Jako pěvec nezanechám nic. Několik poznámek inspirovaných osobností Karla Buriana

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Dnes je to stopětačtyřicet let ode dne, kdy se ve vesničce Rousínov u Rakovníka v rodině tesaře Františka Buriana narodil syn Karel. Opera Plus připomenula tohoto velikána české kultury podrobným a zasvěceným medailonkem, který u příležitosti devadesátého výročí jeho úmrtí v loňském roce napsal Jiří Fuchs (zde). V úvodu svého článku správně poukázal na to, že bychom měli věnovat pozornost umělcům generací, které se, mnohdy ve velmi obtížných podmínkách, zasloužily o to, že české umění si postupně vydobylo své místo v obecném povědomí. Platí to samozřejmě nejen o umění, ale i o mnoha dalších sférách tvůrčí činnosti.

Z tohoto aspektu bych ve dnech, v nichž si připomínáme poněkud zakulacené výročí Burianova narození, rád zvýraznil několik momentů spjatých s jeho životními a uměleckými osudy, které svým způsobem rezonují s problémy dneška.

Burianův učednický rok v Brně
V roce 1891 prožívalo české Národní divadlo v Brně nelehké období. V tehdejším Brně, v němž český živel musel ještě velmi těžce bojovat o to, aby se výrazně prosadil ve městě stále ještě ovládaném německou radnicí, bylo velmi obtížné udržet při životě kvalitní divadelní soubor zabezpečující jak činohru, tak hudební žánry. Vzhledem k trvalým ekonomickým problémům rozhodlo se Družstvo českého národního divadla v Brně, jež do té doby předávalo provozování divadla divadelním společnostem, uchopit řízení provozu přímo do svých rukou. Churavějící ředitel Pavel Švanda ze Semčic  předal vedení souboru dvojici Václav Hübner a Ladislav Chmelenský a krátce poté zemřel. Redaktor Václav Hübner (pozdější manžel velké české herečky Marie Hübnerové) byl jednou z vedoucích osobností českého společenského a kulturního života v Brně a Ladislav Chmelenský byl zkušený divadelní principál. Svého úkolu se ujali s chutí a vervou, především bylo nutné doplnit soubor o mladé talentované perspektivní členy.

A tak se stalo, že do Brna přišel z Prahy jedenadvacetiletý absolvent prestižního pražského Akademického gymnázia ve Štěpánské ulici a zběhlý student práv Karel Burian. Musíme si uvědomit, že v tehdejší době maturita nebyla nezbytným glejtem k vykonávání jakékoli jen trochu zodpovědnější činnosti, ale důkazem skutečné dospělosti a vzdělanosti. Svá středoškolská studia zahájil ještě na rakovnické reálce, kde jej učil autor Mistra Kampana, historik Zikmund Winter, o němž bylo známo, že je sám velmi dobrý zpěvák a který rovněž přešel jako profesor do ústavu ve Štěpánské ulici. Rodiče si velmi přáli, aby se syn Karel věnoval právnické kariéře. Vzhledem k osobnostním vlastnostem slavného tenoristy nelze pochybovat o tom, že i v této profesi by byl schopen vyniknout, ale on dal přednost studiu zpěvu u tehdejšího proslulého pedagoga Mořice Wallersteina.

V Brně se představil jako Jeník v Prodané nevěstě, v rychlém sledu následoval Dalibor či Lukáš v Hubičce. Spiritus agens tehdejšího brněnského kulturního dění Josef Merhaut v něm přivítal skromného a útlého drobounkého hocha s načechranými vlasy, v úzké studentské čamarce velmi milého a velmi tichého, básníka, který psal milostné verše.

Karel Burian se představil v řadě dalších rolí, především v lyrickém oboru, ve kterém mu předvídali slibnou kariéru. Z jeho brněnských postav připomeňme ještě titulního hrdinu v Offenbachových Hoffmannových povídkách, Romea v Gounodově Romeovi a Julii, Manrica ve Verdiho Troubadouru, barona z Lipova v Lortzingově Pytlákovi anebo Turridu v Mascagniho Sedláku kavalíru.

Burianovi se dařilo, horší to bylo s divadelním podnikáním. Václav Hübner na ředitelskou funkci rezignoval. V následující sezoně družstvo pověřilo ředitelskou funkcí Vendelína Budila. Přes veškerou snahu pozdějšího legendárního plzeňského principála se v průběhu sezony podařilo uvést pouhé čtyři operní premiéry a Budil po sezoně z Brna odešel.

To je už jiná kapitola, ale opravdu neškodí připomenout si doby minulé. Dnes se opera provozuje zcela jinak než tehdy a chceme-li uspět v konkurenci, je to záležitost velmi drahá. Mnohdy právem naříkáme na nedostatek prostředků k jejímu provozování, ale na druhé straně zamysleme se nad tím, zda vždy odevzdáváme vše, co bychom měli, a zda naše nářky do určité míry nejsou (jako je tomu v mnoha oblastech našeho života) nostalgií po nepříliš velkých jistotách namnoze získaných za cenu poslušnosti, kterých se nám dostávalo v dobách před čtvrtstoletím minulých.
Karel Burian a Amerika
Není příliš známé, že Karel Burian se do Ameriky dostal už více než deset let předtím, než se v roce 1906 stal pravidelným spolupracovníkem newyorské Metropolitní opery. Po úspěších, které slavil v letech 1892/1893 v tehdejším Revalu (dnes hlavní město Estonska Tallinn), byl angažován do velmi prestižního lipského divadla. Tam ovšem neuspěl a po jediném vystoupení ho tamější intendant Stegmann poslal do operety.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na