Rozhovor s Marií Kinsky: Kultura je nutná a na dosah

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Marie Kinsky je zakladatelkou a ředitelkou Centra choreografického rozvoje SE.S.TA (od roku 1999, název vznikl zkratkou ze Setkávání současného tance). Spolu s manželem Constantinem otevřeli v roce 2015 na zámku Žďár, který byl jeho rodině vrácen v restituci, interaktivní Muzeum nové generace, zámek je dějištěm festivalu KoresponDance a rezidenčních pobytů pro umělce. Nově se Marie ujala také předsednictví v profesní organizaci Vize tance. Na všechny umělecké i organizační činnosti nyní padl stín koronavirové krize, zjišťovali jsme tedy, jak se vyvíjejí a požádali i o vhled do opatření na pomoc umělcům v její domovině, kterou je Francie.
Marie Kinsky (zdroj archiv Marie Kinsky)

Začnu obvyklou a očekávanou otázkou: které aktivity Centra choreografického rozvoje SE.S.TA současná krize zastavila?
Krize prozatím nic úplně nezastavila a tým SE.S.TA se snaží adaptovat všechny projekty tak, aby mohly být realizovány i za současné situace. Když to vezmeme podle našeho kalendáře, tak konkrétně to znamená následující:

Čtyři tvůrčí rezidence, které měly být v dubnu na Zámku Žďár, jsme posunuli na léto a přislíbená podpora pro umělce z fondu KoresponDance také zůstane zachována, další termíny rezidencí v srpnu a na podzim už snad proběhnou, jak mají.

Projekt z cyklu Tanec v galerii, který měl propojit americké a české umělce a kompletně proběhnout v květnu, bude adaptován a digitalizován. Společně s americkou choreografkou Sue Schroeder jsme připravili nový koncept projektu, který zachová umělecký záměr i tvůrčí proces. Pro tento nový koncept s názvem „Galerie bez hranic“ vytvoří Sue strukturu virtuálního procesu, do kterého budou zapojeny obě skupiny umělců z České republiky i USA, podkladem pro tuto strukturu zůstávají umělecká díla ze stálé expozice Národní galerie Praha s názvem 1796-1918: Umění dlouhého století. Výsledek pak bude jako performance dostupný pro publikum formou streamu. Máme štěstí, že se k nám připojil Ian Biscoe, který má s takovými projekty hodně zkušeností a který nám s adaptací pomůže po technické stránce. Bude to pro nás nová a velmi cenná zkušenost a věříme, že příští rok se účastníci projektu setkají osobně přímo v expozici NG, a to i s diváky.

Testujeme i to, jak by ve virtuálním prostředí fungoval projekt Škola tančí. Díky spolupráci s choreografkami Janou Bitterovou, Zdenkou Svítekovou a Martou Trpišovskou a učitelkou a ředitelkou Petrou Vykydalovou jsme připravili koncept a čerstvě máme za sebou první zkušební práci s dětmi. Přináší to fakt zajímavé zkušenosti a může to pomoci některým dětem cítit se více svobodně při zkoumání školního předmětu prostřednictvím tance, a to… doma J Naše pokusné králíky práce bavila, měli z ní radost!

Letní dětský tábor na zámku prozatím ponecháváme v původním termínu na začátek července. Uvidíme…

Co se týče Rezidence pro choreografy s koučinkem, počítáme s tím, že stále bude problém cestovat, takže letos bude pouze pro české umělce a pro menší počet skupin. Také plánujeme dát velkou slevu, je jasné, že umělci nebudou moci v dané situaci platit, ale čekáme ještě na potvrzení dalšího financování, abychom to takto mohli realizovat.

Snažíme se nechat co nejvíce aktivit běžet, i když třeba virtuálně, ať mají umělci práci i během karantény. Samozřejmě to nestačí, ale je to aspoň signál, že na ně myslíme, a také, všem to přinese hodně nových zkušeností.

Od března minimálně do konce léta budeme hledat způsob, jak pomáhat domácí scéně. Měníme naše koncepty tak, ať jde co nejvíce peněz na české umělce a technický tým. Rezidence, Rezidence pro choreografy s koučinkem, festival KoresponDance, tábor atd. Všechno hlavně pro a s českými umělci.

Festival KoresponDance na zámku Žďár (foto Dragan Dragin)

Jsou rozpracované nějaké koprodukční projekty, které nemůžete dokončit?
Ano, skoro všechny mezinárodní projekty padly. Měli jsme dělat projekt ve spolupráci s rakouským Festspielhaus, který měl propojit profesionální umělce, amatéry, komunitu, street dance a zpěv. To se bohužel letos neuskuteční, počítáme s odložením na příští rok.

Další komunitní projekt měl být s umělci z Mexika, se skupinou Foco alAire, se kterou jsme velmi úspěšně spolupracovali už v roce 2018, také odloženo na 2021.

A pak to jsou všechny podpory pro jednotlivá zahraniční představení, které se všechny zastavily. Politika ambasád je pochopitelná, takže také, příští rok.

Co se ale snažíme udržet ještě v letošním roce, je náš evropský projekt Roundabout Europe. Navrhli jsme způsob, jak ho transformovat. Ještě čekáme na odpovědi partnerů. Finančně to bude znamenat hodně změn, tak uvidíme. Vypadá to také, že naše spolupráce s Německem na projektu Škola tančí bude pokračovat letos na podzim.

Může být pro organizaci typu Centra choreografického rozvoje SE.S.TA krize až likvidační? Jaké největší výdaje potřebujete krýt?
SE.S.TA bojuje kontinuálně, celý rok, už 20 let, o to, aby mohla přežít a zejména rozvíjet svoje aktivity. Každý rok si pokládám otázku, jestli je tenhle ten poslední. Krize nás teď tlačí k dalším finančním inovacím. A musím poděkovat celému týmu, který na tom pracuje a připravuje modifikace projektů tak, aby se změnil způsob, ale ne koncept a cíl, a právě také hledá další finance. Fakt! Fabrice Martin, Míša Kessler, Eva Dryjová, Eva Papánková, Zuzana Demlová a Zuzana Žabková zaslouží velký dík.

Ale je pravda, že než „jenom“ hodně práce navíc, přináší krize i další výdaje, jako platit neplánované technické zajištění projektů: techniky a technologie na streaming atd., a máme také menší příjmy. Všechny mezinárodní organizace už se nechtějí angažovat a jsou i další příjmy, které zmizí. Zároveň když máme aktivity jako Rezidence pro choreografy s koučinkem, které jsou normálně placené, letos nemůžeme po umělcích chtít, aby si účast hradili. Takže i to musíme adaptovat. Všechno je to v procesu.

KoresponDance 2019 – ENVÀ (foto Dragan Dragin)
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat