Operní panorama Heleny Havlíkové (203)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týden od 2. do 8. února 2015
* Festival Opera 2015:
– Nepovedená ústecká Tosca
– Usazená liberecká Eva
* Kouzelná flétna je a zůstane Mozartova
* Inspirace na dny příští
***

Festival Opera 2015 

Nepovedená ústecká Tosca
Ústecká Tosca se v Praze nepovedla (hodnocení premiéry zde). Orchestr pod taktovkou svého ředitele Miloše Formáčka hrál nesoustředěně, intonačně i v souhře značně nepřesně. Režisér Tomáš Pilař sevřel inscenaci do prázdného prostoru vymezeného třemi stěnami s dramaticky klikatou linií, která prořezává zadní stěnu a může se zvětšovat. Její podstatnou součástí je svícení. Jenže to při hostování ve Stavovském divadle selhávalo podobně jako přesnost vyjádření vztahů postav. Bylo dáno i tím, že do role Scarpii byl na poslední chvíli povolán Richard Haan. Ten má sice postavu tohoto ďábelského krutovládce zažitou, ale při rychlém záskoku těžko mohl původní koncepci zcela naplnit. Titulní roli ovšem stejně jako na premiéře obdivuhodně zvládla Luisa Albrecht, která ji přiměřeně svému sopránu i mládí nepojala jako exaltovanou hysterickou divu, ale jako mladou ženu, toužící po štěstí s mužem, kterého nade vše miluje. Bohužel silový tenor Nikolaje Višňakova v roli Cavaradossiho nebyl z Luisou Albrecht kompatibilní.Hodnocení autorky: 50 %
***

Usazená liberecká Eva
Bylo zřejmé, že liberecká se inscenace Foersterovy Evy se od premiéry (zde) usadila. Zejména orchestr vedený šéfem opery Martinem Doubravským podal vynikající, ba strhující výkon. Souhra byla samozřejmostí, přes hutnou instrumentaci orchestr v prostoru Národního divadla nepřekrýval sólisty. Foersterova partitura byla plasticky vystavěná ve výrazu a především bohatých dynamických odstínech tak, že dodávala tragickému příběhu venkovské švadleny Evy emocionální hloubku, dramatičnost a v těch správných okamžicích měkkou lyriku. Navíc bylo zřejmé, že talent Lívie Obručník Vénosové stále roste právě na takových rolích, jakými je titulní postava Evy, ženy s prudkými citovými zvraty od zoufalství a vyčerpanosti po záblesky radosti a štěstí. Její soprán se i ve výškách zaobluje a výborně se propracovala ke srozumitelnosti textu. Skvělé výkony podali i všichni ostatní – Josef Moravec se zvučným mladodramatickým tenorem jako bohatý statkář Mánek, který se nedokáže vymanit se ze své žádostivosti k Evě ani ze závislosti na matce, Svatopluk Sem v roli zatrpklého, neprůbojného Samka s prudkými erupcemi vzteku. Své role přesně vystihli také Jitka Zerhauová v roli pyšné bohaté statkářky, Blanka Černá jako pomocnice ve smutné domácnosti Evy a Samka nebo Pavel Vančura v roli podnapilého prostořekého dělníka. Výborný byl i sbor. Liberecká Eva rozhodně patří k inscenacím, které byly po všech stránkách, a to i po dramaturgické, ozdobou festivalu.Hodnocení autorky: 95 %
***

Kouzelná flétna je a zůstane Mozartova
Po jednadvaceti letech a téměř čtyřstovkách repríz se Národní divadlo rozhodlo vystřídat úspěšnou Kouzelnou flétnu v režii Davida Radoka. Režisér nového nastudování Vladimír Morávek základní režijní výklad nasměroval svým vlastním přidaným textem, ve kterém na začátku každého dějství z reproduktorů plačtivě patetickým hlasem dívenka sděluje, že Kouzelná flétna je dar od křesťanského Boha. To je zásadní omyl – Mozart i libretista Schikaneder byli zednáři, kteří katolickou církví byli (a jsou) považováni převážně za zavrženíhodné hříšníky. Z tohoto hlediska Kouzelná flétna určitě není jen neškodná komedie, která měla jako kompendium osvědčených dobových praktik a divadelní módy pobavit „lid“ a Divadlu na Vídeňce vydělat, ale i sofistikovaná „akce“ tehdejších „spin doktorů“ zednářské ideologie a myšlenkových proudů osvícenství. Mozartem geniálně zhudebněná.

Jenže s tím božským darem, jak si ho Morávek nastavil, on sám zachází zcela svévolně. Jistě, nebyl první a nebude ani poslední, kdo v případě tohoto singspielu otevřeného pro nekonečné množství výkladů zásadně zasáhl do libreta s rozsáhlými mluvenými texty: Ubral Mluvčího, když Tamino při vstupu do Sarastrovy říše natrefí nikoli na tohoto Mozartem předepsaného subalterního „úředníka“, ale rovnou na Sarastra (který s ním takto mluví inkognito). Zredukoval hlavně charakteristiku plebejského Papagena, kterého si jistě Schikeneder k pobavení publika užíval, vždyť si ho psal pro sebe. Přitom dostane zvonkohru ve tvaru tak sofistikované a vznešené stavby, jakou je egyptská pyramida, z níž prosvětlují snad jakési hieroglyfy. Čím do takové zvonkohry vlastně mlátí, mohli postřehnout pouze diváci z předních řad. Zamlčena je Papagenova záliba v dobrém jídle a pití i přímočará erotická touha po ženské, když chybí vděčná scénka s Papagenou jako stařenou a ve finale zanikne i odpočítávání před oběšením v naději, že se nějaká holčina nad ním smiluje. Na začátku ani nevíme, proč vlastně Královna noci trestá Papagena za lhaní, když Papageno vůbec netvrdil, že to byl on, kdo zabil nebezpečného hada (ostatně ani v Introdukci popisovaný hrdinský čin dam Královny noci se nekoná, protože kulisa dvojhlavého draka klidně dál visí nad jevištěm). Brány chrámů Moudrosti, Rozumu a Přírody v Sarastrově říši mají podobu desek, které drží Géniové. Že by v Praze roku 2015 měla Královna noci lepší tajné služby, než dokázali domyslet Mozart se Schikanederem? Těžko říci, proč Pamina, hodná zasvěcení za to, že se nebojí noci ani smrti, se po zkouškách ohněm a vodou skácí k zemi, zatímco s dětmi, které jsou také součástí zkoušky, to ani nehne. A tak to pokračuje scéna za scénou.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Puccini: Tosca (SD Ústí nad Labem)

[Celkem: 1    Průměr: 2/5]

Vaše hodnocení - Foerster: Eva (DFXŠ Liberec)

[Celkem: 1    Průměr: 5/5]

Vaše hodnocení - Mozart: Kouzelná flétna (ND Praha)

[Celkem: 31    Průměr: 3.5/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na