Skvělý Peter Grimes jako balada o lásce

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

…aneb Sexuální eskapády rybářského učedníka

Theater an der Wien věnuje opernímu dílu Benjamina Brittena zvláštní zájem. V několika minulých letech zde byly inscenovány jeho opery Smrt v Benátkách a Zneuctění Lukrécie. Hvězdou představení Smrti v Benátkách byl americko-německý tenorista Kurt Streit, se kterým se počítalo i do titulní role současné inscenace Petera Grimese. Kurt Streit z projektu ale odstoupil a nahradil ho lyrický tenorista Joseph Kaiser, pro kterého je to jeden z prvních výletů do oblasti rolí pro staršího charakterního tenora.

Chronologicky druhé závažné Brittenovo jevištní dílo – opera Peter Grimes – je zlomovým dílem pro anglickou operu. Ač se hudba v ostrovní říši těšila velké oblibě, žánr opery zde nesklízel trvalé plody. Po ojedinělém barokním díle Henryho Purcella, a to především jeho opeře Dido a Aeneas, anglické operní dějiny psaly importované osobnosti jako Nicola Porpora nebo Friedrich Georg Händel, který je po právu ale považován právě za anglického skladatele. Ani devatenácté století nepřineslo zásadní operní díla, která by se stala součástí světového repertoáru. Značné úspěchy přinesly tituly lehčího žánru jako Gejša nebo operety Gilberta a Sullivana, které byly ale dosti vázány na anglický vkus. Anglické operní jeviště stále čekalo na svého obroditele a tím se právě těsně po skončení druhé světové války stal Benjamin Britten (1913–1976).

Benjamin Britten (foto archiv)
Benjamin Britten (foto archiv)

Během pobytu ve Spojených státech si skladatel Benjamin Britten v roce 1941 přečetl článek významného anglického spisovatele Edwarda Morgana Forstera (mimo jiné autora románu Cesta do Indie a pozdějšího libretisty Brittenovy opery Billy Budd) o životě a díle anglického básníka Georga Crabbeho (1754–1832). Ten, ač ještě spadal do poslední generace anglického literárního klasicismu s autorem ještě dodržovanou formální poetikou, se stal čelným předchůdcem anglického realismu devatenáctého století, především pro výraznou a realistickou kresbu prostředí a lidských typů. Ve svých často obsáhlých poémách se zabýval již zcela neklasicistními náměty – realistickými obrazy ze života chudého anglického venkova.

Benjamin Britten si opatřil výběr z jeho díla, kde ho především zaujala poéma The Borough / Městečko (ale také může jít o konkrétní jméno lokace určité rybářské obce) z roku 1810. S Crabbeho dílem cítil skladatel zvláštní souznění také proto, že se oba narodili v Suffolku v místech nedaleko od sebe a oba dva rádi dlouhé hodiny pozorovali moře. Ještě jednou se jejich osudy spojily – Benjamin Britten zemřel v Aldeburgh, kde se George Crabbe narodil.

George Crabbe (foto archiv)
George Crabbe (foto archiv)

Crabbeho uvedené dílo je ve skutečnosti rozměrnější veršovanou povídkou o čtyřiadvaceti kapitolách. První z nich právě opěvuje a dosti detailně popisuje takové místo, jako byl tehdy chudý Aldeburgh na počátku devatenáctého století. Britten začátkem roku 1942 požádal svého přítele, literáta, dramatika a také filmového scenáristu Montagu Slatera o vytvoření operní libreta. S Montaguem Slaterem plánoval několik hudebně dramatických děl, a dohodli se tedy na operním dramatu, které by se odehrávalo v malé rybářské vesnici v Suffolku a jejímž námětem by měl být příběh Petera Grimese z Crabbeho díla. Již na konci roku 1941 si dirigent Sergei Kussewizki objednal u Benjamina Brittena operu a dílo mělo být představeno v Anglii. Skladatel se na jaře 1942 vrátil do Anglie; operu začal komponovat až na jaře 1944 a dokončil ji za rok, v lednu 1945. Předtím ale zažil skladatel horké chvilky, když Montagu Slater vydal libreto vlastním nákladem ještě před uvedením opery na scénu, aniž by Benjamina Brittena informoval.

Slaterovo libreto se především soustředilo na kapitolu dvaadvacet Crabbeho díla, jež obsahuje příběh Petera Grimese a jeho učedníků. Libretista ale zařadil řadu postav, prostředí a situací z jiných kapitol. Kapitola jedenáct například vyjmenovává hospody v městečku a také hostinec The Boar, vedený starou Aunt, kterou doprovázejí v podniku „mladé pěkné neteře“. Další postavy se objevují v kapitolách jednadvacet (lékárník Ned Keene, v knize Abel Keene, od kterého si libretista vypůjčil vlastně jen příjmení), ovdovělá učitelka Ellen Orford v kapitole dvacet a sám Peter Grimes již v kapitole jednadvacet. Postava Grimese nese určité charakteristiky skutečné postavy rybáře Toma Browna z Aldeburghu, kterého Crabbe znal. Crabbe v textu zmiňuje Grimesovo mládí i problematické a agresivní chování, kdy se záhy chtěl vymknout otcovskému vedení.

