Jan Váňa v Kyjevě: Odešel jsem za baletní klasikou

Psal se rok 2005, když pražská Taneční konzervatoř uvedla na jevišti Stavovského divadla Čajkovského Šípkovou Růženku. Přehlédnout se v ní rozhodně nedal Princ Desiré Jana Váni, a to i přesto, že vedle hostující hvězdy baletu ND Adély Pollertové v titulní roli byla na jeho výkonu chvílemi tím spíš znát začátečnická nezkušenost i občasná nejistota v technicky náročné choreografii. Rozhodně se mu ale nedal upřít krom výtečných fyzických předpokladů i zjevný talent a také grácie, kterou i přes svoje mládí dokázal sympatickému výkonu vtisknout.
Jenže – pak jakoby se po něm zlehla slehla. O talentovaném čerstvém absolventovi konzervatoře přestalo být slyšet.

Až po dlouhých pěti letech přišla před nedávnem pražská Státní opera se zprávou, že v jejím Labutím jezeru vystoupí v hlavních rolích hosté: primabalerina lipského baletu a – sólista Národního akademického divadla opery a baletu Ukrajiny v Kyjevě. Jan Váňa.

Díky roli Prince v Šípkové Růžence, kterou Taneční konzervatoř uváděla před několika lety ve Stavovském divadle, a kterou potom natočila i Česká televize, jste byl bezpochyby „nejviditelnější“, když už ne nejvýraznější z vašeho ročníku. V té době jste dokonce také tančil s baletem Národního divadla, Policistu Bobbieho v Louskáčkovi. Proč jste nakonec odešel do Kyjeva? Jak rychle jste se rozhodoval a co všechno v tom sehrálo roli?

V posledním ročníku konzervatoře, v roce 2006, jsem se se svou spolužačkou Editou Raušerovou zúčastnil mezinárodní baletní soutěže Serge Lifara v Kyjevě. Jako pedagogický doprovod s námi jela paní Ljubov Dantchenko, pedagožka Taneční konzervatoře a bývalá vedoucí sólistka Kyjevského baletu. Díky ní jsme se seznámili s divadlem a mně se naskytla příležitost nastoupit příští sezónu do divadla na stáž.
Dalším důvodem, proč jsem tehdy zvolil cestu na východ, byl klasický repertoár, který soubor nabízí ve větší míře oproti Národnímu divadlu v Praze. Klasické pojetí tance mi vždy bylo bližší a Kyjevská opera pro mě představovala místo, kde se budu moci v klasickém tanci a jeho technice rozvíjet správným směrem.
V neposlední řadě jsem chtěl odjet do zahraničí, cestovat a získávat zkušenosti odjinud.

V Kyjevě jste – pokud se nemýlím – nastoupil do sboru, a teprve časem jste získal sólovou smlouvu. Za jak dlouho přesně a co všechno jste musel ukázat?

Původně jsem plánoval zůstat v Kyjevě jeden rok. Tančil jsem ve sboru, ale začal jsem pracovat s baletním mistrem Nikolajem Pryadchenkem, který mě začal zdokonalovat v technice a postupně se mnou připravovat menší sólové role. Uprostřed sezóny jsem byl obsazen do hlavní role Wolanda v novém představení Mistr a Markétka. Jako třetí obsazení jsem samozřejmě neměl možnost tancovat premiéry, ale určitě mě to posunulo dál na lepší pozici v souboru. Viděl jsem tak před sebou perspektivu, rozhodl se zůstat a dnes v Kyjevě tančím pátou sezónu.
Díky svému učiteli, který se dopodrobna věnuje všem maličkostem, tvrdě vyžaduje správné technické provedení, pečlivě kontroluje výraz a hereckou stránku, zajímá se i o kostýmy a líčení, jsem se stal vedoucím sólistou a tančím hlavní role na naší scéně a zájezdech divadla.

L.Minkus: Bajadérka (Solor – s A.Dorosh)

Teď tedy v Kyjevě tančíte samé velké, hlavní role. Kterou z nich máte nejraději a proč?

Vyzdvihnout pouze jednu roli z mého repertoáru není lehké. Když už určitou roli nazkoušíte a zatančíte na scéně, určitým způsobem se do ní také vžijete. Takže se dá říci, že je mám rád všechny. Ale tou doopravdy nejoblíbenější bude role hraběte Alberta v baletu Giselle. Balet je naplněný spoustou emocí a já si tento příběh o neuskutečnitelné lásce šlechtice a prosté venkovské dívky na jevišti prožívám vždy naplno. Oproti jiným představením mi také více vyhovují technické prvky obsažené v choreografii.

Svetlana Zakharova Gala Performance 2009 (Tokio)(S. Zakharova, N. Kaptsova, A. Uvarov, I. Vasiliev, A. Merkuriev, A. Shpilevsky)

Představte prosím kyjevský soubor, u nás se o něm příliš neví. Jak je velký? Jaká je jeho úroveň? Jaký je jeho repertoár, jeho složení a kolik premiér za sezonu uvádí?

