadlem, kde inscenoval i několik dalších oper, včetně divadelních produkcí, které byly určeny pro hudební festival v Hukvaldech. Celkem připravil okolo tří set padesáti scénických a kostýmních návrhů po domácí i zahraniční divadla. Uplatnil se i jako filmový výtvarník, působil jako pedagog, mimo jiné i jako rektor na DAMU v Praze (1996) a několika amerických univerzitách. Dvakrát byl i generálním komisařem Pražského quadriennale. Pravidelně vystavoval spíše v zahraničí a v posledních dvou dekádách se intenzivně věnoval i volné malířské tvorbě. Malinův imaginativní scénografický styl, pracující s řadou symbolů, byl obdivován především v zahraničí. Používal řadu i méně obvyklých materiálů (často textilní materiály individualizované světelnou režií) v důmyslných kombinacích v efektních materiálových konstrukcích, kdy často záměrně nevyužil složitější technické prostředky, které divadelní prostor nabízel. Brzy se stal jedním z průkopníků takzvané akční scénografie na českých jevištích a principy akční scénografie rozvíjel i v mnoha zahraničních inscenacích. Umělec zemřel uprostřed příprav výstavy malířského díla pro galerii na zámku v Jindřichově Hradci, která bude otevřena v polovině července, jak oznámila rodina.
Odešel Adolf Born
Dílo výtvarníka Adolfa Borna (narozen 1930) bylo české veřejnosti známo z vynikajících ilustrací, grafických listů i spoluprácí s filmem. Adolf Born ale také vytvořil několik oceňovaných scénografických projektů, i když práci pro divadlo se věnoval příležitostně a často s velkými časovými přestávkami. Jeho návrhy kostýmů a scény pro Dvořákovu operu Čert a Káča pro operní soubor Národního divadla v Praze patří k nejúspěšnějším a nejpůvabnějším výpravám české opery v současnosti. Výprava se líbí jak malým divákům, tak dospělým. Její výtvarnou jednotu oceňují i zahraniční návštěvníci. Plně nese rysy Bornovy ostatní tvorby – nápaditost, výraznou barevnost a vtip. Především díky vizuální složce zůstává tato (již přestudovaná) inscenace z roku 1990 na repertoáru naší první scény a počet repríz se počítá ve stovkách.
Adolf Born byl také autorem kostýmů a výpravy jednoaktové opery Viléma Blodka V studni pro inscenaci Hudební a taneční fakultu HAMU v Praze. Umělec zemřel v neděli 22. května 2016.
Nahrávka týdne
Karl Goldmark: Die Königin von Saba (Královna ze Sáby). Opern- und Extrachor des Theaters Freiburg, Philharmonischen Orchester Freiburg, dirigent Fabrice Bollon. CPO 2016 (3 CD).
Dobově velmi oblíbená opera Karla Goldmarka (premiéra Vídeň 1875) patří k výpravným dílům, které v sobě spojují jak žánrový odkaz francouzské velké opery, tak wagnerovské hudební cítění. Dílo bylo až do konce devatenáctého století běžným repertoárovým kusem a až do třicátých let dvacátého století se ještě příležitostně objevovalo na evropských jevištích. Dílo klade enormní požadavky na pěvce jak délkou partů, tak jejich náročností. Dílo bylo českým posluchačům známo především z nahrávky Hungarotonu (1981) s pěvci Siegfriedem Jerusalemem, Klárou Tákacs a Veronikou Kincses. Díky maďarsko-rakouskému původu skladatele měli Maďaři ke Goldmarkovu dílu vždy blízko. Siegfried Jerusalem zpíval i v koncertní (silně zkrácené) verzi opery ve Vídni roku 1979 s Anjou Siljou a Sabine Hass. Současná nahrávka opery vychází z nastudování opery divadlem ve Freiburgu (Theater Freiburg). Všechny tři hlavní role jsou v sestřihu z představení znamenitě obsazeny. Tenorista Nuttaporn Thammathi (Assad) z Thajska je kritiky hodnocen jako vynikající objev nedávné doby. Irma Mihelič znamenitě zvládá úlohu Sulamith v jejích lyrických i dramatických polohách. Další hvězdou nahrávky je ale Kateřina Hebelková (Katharina Hebelkova), rodačka z Jihlavy, která vystudovala zpěv v Hochschule für Musik und Theater v Mnichově. Česká pěvkyně zpívá titulní roli fatální ženy, ve které se pozdě probudí cit k mladému milenci.
Nahrávka Goldmarkovy opery je významným obohacením diskofilských sbírek, a to i zásluhou pečlivého, ale velmi živého a kontrastního nastudování Fabriceho Bollona, který je v angažmá u freiburského operního souboru. Tam také Kateřina Hebelková vytvořila vedle bezejmenné role v opeře Královna ze Sáby (2015) i Carmen nebo Mrs. Lovett v muzikálu Sweeney Todd. Mezzosopranistka je také v současnosti Popelkou v Rossiniho opeře La Cenerentola v Národním divadle v Praze.
Odpovědi na úvodní otázku – Karel IV. vystupuje v těchto operních dílech:
1. Vítězslav Novák: Karlštejn (1916). „Otec vlasti“ (bas) je zde hlavním hrdinou komedie podle Vrchlického divadelní hry Noc na Karlštejně.
2. Bedřich Smetana: Libuše (1881). Karel IV. je zde jednou z němých postav české historie, které se měly objevit v živých obrazech ve třetím dějství opery.
3. Ignaz Holzbauer: Günther von Schwarzburg (1777). Karel IV. (tenor) je jedním z hlavních postav německého singspielu, jehož námětem je střetnutí českého krále s hrabětem Güntherem von Schwarzburg v roce 1349.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
