V baroku neodmyslitelně patřilo k výchově dětí v královských rodinách vzdělávání v hudbě a umění. Princezna Anna Oranžská (1709–1759), dcera anglického krále Jiřího II., měla v tomto směru štěstí; v pěti letech se z Hannoveru přestěhovala do Londýna a po jedenáct let rozvíjel její hudební talent mistr nejpovolanější – Georg Friedrich Händel.
Princezna Anna se pod jeho vedením stala vynikající cembalistkou. Nejednu skladbu Händel věnoval přímo princezně (včetně svatební serenaty Parnasso in festa), jiné se pro svou popularitu dočkaly úprav, například od flétnového virtuosa Michela Blaveta. Svatbou a odchodem z Londýna sice Anně skončily hodiny cembala, avšak i na dvoře v nizozemském Haagu princezna zůstala věrná múzám a obklopovala se vynikajícími umělci. Po několik let k nim patřil i houslový virtuos a dvorní kapelník Jean-Marie Leclair. Svou čtvrtou knihu sólových sonát dedikoval přímo princezně a – k radosti všech flétnistů – u některých sonát výslovně uvádí „flute allemande“ jako alternativní sólový nástroj.
„Před pár lety jsme na jednom z našich koncertů uvedli se souborem Collegium Marianum program nazvaný Ve službách princezny – hrály se skladby Jeana-Marie Leclaira, který nějaký čas působil u dvora oranžské princezny Anny Hannoverské v Haagu. Leclairova hudba mne odjakživa přitahovala, zvláště její přirozená tanečnost spojená se zjitřenou harmonií, nad níž se klene líbezná melodie. Tehdy jsem se začala zajímat o hudbymilovnou princeznu Annu, nadanou žačku Georga Friedricha Händela a podporovatelku umění. Skrze tuto pozoruhodnou osobnost uzrál nápad spojit Leclairovy sonáty, dedikované Její Jasnosti, s Händelovými skladbami pro cembalo, které mohla hrát jeho královská mecenáška,“ uvedla o dramaturgickém nápadu Jana Semerádová.
Flétnistka Jana Semerádová spolupracuje jako sólistka s výraznými osobnostmi světa staré hudby (Sergio Azzolini, Alfredo Bernardini, Enrico Onofri ad.) a koncertuje na nejvýznamnějších festivalech (Utrecht, Lipsko, Halle, Versailles, Sablé, Regensburg ad.). Erich Traxler je neméně skvělý sólový i komorní hráč se zkušeností z nejvýznamnějších světových koncertních sálů. A pozoruhodný hudební příběh princezny Anny je středobodem, ve kterém se setkaly i příběhy obou výjimečných hudebníků. Jana Semerádová poznamenala: „Erich je nejen skvělý sólista, ale v bassu continuu výborně frázuje a se spoluhráčem stejně dýchá, zároveň do hry vstupuje i s novými impulzy – je to jako rovnocenný rozhovor, nemusíme si toho moc říkat, stačí to vyslovit skrze tóny, a to mě baví. Na nahrávce mimo jiné uslyšíme jednu z nejrozsáhlejších a nejnáročnějších Händelových cembalových svit.“