Kyjevský baletní soubor má okolo 150 tanečníků a 14 baletních mistrů. Jeho repertoár, zejména klasický, obsahuje 24 titulů. Od baletů Čajkovského Spící krasavice, Louskáčka a Labutího jezera, které je uváděno ve dvou verzích, přes klasické balety Giselle, Sylfida, Korzár, Bajadérka, Don Quijote, Popelka, Romeo a Julie a další. Dětské balety Sněhurka a sedm trpaslíků, Mořská víla a Cipollino. Za zmínku určitě stojí i novější představení, a to Vídeňský valčík, Mistr a Markétka, Řek Zorba a Figarova svatba.
Kyjevské divadlo často hostuje v zahraničí, v evropských zemích i v Americe. Každoročně se pořádá turné po Japonsku, kde se pravidelně střídá opera a balet. Každoročně se obvykle uvádějí dvě premiéry, ale kvůli hospodářské krizi se v posledních dvou letech pouze obnovovaly starší tituly.

P.I.Čajkovskij: Spící krasavice (Modrý pták – s E.Kozachenko)

Jak konkrétně vypadá tato sezona co se repertoáru a premiér týče? A v kterých z těchto titulů a v jakých rolích jste obsazen vy?

Letošní sezóna je již 143. Repertoár baletu se rozšíří o dvě premiéry. První je naplánována na 12. prosince a nese název Volodar Borisfena (Володар Борисфена). Hudbu složil ukrajinský skladatel Yevhen Stankovich a choreografie se ujal umělecký ředitel baletu Viktor Yaremenko. Jedná se o legendu z historie slovanských národů na území Ukrajiny, která se odehrála v 5. století. Druhá premiéra by pak měla být uskutečněna v květnu.
Já sem v této sezoně poprvé tancoval Zlatého otroka v Šeherezádě a Jeana de Brienna v Raymondě. Jinak jsem samozřejmě obsazován do rolí, které jsem tančil již dříve a v této sezóně je to nejčastěji Rotbart v Labutí jezeře.
Momentálně do již zmíněné premiéry baletu Volodar, která je už tuto neděli, připravuji hlavní roli, postavu Kyje. Pak mě 23. prosince čeká princ Siegfried v Labutím jezeře a po Novém roce balet Louskáček.

N.Rimskij-Korsakov: Šeherezáda (Otrok – s E.Kozachenko)

Jak vypadá denní režim v kyjevském baletu? Způsob zkoušek a vůbec organizace práce? Podle toho, co znáte či víte od nás, v čem to je v Kyjevě odlišné?

Oproti jiným divadlům je v těch východních zcela běžné, že baletní mistři mají určitý počet tanečníků, které vedou po velkou část kariéry a připravují s nimi všechny role. To znamená, že i já se svým pedagogem pracuji denně, a to i tehdy, když v nejbližších dnech nemám představení.
Tréninky jsou obvykle čtyři. První začíná v deset a druhý v jedenáct hodin. Od dvanácti hodin se zkouší. Nejdříve sbor, který má mnoho práce, protože vystupuje i v operách. Sólisté, kteří se střídají, v dalších sálech zkouší někdy až do deseti večer.
Repertoár není stanoven na celou sezónu, ale řeší se vždy jen měsíc předem na měsíc příští. V jednom měsíci se uvede i deset různých baletních titulů. Obyčejně jeden den hraje opera druhý balet.
Divadelní budova má slušné zázemí. Máme k dispozici maséra, zdravotní centrum s lékaři, saunu, tělocvičnu, jídelnu, bufet. Vše se nachází v jedné budově a není třeba chodit daleko.

Národní akademické divadlo opery a baletu Ukrajiny v Kyjevě

Nikdy jste svého odchodu do Kyjeva ani na chvíli nezalitoval?

Ne. Samozřejmě je ale těžké vzdálit se rodině a přátelům.

Máte vůbec představu, jak dlouho chcete na Ukrajině vydržet? Máte nějaké další „vysněné“ angažmá, které byste hned bral?

Tu samou otázku si kladu sám. Pět let se mi zdá už dostatečně dlouho na to, abych zkusil angažmá i v jiném divadle. Nicméně „vysněné“ angažmá by mělo zůstat nevysloveno, abych o něm mohl dál snít.

Jak vlastně v Kyjevě žijete? Žijete sám? Máte tam hodně přátel? A jak často se dostanete do Čech?

Kyjev je evropské velkoměsto a dá se zde slušně žít. Mentalita lidí je trochu odlišná, což je zřejmě dáno historickým a ekonomickým vývojem, a na to jsem si musel zvyknout. Domů jezdím na divadelní prázdniny a pokud je možnost, přijíždím na Vánoce či Nový rok. Loni jsem na pozvání Státní Opery v Praze tancoval Labutí jezero a to bych velmi rád opakoval častěji.

Díky za rozhovor, ať se vám dál daří!

P.I.Čajkovskij: Labutí jezero (Princ – s E.Kozachenko)

Ptal se Vít Dvořák