Libretista Montagu Slater ale v mnoha ohledech pracoval s literární předlohou volně. Dovolil si i malou literární připomínku a pojmenoval epizodní němou roli „Dr. Crabbe“. Crabbeho Peter Grimes je starý muž, navíc ženatý, a počet jeho mrtvých učedníků je 3 (v opeře pouze 2). Navíc Grimesův charakter je v Crabbeho počátku kapitoly popsán velmi negativně a vlastně bez soucitu, básník ho popisuje jako muže bez pocitu viny nebo jakékoliv hanby, hrubého a agresivního. Právě tyto vlastnosti ho vedou k sociální izolaci v rámci komunity. Slater po dohodě s Brittenem formuje Grimesův charakter zcela jinak – jako muže, jehož „jinakost“ a chudoba mu brání v zapojení do komunitního života a jenž ovšem stále bojuje o její uznání. Není schopen, z různých psychologických a sociálních důvodů, akceptovat priority sdílené většinou společnosti a také nepřijímá její pokrytectví a pomlouvání. Libretista a skladatel ale vybavili hlavního hrdinu určitými romantickými rysy, jež ho také sympatizují divákovi. M. Slater proto také přenesl děj z období 1810, tedy z Crabbeho současnosti, do třicátých let devatenáctého století, kdy byl největší rozkvět byronovského romantismu a romantických vyděděnců, se kterými bývá někdy Peter Grimes především pro svou posedlost mořem spojován.

Benjamin Grimes (foto archiv)
Benjamin Britten (foto archiv)
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Hodnocení

Vaše hodnocení - Britten: Peter Grimes (Theater an der Wien)

[Celkem: 10    Průměr: 4.3/5]

Související články


Reakcí (3) “Skvělý Peter Grimes jako balada o lásce

  1. Recenze je skvěle napsaná, jedná se o jedno z klíčových děl opery 20. století. Viděl jsem premiérové představení dne 12.12. – na první místo stavím vynikající hudební nastudování ORF Radio-Symphonieorchestru Wien pod taktovkou Corneliuse Meistera. Jednotliví sólisté – interpreti podali vynikající výsledek – překvapením pro mne bylo subtilnější podání role Grimes v podání Josepha Kaisera, který sice není žádný hrdinný tenor (tak jak je to obvyklé pro tuto roli), na druhou stranu dává postavě dobrý hlas, vnitřní rozpor a věřím mu každé gesto, které na jevišti udělá. Nesdílím takové nadšení recezenta pro obsazení role Auntie paní Hannou Schwarz, která sice stále má pěvecky co nabídnout, ale herecky se v poslední době objevuje stále v jednom typu rolí, které občas doslova „trčí z inscenací“. Režie Ch. Loye byla působivá, ale na rozdíl od recenzenta jí vidím místy jako problematickou. Jako divák cítím, co chce asi Ch. Loy inscenováním konkrétních scén říci, ale občas k tomu používá neadekvátní výrazové prostředky. Vadilo mně např. pojetí Grimesova učně jako promiskuitního mladého muže – jeho vzájemný vztah s Grimesem pak považuji za laciný. Na druhou stranu je tady emocionálně je velmi silně vystavená pohybová / taneční akce Grimesa s mrtvým učněm Johnem: kterou trochu degraduje právě předchozí Johnova promiskuita. Celkově hodnotím představení jako velmi zdařilé, hodnocení 95 % se mi ale zdá nadhodnocené – rozhodně jsem viděl lepší inscenace Ch. Loye – např. Roberta Devereux v Mnichovské státní opeře, Alcinu tamtéž či inscenaci Čajkovského Čarodějky v Theater an der Wien.

  2. videl som posledne predstavenie serie a bol to velky zazitok, ale 95 percentne hodnotenie je podla mna tiez prehnane.. mam skor podobne pocity ako fidelio: posobive hudobne nastudovanie, spevacke a herecke vykony, scena.. loy je sice jednym z mojich oblubenych reziserov a vsetko bolo urobene vkusne a efektne, ale vysvetlit grimmesovu agresivitu potlacovanou homosexualitou nie je najpresvedcivejsie, grimmes je temnejsi charakter a do jeho outsiderstva sa britten tak dobre vzil aj vdaka svojmu outsiderstvu homosexuala. samozrejme ze spolocnost okolo grimesa je pokrytecka, ale na druhej strane ma aj pravdu, ze grimesov domov nie je vhodnym domovom pre ziadneho chlapca.. tato ambivalentnost, je podla mna velka kvalita tejto opery. pribeh zvodneho bisexualneho tinegera bol sice pekne zinscenovany, no trochu pritiahnuty za vlasy a v konecnom dosledku aj tazko uveritelny

Napsat komentář

Reklama