Japonské putování PKF – Prague Philharmonia

  1. 1
  2. 2

Japonsko je zemí zaslíbenou pro klasickou hudbu, není tedy divu, že je přáním každého manažera či ředitele orchestru, aby zrovna ten jeho měl možnost získat zajímavý kontrakt s agenturou na turné v této destinaci.

Důvodů je několik. Jde o velmi důležitou událost pro prestiž tělesa a jeho sebevědomí, možnost seznámení se s kulturou, která je na rozdíl od té naší naprosto odlišná, a v neposlední řadě, je to země, kde se za určitých podmínek ještě může roční rozpočet orchestru zajímavě revitalizovat. PKF – Prague Philharmonia se turné po Japonsku za její dvacetiletou existenci podařilo nyní již posedmé a já jsem měl štěstí, že jsem mohl být pokaždé u toho.

Do Země vycházejícího slunce se tehdejší Pražská komorní filharmonie vypravila poprvé před osmnácti lety, což znamenalo pro většinu jejích členů vůbec první seznámení s touto destinací. Dnes jsou to ostřílení harcovníci, kteří přesně vědí, co všechno si mají sbalit do kufru, aby splňoval váhovou normu a zbytečnosti zůstaly doma.

Koncertní mistr Jan Fišer nepřichází o dobrou náladu ani na cestách

PKF přiletěla do Tokia s mezipřistáním v Dubaji. Je to sice trochu časově delší varianta než jiné lety do Japonska, ale na oplátku si celý orchestr užíval zázemí a komfortu Boeingu 777-300 a palubního servisu společnosti Emirates.

Po přistání na tokijském letišti Narita a uvítání zástupcem pořadatelské agentury nám bylo sděleno, že možná budeme cestovat do Sappora – tedy dějiště našeho prvního koncertu – vlakem, a nikoli letecky, jak bylo původně naplánováno, poněvadž tam zuří sněhová bouře a náš let byl zrušen. Hezky nám to začíná, pomyslel jsem si, když po téměř osmnácti hodinách cestování budeme muset další den zvládnout desetihodinovou porci sezení v šinkansenu. Ale i to jsou situace, které vás v Japonsku mohou potkat. Začali jsme připravovat krizové řešení a vhodné naplánování sdělení této informace směrem k orchestru, poněvadž prvotní panika by zcela jistě nepřispěla k psychické pohodě hráčů. Naštěstí nám počasí ukázalo svoji příznivou tvář a my jsme mohli v klidu odletět z Hanedy, dalšího významného letiště v Tokiu.

Sapporo nás přivítalo studeným větrem a sněhovou přikrývkou. Je to město, které je proslulé nejen svými skokanskými můstky, olympijskými hrami, ale také přípravami na Snow Festival, který patří k největším japonským eventům, na který se sjíždějí miliony turistů. Je to excelentní přehlídka různých ledových soch a skulptur, které vytesávají studenti místních středních škol.

Koncertní sál v Sapporu, zvaný Kitara Hall dokazuje, proč sem jezdí orchestry z celého světa. Vynikající akustika, skvěle vybavené zázemí a kapacita pro dva tisíce posluchačů. Vedení agentury nám na dnešek hlásí „sold out“, což je pro začátek turné skvělá zpráva. Na programu jsou oblíbení „japonští“ autoři Bedřich Smetana s Antonínem Dvořákem, sólistou večera je slovutný a obdivovaný violoncellista Mischa Maisky. Svým pojetím Dvořákova violoncellového koncertu Mischa přivádí japonské publikum do varu a Novosvětská symfonie tuto krásnou atmosféru završuje a dokončuje. Nastává klasický pokoncertní  sled událostí. Poděkování šéfdirigentovi PKF Jakubu Hrůšovi, sólistovi i organizátorům.

Jakub Hrůša spokojenost po koncertě nezapře

Čeho se vám dostane v této zemi vrchovatě kromě jiných zážitků a vjemů, je pocit, že klasická hudba v životě Japonců hraje skutečně mimořádnou roli. Jejich soustředěnost při koncertech, přirozená pokora a obdiv k umělcům, které považují za ztělesnění něco „vyššího“, se nedá zkrátka popsat, ale musí se zažít. Jsem zde již poněkolikáté, ale pokaždé ve mně vzbudí mrazení, když vidím tu frontu posluchačů, kteří naprosto ukázněně a spořádaně trpělivě čekají, než na ně dojde řada, aby si mohli vyžádat autogram vystupujících hudebníků.

Po koncertě zpravidla hráči zaslouženě relaxují v některé z místních restaurací a dohánějí spálené kalorie na pódiu. Není se také čemu divit, Japonsko je proslulé svojí kuchyní a ten, kdo neochutnal sushi a sashimi, jako kdyby tu ani nebyl. Japonská strava je však natolik pestrá a rozmanitá, že by bylo škoda nezkusit i něco jiného. Sapporo je navíc díky své gastronomii obzvláště známé.

Kolos koncertního turné se začíná rozjíždět na plné otáčky a přelétáme zpět do Tokia. Tokio je tepající srdce celého Japonska, které soustřeďuje centrum finanční, ekonomické a politické moci, ale také kultury. Je to světová metropole se vším všudy. Na nejdražší ulici světa, tokijské Ginze září tisíce a tisíce světelných reklam a startuje noční byznys. Pro Evropana je zprvu velmi těžké pochopit, jak může naprosto spolehlivě fungovat dopravní a městská infrastruktura při takovém počtu lidí (Tokio má cca 15 milionů obyvatel), že se nezhroutí systém a vše pracuje jako hodinky. Až po čase si člověk uvědomí, že je to naprosto přesnou koordinací jednotlivých činností, zodpovědností, přirozenou touhou člověka udělat svůj díl práce co možná nejlépe a především úctou jednoho k druhému i k sobě samým. Zkrátka tuto zemi máme v čem dohánět, a to nejen v oblasti technologií a elektroniky.

Pohled na Tokio, aglomeraci s deseti miliony obyvatel

V Tokiu máme zorganizovány dva koncerty – v Metropolitan Arts Theatre a Suntory Hall. V Metropolitanu budeme hrát poprvé po dlouhé době, ale již při příjezdu k hale jsme si jistí, že půjde opět o skvělý sál s výtečnou akustikou. Smetanova Má vlast zde skutečně zní, jako když jste obloženi surroundovým efektem.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na