Janáčkova Bystrouška ve světě dětské prostituce

Prvním vyloženě sopránovým partem pak byla v roce 1970 Straussova Salome v Covent Garden, kterou o rok později následovala Tosca na scéně Met a v roce 1974 třeba také Janáčkova Jenůfa v Teatro alla Scala.

V repertoáru ale stále zůstávaly vášnivé mezzosopránové party jako Dalila nebo Eboli. Po zařazení Belliniho Normy (Martina Franca, 1977) například v téže inscenaci toho díla o rok později zpívala střídavě na scéně Covent Garden role obou hrdinek Normy i Adalgisy. Zařadila i dramatické party Cherubiniho Medei, vzrušené party z Verdiho oper (obě Leonory a Aidu) i Pucciniho Turandot. Jak se ale stává po přeškolení hlasu, ten jevil určitou tendenci vrátit se k původnímu přirozenějšímu rejstříku, a tak pěvkyně opět začala vystupovat v mezzosopránových partech. Skvělá pozdější kariéra zaznamenala několik vrcholů, například v inscenaci Berliozových Trojanů v nově otevřené Opéra Bastille, kde v inscenaci vystupovala se svojí dlouholetou rivalkou Shirley Verrett v roce 1991. Nahrávací průmysl ale ne vždy dokázal pružně reagovat na její kariéru, a tak kompletních operních studiových nahrávek má pěvkyně poskrovnu. Dostupnější jsou živé nahrávky v sopránových i mezzosopránových rolích, ale ne vždy je kvalita zcela vyhovující.

Předkládaný soubor firmy Deutsche Grammophon možná poněkud překvapí, protože na prvních čtyřech discích představuje velmi mladou pěvkyni jako oratorní interpretku v Händelových oratoriích Izrael v Egyptě (1957) a Juda Makabejský (1958) s většinou předních anglo-amerických sólistů pod taktovkou Maurice Abravanela u pultu Utah Symphony. Pátý disk obsahuje nejznámější árie mezzosopránového repertoáru (Gluck, Mascagni, Bizet, Gounod, Saint-Saëns, Čajkovský, de Falla, Verdi) a šestý disk představuje pěvkyni v její slavné roli Venuše a v nejproslulejších Verdiho áriích; výběr je doplněn Brahmsovými písněmi. Písňovým opusům je věnován i disk číslo sedm (Schubert, Brahms, Liszt, Wolf). Překvapením je osmý disk s poněkud zapomenutým soul-popovým recitálem With Love, na kterém zaznívá i slavný duet s Dionne Warwick Just Like a Woman. Nahrávky prošly vynikajícím remasterováním (Händel) a jsou skvělým svědectvím o hlasových možnostech pěvkyně s dokonalým a smyslným frázováním i lehkostí tónu. Pozoruhodná je práce s výrazem u tak rozdílných žánrů. Soubor doplňuje záznam Bizetovy Carmen v podobě filmové inscenace z roku 1967 se soundtrackem Herberta von Karajana s vynikajícími dalšími protagonisty (Mirella Freni, Jon Vickers, Justino Díaz).

Pečlivě vypravený box obsahuje také osmačtyřicetistránkový booklet se zcela novým rozhovorem s pěvkyní, která se stále věnuje pedagogické práci. Zůstává velkou škodou, že řada pozoruhodných výkonů Grace Bumbry, především v sopránových partech, nebyla fixována ve studiových nahrávkách. Například její Salome a Tosca by si zcela určitě zasloužily kompletní záznamy.

Hudební úsměv
Americká sopranistka Lynne Strow Piccolo (narozena 1947), jedna z předních zpěvaček dramatického italského oboru osmdesátých a devadesátých let dvacátého století požádala manžela, aby nahrál její vystoupení v nové roli s pomocí nového miniaturního magnetofonu. Manžel, poněkud znervóznělý novým úkolem, poctivě mačkal nahrávací spínač v okamžiku jejích vstupů na scénu, ale již na počátku se přehmátl a tiskl tlačítko Stop. Překvapená pěvkyně pak po představení na záznamu slyšela vše ostatní, jen ne svou roli.