Jan Talich: Propojování žánrů vnímám blahodárně

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Houslista a dirigent Jan Talich býval členem legendárního Talichova kvarteta, v němž hrál jeho otec Jan Talich na violu, v současné době je primáriem nového Talichova kvarteta a zároveň členem Smetanova tria. Založil Talichův komorní orchestr a po celou dobu jeho existence stál v jeho čele, od roku 2008 byl dvanáct sezón šéfdirigentem Jihočeské filharmonie. Jako sólista a komorní hráč koncertuje po celém světě, jako pedagog působí zejména na interpretačních kurzech v zahraničí.

Jan Talich (zdroj jantalich.com)

Přinucen okolnostmi, trávíte teď valnou část svého profesního času vytvářením – nepěkně, leč pravdivě řečeno – zvukových konzerv. Jaké zkušenosti vám to přináší?
Je tam několik rovin. Jedna věc je, že ty koncerty – říkejme koncerty, třebaže jsou to spíše jakési prezentace – jsou, nebo by měly být live. To znamená nahrány živě a pak prezentovány veřejnosti. To je značně nemilosrdná záležitost. Laikovi se to může zdát jako malichernost, ale pro nás je přítomnost publika důležitá. Napětí mezi hudebníky a posluchači, celkový tah koncertu, vnímání timingu – toto všechno interpretační výkon nesmírně ovlivní. Ve sterilním prostředí studia nebo, což je možná ještě smutnější, prázdného sálu, to bohužel postrádám. Člověk místo aby se soustředil na předání nějaké hudební kvality, myslí spíš na to, aby se nespletl, protože ví, že pro stream není možné skladbu kvůli dvěma nebo třem chybám do nekonečna opakovat a nahrávky příliš opravovat a stříhat.

Myslela jsem, že streamování je vždycky primárně live.
Live, tedy živě přenášené na youtube nebo do rádia či televize je to jen zřídka. Z 90 % procent je to až ex post. Takže nějaký minimální prostor na nápravu nedostatků tam je, ale jen těch velkých, drobných nikoliv. A to vás samozřejmě svazuje, protože byste se rádi oddali té hudbě a hráli bez zábran. I posluchač na koncertě se nechává svým způsobem unést, buď charismatem hudby nebo interpreta, a drobné nesrovnalosti neslyší nebo je nechá proplynout jako nedůležité, ovšem když na vás najednou vyskakují ze zvukového nosiče bez nějaké zvláštní atmosféry, jsou slyšitelnější.

Zvykli jsme si slýchat z médií nebo z facebooku nebo youtube nahrávky, které hudebníci považují za referenční a dávají je tam proto, aby se pochlubili, jak se jim koncert povedl. Ty, které se nepovedly, tam samozřejmě nedají. Zatímco my tam musíme poskytnout koncerty, které máme naplánované nebo které je zapotřebí udělat, nebo které bychom rádi dělali… a to je problém. Takový výstup nemá všechny parametry živého koncertu, není to ani referenční nahrávka, protože takto bych ji opravdu nedělal, a není to ani cédéčko, ponevadž nemůžeme tu nahrávku upravovat k naší úplné spokojenosti. Když natáčíme cédéčko s kvartetem, s triem, nebo koneckonců i s orchestrem, strávíme ještě před samotným natáčením minimálně hodinu, někdy i mnoho hodin hledáním ideálního zvuku. Mikrofony se posouvají o milimetry, poslouchá se, hraje se, zase se poslouchá… než se najde ideální zvuk, a nakonec stejně člověk někdy s tím výsledným zvukem není ani na tom cédéčku spokojený. Z desítek cédéček, která jsem nahrál, se mi zvukově líbí asi jen dvě.

Která to jsou?
Kvartetní, z kompletu Mendelssohnových kvartet. Celkem jich je víc, ale my jsme nahrávali v různých ročních dobách a jak víte, kvalitu a přenos zvuku ovlivňuje i hustota vzduchu, vlhkost a další parametry, takže každé z nich má úplně jinou zvukovou kvalitu.

Co z té nutnosti prezentovat veřejně výkony „z jedné vody načisto“ pro vás vyplývá?
My – myslím moje generace, ale trochu možná už i ta předchozí – jsme trochu zhýčkaní pokrokem nahrávací techniky. Dnes je možné ve studiu nejenom cokoliv upravit, ale i opravit. Opravdu cokoliv. Nahrávky pro soutěže, podle nichž se mají uchazeči hodnotit, se dnes žádají už jedině live bez jakýchkoliv úprav, bez doprovodu, aby byla opravdu zaručena minimální možnost jakéhokoliv zásahu. A v té zhýčkanosti už jsme si zvykli na to, že ve studiu se můžeme cítit svobodní. Když se něco nepovede, vrátí se to zpátky, opravit se dá každý takt, skoro každá nota se dá střihnout. Pamatuji si, že když jsem poprvé točil v rádiu – což byla velká pocta, byl jsem ještě malý, šel tam se mnou můj táta – řekl mi pan režisér, „odtud až do konce se nesmíš splést, protože s tím už bychom nic neudělali“. To se točilo ještě na pásy…

taky pamatuji…

A to už neexistuje, dnes se dá střihnout opravdu všude. Nicméně, když si poslechnete nahrávky těch starých souborů a interpretů, sólistů, a i orchestrů – samozřejmě těch špičkových – tak jsou v podstatě dokonalé. A bez jediného střihu. Z pohledu dnešní doby je to něco neuvěřitelného. Nicméně pro nás – v téhle podivné době – to je dobrý popud k tomu, aby člověk počítal s tím, že skladba, kterou chce natočit a poskytnout ke streamování, zůstane v těch médiích možná navždycky a zhlédne ji potenciálně spousta lidí. Takže je potřeba připravit se na to, že ji zahrajete jednou, dvakrát, maximálně – když máte dost času – třikrát, a to je všechno, a vybere se nejlepší záběr. Neboli příprava nabývá úplně jiných rozměrů! A to, řekl bych, je jedno z těch velmi mála plus této doby.

Jan Talich (zdroj jantalich.com)

Zdá se, že současný stav věcí nás všechny stimuluje k posilování technologické gramotnosti. Asi je zapotřebí najít hranici, kam až se člověk má v tomto směru vycvičit a kde už to začíná být samoúčelné.
Přesně. Když s kvartetem dokončíme nahrávání nějakého titulu a já pak vidím u režiséra velmi depresivní číslo, které třeba začíná stovkou, to znamená počet střihů na tom masteru, tak si říkám, to je tedy ostuda. Ale ono je to samozřejmě zkreslené tím, že dnes se nahrávky posuzují až, řekl bych, nezdravě. Technická kritéria jsou tak vysoko, že se nedá odpustit sebemenší nedostatek. I když v poslední době, mám dojem, se to možná trošku láme – mám na mysli dobu ještě předcovidovou – nelpí se tolik na absolutní, až sterilní dokonalosti, drobné kazy – zvukové nebo technické – se nechávají a začínají se preferovat nahrávky v trochu lidštější podobě.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


4.5 2 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments