Další tři inscenace festivalu Opera 2015 – Ostrava, Ústí, Liberec

  1. 1
  2. 2

Výlety páně Broučkovy (Národní divadlo moravskoslezské Ostrava) – Národní divadlo, 1. února 2015
Výlety páně Broučkovy (Z pražské Vikárky přes Měsíc až k husitům!) se nehrávají příliš často – jednou z příčin je jistě i kontrast Měsíčňanů s husity, který je dosti obtížně překlenutelný. Je to Janáčkův dvojí zcela odlišný, ale přesto nebo právě proto těžko uchopitelný úhel pohledu. Dvojice mladých režisérů, tvořících pod jménem SKUTR, kteří ostravskou inscenaci režírovali, se svým obvyklým scénografem Jakubem Kopeckým vytvořili prostředí pro obě jednoaktovky dosti asymetricky, co se týká dělení jeviště směrem do hloubky. V přední části je vlevo a vpravo lešení pokryté průsvitnou tkaninou, v pozadí nízký domek s prejzovou střechou vyměnitelný například za schodiště. Sbor pijáků z Vikárky zní odtamtud, takže je sotva slyšitelný.

Ze tří Broučků, z nichž jedním je Jaroslav Březina (který by byl „nejbroučkovitější“), zvolili pro festivalové představení svého erbovního Broučka v podání mladého štíhlého živého Mexičana Jorge Garzy, který se se stárnoucím panem domácím Broučkem musí sehrát. Stejně mu nemůžeme věřit, že by mu byl vlastní například výrok: „Potkám-li dívčici, neodolám pokušení vzít ji za kulatou bradu!“, který spíš patří ke stárnoucímu loudilovi.Další problémem je, že účinkujícím není rozumět. Text oper je komplikovaný a možná, že by nebylo špatné alespoň přidat na titulkovací zařízení český text. Mezi výjimky, jimž rozumět je, patří naštěstí sám představitel hlavní role, odpustíme-li mu jeho cizokrajný akcent, a totéž se dá říci i o francouzském Mazalovi / Blankytném / Petříkovi, jímž je Jérôme Billy. On i Málinka / Etherea / Kunka Jany Sibery by mohli být lyrickým, poetickým názvukem, ale na to se v této inscenaci příliš nehraje. Dívčina je to parádivá, nakadeřená rezavá paruka a balonková sukně to jistí. Tento kostým zůstává jí a členkám sboru i u husitů, jen jej pokryjí jakési historické pavučiny (kostýmy Simona Rybáková).

Výrazně na sebe upozornil Martin Šrejma jako Skladatel / Harfoboj / Miroslav Zlatník znělostí hlasu i srozumitelností textu, také Aleš Jenis (Básník / Jiný hlas / Oblačný / Vacek Bradatý), pozadu nezůstal ani Václav Morys (Malíř / Hlas profesorův / Duhoslav / Vojta od Pávů). Zjev Svatopluka Čecha byl v dobrých rukou Ivana Kusnjera a František Zahradníček byl výborným Sakristánem u sv. Víta / Lunoborem / Domšíkem od Zvonu. Pro Janu Sibera není trojrole Málinky, Etherey a Kunky nijak lichotivá, domnívám se však, že na tom má svůj podíl i režijní vedení těchto postav. Nejfrekventovanější postavou na jevišti je němý Pegas / Přízrak Jindřicha Panského, který upoutává pozornost svým odhaleným hrudníkem a dvěma vějíři ze pštrosích per. Ten je ztělesněnou poezií ostravské inscenace. Ještě je tu však milý Číšníček / Zázračné dítě / Žák Martiny Šnytové, který zní zvonkově, alespoň v první části mezi Měsíčňany.Kvalitně vedená orchestrální složka Broučkovi vévodí, byla do detailu připravena Robertem Jindrou. Ale k jejímu úzkému propojení s méně výrazným jevištěm nedochází. Jedou paralelně vedle sebe až do chvíle, kdy husitský sbor vstoupí do hlediště mezi diváky a předvede, co jej naučil jeho výborný sbormistr Jurij Galatenko. Někde tady ta spolupráce inscenačního týmu asi měla začít…

Inscenace byla nastudována z kritické edice Universal Edition Wien/ Editio Moravia UE32434/EM87201, editor Jiří Zahrádka. Druhý závěr II. jednání a Dohra jsou v inscenaci vypuštěny.

Hodnocení autorky recenze: 75 %
***

Tosca (Severočeské divadlo Ústí nad Labem) – Stavovské divadlo, 6. února 2015
O tomto představení se mi píše opravdu nedobře, protože je prvním (a doufejme, že posledním) „propadákem“ festivalu Opera 2015. Ten večer bylo všechno špatně, včetně toho, že na začátku druhého jednání zhaslo světlo v celém divadle, a když se rozsvítilo, chovalo se naprosto svobodně, jak se mu zachtělo. Tma, reflektor na dirigenta, tma, světlo v hledišti, tma… Ve tmě svítily jen svíčky na Scarpiově stole a pan dirigent ujistil vtipně obecenstvo, že: „To není režijní záměr.“ Chvílemi se po „normalizaci“ světelného parku ozývaly do hudby jakési podivné pazvuky. Divadelní skřítkové si zařádili…

Jenomže to, co bylo nepříjemným překvapením, bylo představení samo. Pan dirigent a ředitel Severočeského divadla Miloš Formáček prokázal neuvěřitelné nepochopení pro hudebně dramatickou stavbu Pucciniho Toscy, jíž chyběla součinnost s akcemi probíhajícími na jevišti, ale nejen to. Orchestr hrál na katastrofální úrovni. Právě tak vyzněly i vstupy sboru a zdálo se, že si ústecký operní soubor základní technická zařízení Stavovského divadla ani nevyzkoušel. Avšak zakopaný pes je v samotné nepřipravenosti a nevyrovnanosti inscenace.Ústecká Tosca je postavena na velmi vratkých základech. Mladý a nadějný režisér Tomáš Pilař ve výtvarné spolupráci s Josefem Jelínkem vytvořili prostor, v němž se měly setkávat kostýmy doby Napoleonovy s jakousi jevištní poezií, jíž sice nechyběla obratnost ve svícení, ale všechny ty pohyblivé sochy, dětské příšerky, záměrně přehrávaný kostelník Petra Matuszka, žily svým životem, jakoby bez vztahu s ostatním jevištním děním. Dílo zkázy dovršilo obsazení hlavních postav. Domnívám se, že dát paní Luise Albrecht roli Tosky je stejným omylem, jakým je její obsazení do role Aidy v plzeňském divadle. Její křehký hlas by se do tohoto oboru (alespoň zatím) neměl pouštět. Ale každý svého štěstí strůjcem.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Janáček: Výlety páně Broučkovy (NDM Ostrava)

[yasr_visitor_votes postid="129583" size="small"]

Vaše hodnocení - Puccini: Tosca (SD Ústí nad Labem)

[yasr_visitor_votes postid="108256" size="small"]

Vaše hodnocení - Foerster: Eva (DFXŠ Liberec)

[yasr_visitor_votes postid="126300" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
13 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments