Jak stavět operní domy budoucnosti

Aleš Bráza, 18.11.2009 1:00

Všude to slyšíme a tak nám to zevšednělo: Prožíváme těžké ekonomické časy. Rozmach nových staveb operních a koncertních domů v posledních patnácti letech umožnil zejména ekonomický růst, který ale skončil. Města jako Cardiff, Göteborg a Santa Cruz na španělském ostrově Tenerife, která po druhé světové válce stejně jako ostatní Evropa prožívala těžké poválečné časy, a na které se s obnovou operních a koncertních síní v padesátých letech nedostalo, se dočkala v minulé dekádě. Čekání to bylo dlouhé, ale ve většině případů se těmto městům vyplatilo. Z návrhů renomovaných architektů zde vznikly v nově regenerovaných městských částech, zpravidla při pobřeží, nádherné nové operní a koncertní budovy.

Opera v Cardiffu

Státy jako Spojené arabské emiráty a Čína, jejichž ekonomiky v posledních dvaceti letech zaznamenaly raketový vzestup, měly – kromě rozsáhlé kancelářské a bytové výstavby – v plánu také stavbu nových operních domů. Peking otevřel své National Center for the Performing Arts loni u příležitosti konání olympiády. Opera v Guanghzou, druhá moderní budova pro múzická umění v Číně, má být po pustošivém požáru rozestavěné budovy otevřena na konci letošního roku. Na Taiwanu začaly minulý rok stavební práce na Taichung Metropolitan Opera House, supermoderní budově, navržené japonským architektem Ito Toyo.

Foyer hlavního sálu National Center for the Performing Arts, Peking

Jak rychle se v dnešní ekonomické situaci bude dál dařit tyto technicky i finančně velmi náročné nově budované stavby otevírat posluchačům a divákům?

Opera v Gotteborgu

Island, tedy země, kterou postihla světová ekonomická krize nejvýrazněji, zastavil stavbu nové opery v Reykjaviku a odložil dostavbu na neurčito. Dublinské divadlo Grand Canal Theatre, které mělo být novým reprezantivním domovem Irské národní opery v březnu 2010, otevřeno také nebude.

Calatrava Opera House, Santa Cruz, Teneriffe

Co se bude dít dál? Je konec éry nových staveb zasvěcených hudbě a divadlu? Jednou z odpovědí na tuto otázku mohou být náklady, které je na stavbu nových operních budov nutné vynaložit. Čísla jsou velmi zajímavá a ilustrují mnohé. Náklady na vybudování pekingského National Center for the Performing Arts (NCPA) se na začátku stavby odhadovaly na 291 milionů Eur. Když byla dokončena hrubá stavba, částka se zvýšila na 346 milionů Eur. Důvodem tohoto navýšení nebylo zvýšení vstupů, ale paradoxně částečné zhroucení jiné rozestavěné stavby stejného architekta (Paul Andreu) – terminálové budovy pařížského letiště. Protože u pekingské budovy architekt použil stejné konstrukční prvky, stálo jejich posílení a zabezpečení před případným zřícením skoro 50 milionů Euro navíc.

Oslo Opera

Abychom mohli porovnávat růst nákladů, vezměme si dvě srovnatelné moderní operní budovy v Kodani a Oslu. Obě byly otevřeny v rozpětí tří let po sobě. Jsou si velmi podobné, jak konstrukčně, tak rozsahem i vybavením. Tam podobnost ale končí: Stavba norské opery stála 464 milionů Eur, zatímco Royal Danish Opera House jen 308 milionů Eur. Ten velký rozdíl je vysvětlitelný jednou zdánlivě nepodstatnou skutečností. Kodaňská opera se stavěla 3 roky, Opera Oslo 11 let.

Royal Danish Opera House, Kodaň

Proto achitektonické ateliéry hledají v dobách krize možnosti, jak nezastavit stavbu kulturních budov úplně. Jak náklady stlačit na co nejnižší mez. Jednou z výrazných možností úspor je maximální urychlení stavby. Co nejrychlejší realizace stavby od projektu po kolaudaci totiž sníží vícenáklady, které mohou tvořit více než třetinu z celkového rozpočtu. Vezměme ještě jeden příklad. Modernizace a dostavba londýnské Royal Opera House se začala připravovat v polovině sedmdesátých let minulého století, dokončena byla ale až v roce 1999. To je více než 25 let neekonomických průtahů a stavby.

Spojovací chodba mezi historickou budovou a moderní provozní dostavbou, Royal Opera House Covent Garden, Londýn

Dalším faktorem, který dokáže snížit ekonomickou náročnost kulturních staveb, je vyvážený poměr mezi takzvanými účelovými a provozními prostory. Tedy snížení plošného objemu prostor náročných na stavbu, ale pro její funkcionalitu nezbytně ne nejdůležitějších (jako jsou foyery, spojovací chodby, prostranství), na úkor provozních částí (skladů, dílen, zákulisí). V minulosti byla nákladnost hlavních sálů, auditorií a foyerů nezbytnou podmínkou. Honosnost těchto prostor tak stavbu prodražovala. Obvykle náklady na realizaci a výzdobu těchto prostor činily až 40% z celkových nákladů na stavbu.

Zaha Hadid National Theater – model, Abu Dhabi

Cesta jak nezastavit stavbu nových operních a koncertních budov tedy tkví v tom, umět výše uvedené náklady redukovat bez ztráty funkcionality a estetické hodnoty stavby. Z tohoto pohledu se jako nejúspornější a z estetického hlediska nejefektivnější jeví stavby inspirované přírodními tvary, ve kterých jsou veškeré prostory zcela volně propojeny. Náklady na propojení funkčních a technologických prostor, náklady na instalované technologie i zajištění akustiky jsou v takových případech výrazně nižší, než je tomu u divadel stavěných klasickou technologií (akustický sál, oddělený foyer, provozní prostory atd).

Zaha Hadid National Theater – model, Abu Dhabi

Jednou z takových budov, která by měla do konce roku 2018 vzniknout v Abu Dhabi ve Spojených arabských emirátech, je budova Zaba Hadid National Theater. Budova inspirovaná podmořskými živočichy a především slavným Vetřelcem Ridleyho Scotta. Celý komplex bude otevřen operním galakoncertem. Účast již přislíbila Angela Gheorghiu. Budova se stane jednou z nejmodernějších divadelních budov 21. století.

Rozestavěná budova Zaha Hadid National Theater, Abu Dhabi

Pokud se zahledíte na fotografie, určitě vám návrh nové operní budovy v Abu Dhabi připomene Kaplického “Chobotnici” nebo “Rejnoka”. A možná vám bude líto, že tyto vizionářské stavby mohly v České republice také stát. Doufejme, že se alespoň koncertní síně “Rejnoka” v Českých Budějovicích dočkáme.

Zaha Hadid National Theater – vizualizace, Abu Dhabi