Zpola (?) zapomenuté opery. Česká opera (5)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
O životaschopnosti Fibichovy Šárky, která měla premiéru 27. prosince 1897, se není třeba přesvědčovat. Její znění je dostupné na nahrávkách, Národní divadlo ji uvedlo dvanáctkrát – od její poslední inscenace však už uplynulo téměř půl století, a to je na autora, který patří k našim klasikům, přece jen dlouhá doba. Právě tak jako třicet let (jedna generace), uplynulých od poslední inscenace Psohlavců Karla Kovařovice.
Karel Kovařovic: Psohlavci – Antonín Švorc (Laminger) – ND 1985 (zdroj archiv ND / foto Oldřich Pernica)

O soběstačnosti českých autorů a jejich smyslu pro divadlo svědčily nejvíc právě výsledky spjaté s Národním divadlem v Praze a děním kolem něj, a není to projev staromilství ani falešného vlastenectví, pokud se ozývá volání po nových uvedeních právě jejich děl.

Reklama

Psohlavci patřili na této scéně k nejúspěšnějším titulům vůbec. Pro Zdeňka Nejedlého byl ovšem Kovařovic skrz naskrz eklektikem ve smyslu hanlivého významu slova. Eklekticismus (filozofický pojem) a eklektismus jsou dvě různé věci. Eklekticismus je z řeckého eklektos odvozená metoda využití prvků hotových systémů v nové soustavě, jako eklektismus se označuje netvůrčí přejímání cizích myšlenek. Avšak do jaké míry je převzetí cizí myšlenky tvůrčí nebo netvůrčí, lze v tak neměřitelném umění, jako je hudba, těžko stanovit.

Karel Kovařovic (zdroj osobnostiregionu.cz / Městská knihovna Česká Třebová)

Pro Nejedlého byl Kovařovic eklektikem proto, že netvoří pro svá díla sloh vždy odlišný, samostatný, jenž by odpovídal látce, […] nýbrž béře rezultáty již osvědčené z jiných děl a napodobí je za týmž účelem“. Tak napodobil Kovařovic v Psohlavcích sextet z Prodané nevěsty, ne však proto, že by tu taková skladba „musila býti, nýbrž že se zdálo, že by tu mohla býti a že by mohla způsobiti podobně příznivý účinek“. Na takový způsob argumentace lze zjednodušeně použít přísloví o holi a psu. I když v zásadě (logické vyústění situace, organické připojení šestého hlasu atd.) má Nejedlý pravdu, je naprosto evidentní, že hledal jakoukoli možnost, jak Kovařovicovi tvůrčí schopnost upřít.

Publikum bylo jiného názoru. V prvním nastudování (premiéra 24. dubna 1898) měli Psohlavci sto repríz, v dalších celkem osmi nastudováních Národního divadla byly počty nižší a k původní popularitě se už nevrátí, ale to neznamená, že by nestálo za to je opět uvést. Toto stálo například po pražské premiéře ve fejetonu budějovického listu Budivoj: „Jak dlouho tomu, co napsal Jirásek své Psohlavce, a dodnes nevěděla značná část Pražanů o nich zbla. Je to dost pro bohaté třídy pražské věcí charakteristickou. Teď najednou obratný p. Šípek dle Jiráskova románu, či lépe řečeno – ‚obrazu‘ – napsal libreto, k němuž Kovařovic komponoval hudbu. A chytla nejen svou hudbou, ale i dějem.“

Nepodepsaný autor konstatuje, že se najednou kdekdo shání po Jiráskově románu. Také on řadí Kovařovice k eklektikům, ovšem neodsuzuje ho za to. „Hudba Kovařovicova, jež založena na hudbě Smetanově a Dvořákově, ano i místy na Bendlově, má přece jen mnoho v sobě svérázného. Kovařovic dlouhou dobu sál do sebe francouzský vzduch mistrů Bizeta a Delibesa a dle toho vyhlížela dřívější jeho díla. Dnes se našel a je náš. Jeho opera stane se jistě populární. Působí na české srdce mocně.“

Karel Knittl, jenž stál v době dávných bojů o Smetanu na straně Pivodově (a pro Nejedlého názorový svět byl proto odepsán), napsal po premiéře v Daliboru: „Co vřelosti vězí v hudební větě, […] jež se poprvé ozve mezi řečí milované Hančí. Neméně pravdivá jest hudba ve scéně žalářní. Loučení Kozinovo s dušemi nejdražšími, samo sebou tklivé, rozezvučí vřelými tóny veškery struny soucitu posluchačova, oko jeho zvlhne pohnutím. […] Psohlavci znamenají na skladatelské dráze Kovařovicově krok vpřed. V době, kdy se operní svět německý koncentruje hodně vzad a vlašský vedle cesty do příkopu, je to úkaz jak cenný, tak nelíčeného uznání hodný.“ Nejedlého neobjektivní pohled na Kovařovice však nemohlo ovlivnit ani to, že zvolil za námět dílo jeho obdivovaného Aloise Jiráska.

Stručnost a jednoduchost především
Dvěma díly se pokusil uspět na poli opery s lidovým, národním námětem Antonín Vojtěch Horák (1875–1910). Působil jako kapelník v Praze, v chorvatském Osjeku a nakonec v Bělehradě, kde zemřel. Roku 1898 (22. září) měla v Národním divadle premiéru jeho opera Na večer Bílé soboty na libreto Adolfa Weniga, opět jedna aktovka.

Adolf Wenig (zdroj commons.wikimedia.org)

Dá se předpokládat, že na první českou scénu dílu pomohl Horákův učitel skladby Zdeněk Fibich, který právě nastoupil jako dramaturg opery. „Každý z nás slyšel ve svém životě dojista vyprávěti, jak dva přátelé si dali slib, že ten, kdo dříve zemře, druhého zpraví o životě posmrtném,“ a na tom je založena fabule opery, píše Dalibor.

Učitel Brázda chce lstí dosáhnout na správci Soukupovi svolení ke sňatku svého syna se správcovou dcerou a vydává se za ducha svého zesnulého bratra faráře (který kdysi se Soukupem uzavřel shora zmíněný slib). Jako místo setkání je zvolen místní kostel o Bílé sobotě, jenže dojde k neštěstí; domnělý duch si na ztrouchnivělém schodišti ke kůru zlomí vaz. Soukup dá sice ke sňatku milenců souhlas, ale „duchařský“ příběh, zavánějící dokonce rouhačstvím, má své slabiny.

Karel Knittl byl shovívavý: „Celkem vzato dobrý talent, dobře vyškolený, s dobrou vůlí a s dobrým výsledkem.“ Nejedlý později označil Horákovu aktovku za slibný pokus ještě nevyvinutých hudebních kvalit. Předlohou druhé Horákovy opery uvedené v Národním divadle byla nejoblíbenější kniha Boženy Němcové, k níž se dostaneme. Aktovka Na večer Bílé soboty zazněla při premiéře v kombinaci s Leoncavallovými Komedianty a hrála se třináctkrát, a to na tehdejší dobu znamenalo slušný úspěch.

Rozhodně větší, než za dva týdny nato (5. října) uvedená Satanella Josefa Richarda Rozkošného na libreto Karla Kádnera.

Richard Rozkošný – portrét Jana Vilímka (zdroj cs.wikipedia.org)
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentujte

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na